Mnislav Zelený - Atapana
Lidové Noviny, 4. března 2010

Uribeho éra končí. Přežije demokracie?

Kolumbijský Ústavní soud zrušil referendum, které umožňovalo prezidentovi Alvaru Uribemu znovu kandidovat. Země tak ztrácí velkého politika a ocitá se na velmi nebezpečném rozcestí. Tříletá nejistota je u konce. Alvaro Uribe Velez nemá šanci stát se už potřetí za sebou prezidentem Kolumbie. Již dnes se však dá říct, že dvě období Uribeho mandátu budou zejména na domácí půdě, i když má k dobru ještě 160 dní, patřit k těm nejlepším a nejúspěšnějším kolumbijským vládám v dvousetleté historii této jihoamerické země. 

Takové byly ostatně i nejčastější reakce místních politických komentátorů, které zazněly okamžitě po pátečním vynesení rozsudku Ústavního soudu. Důvodem jsou především Uribeho nekompromisní a cílené tlaky vůči teroristické marxistické guerille, zodpovědné za skoro padesát let krvavých masakrů, únosů lidí, drancování a hrůz. 

Kolumbie se díky jeho vládě stala bezpečnější než kdykoliv předtím, což mohu osobně potvrdit z mých tamních každoročních dlouhodobých pobytů v posledních patnácti letech. Také po hospodářské stránce Kolumbie slavila úspěchy. Navzdory světové krizi a v porovnání s ostatními zeměmi Jižní Ameriky nezaznamenala úpadek. Spíš naopak, země zažila vzestup ekonomiky i spokojenosti obyvatel. 

Po celou dobu obou svých mandátů měl Uribe stále podporu přes 70 procent obyvatel a po úspěšném, až spektakulárním vysvobození vězňů z rukou guerilly FARC tato podpora přesáhla dokonce 92 procent. Kolumbie se také za jeho vlády nepokořila zahraničním revolučním tlakům a vlivům snažícím se podkopat Uribeho mandát či legitimitu. 

Sedm formálních chyb rozhodlo A přesto Ústavní soud v pátek 26. února ústy svého předsedy a navíc prezidentova osobního přítele Mauricia Gonzalese vyhlásil referendum z roku 2009 o možnosti druhého znovuzvolení za protiústavní. 

Soudci Ústavního soudu hodnotili skoro měsíc sedm chyb v loňském lidovém referendu, které Uribeho poslalo do dalších voleb v roce 2010. 

A to přesto, že se jednalo o zcela formální, drobné chyby, například nejasné slovní obraty, které cíl referenda neovlivnily. 

Ústavní soud poslal referendum nekompromisně ke dnu. 

Bylo nad slunce jasnější, že by Uribe i v dalších volbách přesvědčivě zvítězil díky své obrovské popularitě a kreditu. Jeho další mandát by byl pokračováním politiky demokratické bezpečnosti země, tedy tvrdé vojenské likvidace guerilly a nekompromisního negativního vztahu k bolívariánské revoluci s diktátorskými rysy ve Venezuele. 

Znamenalo by to jistotu, že se věci nebudou zhoršovat, ale jen zlepšovat jako dosud. Demokracie však, jak řekl bývalý člen Ústavního soudu Ocampo, dává možnost volby, tedy bohužel i existenci nejistoty. Jinými slovy se dá říci, že co se nepovedlo Chávezovi, povedlo se demokracii a Ústavnímu soudu. 

Světoznámý peruánský spisovatel Vargas Llosa, který nedávno odsoudil Cháveze jako diktátora, i když mu zpočátku fandil, doporučoval Uribemu, svému příteli, aby se raději o další mandát nepokoušel. Je to veliké riziko ztráty sebekontroly a sebeuzavření se do zlaté klece poradců. 

Okamžitě se vyrojily všechny možné varianty nebezpečí, především s nastávajícími prezidentskými volbami a s očekávaným zvýšeným tlakem guerilly a sousedních revolučních států. FARC už teď zahájil válečné akce k destabilizaci země. 

A Chávez má jistě radost, že se zbavil silného soupeře. Jemu se něco podobného stát nemůže, protože ovládá všechny státní orgány, které jej tlačí do doživotního prezidentství. Tento rozsudek je však dalším důkazem, že v Kolumbii existuje přesné a demokratické rozdělení tří základních mocí s absolutní svobodou rozhodování. 

V pátek vystoupil prezident Uribe po návratu z mexického Cancunu, kde se tvrdě střetl s Chávezem. I když se vlastně jednalo o jeho porážku, prohlásil: „Je to velké vítězství demokracie, vítězství lidu. Všichni a zejména vůdci a vládci se musí řídit zákony a rozsudky. Kolumbie je totiž právní stát! Zcela respektuji vynesený rozsudek. Právo na osobní názory nemůže být nadřazeno právu, které vychází z lidu, protože on volí Kongres a ten zas v jeho zastoupení volí kontrolní orgány včetně Ústavního soudu. Takže toto rozhodnutí je rozhodnutím zástupců lidu a je třeba respektovat tuto lidovou participaci na moci a konstituční normě.“ Nastává vakuum nejistoty Uribe přijal porážku s otevřeným hledím a znovu potvrdil své demokratické jednání: „Demokracie by neměla změnit svůj směr, mohla by jej jen vylepšit,“ obrátil se již směrem k budoucímu prezidentovi. Nicméně současně všichni cítí, že zde vzniká velké vakuum. Vakuum nejistoty, jaká ostatně nastává vždy po vládách velkých vůdců a silných jedinců. Kdo bude schopen Uribeho zastoupit? Kdo bude dědicem jeho veleúspěšné vlády, cesty a boje? To byly asi také ty nejčastější otázky. 

Uribe zakončil projev vlastenecky: „Narodil jsem se a pracoval s patriotickým nadšením a láskou ke Kolumbii a i nadále po dobu života, která mi ještě zbývá, budu pracovat pro její blaho.“ Historické a heroické prezidentství Rozhodnutí Ústavního soudu vlastně zahájilo prezidentskou kampaň, která oficiálně začíná až 15. března. 

Všichni kandidáti se tentýž večer okamžitě vyslovili k nově vzniklé situaci a snad nejlépe to řekla Uribeho politická soupeřka Noemi Saninová: „Uribeho prezidentství bylo historické a heroické. Budeme držet směr jeho kompasu, kontinuitu jeho politiky.“ 

Dovolím si tvrdit, že tento Uribeho projev bude jeho nejslavnější, hodný jeho politické a státnické velikosti.