Mnislav Zelený - Atapana
www.ihned.cz, 12. března 2011

Revoluční kozel zahradníkem v Libyi

Omlouvám se všem mým případným čtenářům, že nejsem dost vybaven k sofistikovaným počítačovým aktivitám a nebyl jsem schopen z prekérních a zapadlých míst Kolumbie přeposlat na blog několik mých příspěvků, což činím nyní. 

Vstup venezuelského presidenta Huga Cháveze do vnitřního konfliktu v Libyi je zcela logicky. Muammar Kadáfí je jeho velký přítel a jejich revoluční vztahy se datuji od velké stávky státní naftařské firmy Venezuely PDVSA v letech 2002-3. Jejich zaměstnanci tehdy svou stávkou vyjádřili a podpořili protichávezovský odpor se zaváděním bolivariánské revoluce vedoucí k socialismu. Potlačení stávky bylo tedy jedním z několika rozhodujících momentů v revolučním vývoji Venezuely a upevnění moci Cháveze. Většina stávkujících nejenže ztratila své zaměstnání, ale dostala se na černou listinu bez šance najít místo jinde. Tehdy pomohl Kadáfí a Chávez vyhrál. Na uvolněná místa, aby se produkce nafty nezastavila, získal Chávez od Kadáfího okamžitou náhradu. Přišli Libyjci z naftařské profese a také lodníci k řízení lodí a tankerů. Tehdy ani v Caracasu nebyl benzin. Pamatuji kilometrové fronty před benzínkami a na pořadová čísla, něco neslýchaného v zemi, kde litr benzínu stojí pár haléřů a je tedy lacinější než obyčejná voda. Chávez tehdy vyhrál. 

Vzájemné návštěvy Cháveze a Kadáfího byly vždy plné revolučních hesel a bojů proti neoimperialismu a neokolonialismu Západu. Chávez a Kadáfí jsou navíc oba dva vojáci. Oba dva jsou také velcí revoluční řečníci schopni svým charismem manipulovat milióny svých občanů. Oba dva navíc také vlastně osobně vlastní velké procento světové těžby ropy, protože co je státní, to je jejich. Jinými slovy mají k sobě velice velice blízko. Jejich vzájemný telefonicky rozhovor před pár dny rozhodl. Kadáfí se obává svého pádu a ztráty svých miliard a tak revolučně argumentuje hrozícím zásahem USA a spojenců. Neuznává žádná zvěrstva, kterých se dopouštějí jeho žoldáci a v případném zásahu vidi neokoloniální čin. Je to prý cesta, jak se zmocnit libyjské nafty, tedy vlastně jeho ropy. Samozřejmě na to Chávez velice slyší. Je proto zcela evidentní, že s jeho návrhem na řešení konfliktu by měl být člověk velmi obezřetný. Chávez totiž není a ani nemůže být nestranný. Chávez přirozeně stojí na straně libyjského vůdce a v případě, že jeho návrh bude přijat, bude se velice činit, aby Kadáfí pokračoval ve své diktatuře. Vrátí mu tak jeho pomoc z dob venezuelské stávky. Ministr zahraničí Libye Moussa Koussa logicky rychle schválil Chávezovu iniciativu. Liga arabských států i světové společenství by měly, jak doufám, toto vše vzít v úvahu, neboť výběr států do případné Mezinárodni komise, kterou Chávez navrhuje, bude jen z oblasti jemu revolučně blízkých.