Mnislav Zelený - Atapana
Mladá fronta Dnes, 6. prosince 2010

Mravní způsobilost politiků u nás a u indiánů

Občas je mi redaktory vytýkáno, že ty „svoje“ indiány vidím růžovými brýlemi a nás bělochy jako zatvrzelé zloduchy a chamtivce. Bohužel to tak zhruba je. Nedá se nic dělat, indiáni celé předkolumbovské Ameriky jsou jinak naprogramováni než my. Oni jsou členy duchovně orientovaných kultur a civilizací. Jim nic neříká hromadění majetku. Jde jim o souznění s přírodou a vesmírem, o pochopení složitého mechanismu a harmonie kosmu, a to jak makrokosmu hvězd a planet, tak imikrokosmu do posledního stébla trávy či zrníčka písku. A vše dělají pro to, aby tato harmonie pokračovala i nadále. Nám je zcela fuk, jestli vyjdou na oblohu třeba Plejády nebo Aldebaran nebo ne, hlavně když dost vyděláváme a můžeme si toho stále víc a víc kupovat. 
Když pozoruji poslední svědky této zapadající civilizace v amazonských pralesích, stále na vlastní oči vidím to pro nás zcela neskutečné: oni nic nemají a ani nic nechtějí. A přesto nebo možná právě proto jsou šťastní. 

Chtíč jako měřítko integrity 

Podvědomě cítí, že jak by začali něco chtít, museli by začít logicky ničit své životní prostředí, amazonské lesy, tedy sami sebe. Stačí jim, že jsou „jen“ součástí toho všeho kolem, a tak jsou jim vzdáleny podrazy a podvody, nepravosti, lži a machinace. I ti nejvyšší náčelníci a vládci konají jen pro blaho svého lidu. A aby politici a soudci opravdu konali s chladnou hlavou a rozhodovali bez ohledu na okolnosti a svody, mají určité zkoušky jejich způsobilosti. 
Ano, naši politici mají možná spousty škol. Profesní hodnoty zřejmě mají, ale ty lidské? Tu způsobilost svého mravního profilu, kdy se nenechají ovládnout svody, chtíčem, chamtivostí. U nás ji možná hodnotíme až post festum, až po zneužití postavení, orgány činnými v trestním řízení. Indiáni se snaží tomu předcházet dokonalým výběrem i po této mravní stránce. 
Muiskové, kteří vytvořili vysokou kulturu na území předkolumbovské Kolumbie, se víc než ostatní v Americe orientovali na duchovní stránku. Nikdy sice nepostavili žádné pyramidy ani velká města, ale vytvořili výjimečnou, téměř dokonalou pacifickou, neagresivní společnost. Všichni byli svobodní a zajištění v klanových komunitách, neexistoval hlad a bída, vládci vládli spravedlivě a soudili, padni komu padni. 
Vládci, náčelníci a soudci procházeli tvrdými mnohaletými zkouškami. Pět až šest let byli nuceni žít v osamocení a studiu pouze se starými učenci. Jedli jednou denně jednu kukuřičnou placku a pili jednu malou nádobu nízkofermentovaného nápoje „chicha“ z kukuřice. To byla ta část vědomostní, kterou buď prošli, nebo ne. Ale pak přišla zkouška duchovní amorální způsobilosti před nástupem do funkcí. Tehdy přijel nejvyšší vládce, aby je veřejně přezkoušel. 
Kandidáti na funkce se museli před všemi vysvléci do naha. Pak k nim přivedli nádherné, svůdné, chtíčem přetékající ženy. I ty se před všemi vysvlékly do naha a přistoupily ke kandidátům. Vládce a porotci sledovali muže a chvění jejich těl, zda se nedostávají do vlivu a osidel smyslnosti a chtíče. V případě sebemenšího sexuálního vzrušení kandidát beznadějně propadl, aniž měl šanci reparátu. Takový náčelník či soudce by přece nemohl řídit lid a soudit jej s chladnou hlavou, kdy i ledasjaká žena ženskými zbraněmi by jej mohla ovlivnit. 

Byli čistí - a úspěšní 

Indiánští zákonodárci a tvůrci společnosti přemýšleli až do takových detailů jen proto, aby jejich společnost byla čistá a transparentní. 
Může se nám to zdát směšné a legrační, ale jejich snaha byla úspěšná. Asi těžko si jejich zkoušky zavedeme do našeho euroatlantického politického života či do rámce našich voleb. A tak se i nadále bude naše společnost po ztrátě našich mravních a duchovních hodnot potýkat v mravním marastu, z kterého jako by nebyla cesta ven, leda nějakou tragédií či katastrofou alias velkou očistou.