Okno projektu Velká Amazonie

Skleníková expozice jihoamerického pralesa se zaměřením na etnografii indiánů z povodí Río Caura.

Zoologická a botanická zahrada v Plzni je budována na principu biogeografie.Ve svých expozicích se snaží ukázat návštěvníkům jednotlivé biogeografické oblasti jak po zoologické, tak botanické stránce,nezřídka v návaznosti na život člověka(viz expozice naučné stezky o přírodě ve čtvrtohorách s informacemi o kulturách jak dávno minulých, tak o hospodaření na statku přelomu století).

Jednou se součástí zahrady bude i expozice neotropické oblasti, která je již ve výstavbě. Její součástí by měl být i komplex tropických skleníků věnovaný jedněm z nejohroženějších biotopů planety Země.Vstupní areál skleníků a část  skleníkového komplexu by měla sloužit k přiblížení života indiánských kmenů v okolí Río Caura.Osázení tohoto skleníku bude zaměřeno na flóru této oblasti s důrazem na význam některých rostlinných druhů v každodenním životě indiánů. Mezi zástupci fauny této oblasti by se měly objevit i druhy  zde endemické a snahou bude zapojit se do některého záchranného programu pro zdejší ohrožené druhy. Součástí této expozice by měly být i informace o životě indiánů,jejich zvycích, kultuře a měly by zde být vystaveny předměty každodenního života, eventuálně i obydlí, těchto indiánů. Vypovídající schopnost takových expozic je obrovská. O jejich opodstatnění je možno se přesvědčit na příkladů podobných expozic již zbudovaných v zahraničí (viz např. indonéská expozice v Ptačím parku ve Walsrode či jihoamerická expozice v zoo v  Krefeldu).Vždyť jak řekl jeden africký přírodovědec budeme chránit jen to, co budeme milovat a milovat budeme jen to,co budeme znát a znát budeme je to,co nám bude ukázáno či čemu budeme učeni.

Povodí Río Caura se nachází ve fytogeografické oblasti Guayanská vysočina.Převládající rostlinnou formací je zde vlhký nížinný tropický prales,s jehož spodním patrem se budou návštěvníci moci seznámit. Klimatické podmínky zde umožňují vznik na druhy velmi bohatého společenstva. Průměrné roční teploty se zde pohybují v rozmezí 24-27 stupňů Celsia a průměrné roční úhrny srážek dosahují úctyhodných hodnot 2000-3000mm.Relativní vlhkost vzduchu se zde pohybuje kolem 90 procent. Nejvyšší dřeviny zde dosahují výšek 40-50 metrů,časté jsou liány a epifyty zvláště z čeledi Bromeliaceae.Z užitkových rostlin typických pro tuto oblast a zde původní je možno jmenovat například :Copernicia cerifera, Mauritia, Paullinia cupana, Lecythis zabucajo, Bertholettia excelsa či Ceiba pentandra.Výčet těchto rostlin je však daleko rozsáhlejší (viz seznam rostlin využívaný indiány,přiložený k projektu). Floristicky je oblast Guayanské vysočiny velmi bohatá. Roste zde více než 8000 druhů rostlin,z čehož více než polovina jsou endemity.Nejvyššího stupně endemismu však dosahuje flóra v horských oblastech,kde dosahuje 90-95 procent. Roste zde okolo 100 endemických rodů a dokonce několik endemických čeledí.Stále však je zde nacházeno každoročně množství nových druhů.

K poznání flóry této oblasti by měly přispět i vědecky vedené živé sbírky rostlin v přilehlém komplexu sbírkových skleníků a návazně herbářová a fotografická dokumentace. V úzkém sepětí s tímto základním botanickým výzkumem by se uskutečňoval etnobotanický průzkum jak in situ,tak ex situ v pěstebních sklenících a ve spolupráci s chemickými i jinými laboratořemi k bližšímu poznání rostlin využívaných pralesními indiány. V návaznosti na pestrou flóru se zde vyvinulo i obrovské bohatství forem živočichů. S některými zástupci se zde budou moci seznámiti i návštěvníci.Několik druhů motýlů spodního patra pralesa,drobní plazi a ptáci zde budou dominovat.Z druhů ohrožených  vyhubením zde bude možno spatřit například čížka ohnivého (Carduelis cucullata),který je již zařazen mezi druhy monitorované v rámci EAZA (Evropské asociace evropských zoo a akvárií). Je možno uvažovat v budoucnu i o chovu ohroženého hoka přilbového (Pauxi pauxi). Z menších druhů primátů, kteří přicházejí v úvahu, zoo v Plzni již chová a rozmnožuje tamarína žlutokrkého (Saguinus midas midas) a ráda by se zapojila i do EEP(Evropský záchranný program) pro chvostana bělolícího (Pithecia pithecia). O druzích ,které jsou součástí jídelníčku indiánů či jinak jsou indiány využívány, bude informovat rovněž úvodní etnografická expozice ve vstupním areálu skleníků.Zde bude rovněž uvedeno,se kterými druhy a kde je možno se ještě v plzeňské zoo setkat. Celá expozice bude jeden živý celek umožňující řadu změn a určitě bude jako celý projekt prodělávat svůj vývoj.