Mnislav Zelený - Atapana
www.ihned.cz, 13. března 2011

Co se to děje v Amazonii s dalšími novými kmeny?

Vzhledem k tomu, že v poměrně krátké době během ledna a února 2011 bylo dáno do oběhu několik různých a odlišných informaci o nových či spíše ještě nekontaktovaných indiánských kmenech v Amazonii, mohli být čtenáři poněkud zmateni. Mohli se cítit mystifikováni, neboť náhle se objevilo několik názvu etnik, a proto došlo i k řadě různých interpretací a názorů. Včetně i takového, že vše je pouhý výmysl militantních environmentalistů, aby touto cestou zabránili kácení amazonských pralesů. Rád bych se pokusil o souhrnný názor, demystifikaci a vysvětlení situace v těchto oblastech Amazonie. Každopádně oba regiony, z kterých přišly zprávy, z brazilsko-peruánského a brazilsko-venezuelského pomezi, jsou dosud poměrně málo známé a také zde žijí indiáni ne příliš vstřícní či naklonění naší civilizaci. 

Objevy jako adrenalin 
Objevování nových a nám neznámých etnik je pro většinu obyvatel rozvinutých zemí příjemnou atrakcí a ještě příjemnější změnou oproti pravidelným zprávám o krachu finančních trhů, krizích, utahování opasků, zvyšování DPH, zdravotních a důchodových reforem. Je to totiž něco, co se nás přímo netýká a navíc je plné adrenalinu, který je příjemný poslouchat v bačkorách na gauči a s vychlazeným lahváčem po ruce. Jak již jsem mnohokrát prohlásil, nemám tyto zprávy moc rad. Nejsou totiž pro mne nic příjemného, protože si dovedu živě představit, co to pro ty objevené kmeny může znamenat. My rádi objevujeme, abychom vše dobyli a přizpůsobili naší pravdě, našemu historickému vývoji a poznání, které jsou podle nás jedině správné. A tak po každém objevu nastává období pronikání naší bílé technické materialistické civilizace a předávání našich výdobytků, aby i oni se poučili, aby i oni vstoupili do náručí našeho světa s naší demokracií a vizi o způsobu života plného bojů o peníze a snahy žít lépe a radostněji. Tomu my říkáme pomoc a vůbec nám nevadí, že jejich hodnoty a názory na existenci jsou diametrálně jiné. Nic moc odlišného od objevování a dobývání Ameriky před pěti sty lety. Pro nás jsou tito obyvatele polonazí chudáci někde v zapadlých končinách Země, kteří denně bojují o holé přežití. Je to pro nás až směšné, jak se musí za svým žvancem pachtit tvrdým a pro nás nepřátelským pralesem právě někde v Amazonii. Pro nás je to zelené peklo, pro ně je to ale zelený ráj. My si prostě raději zajdeme do samošky nebo hospody a máme zase plný břicha. Faktem je, že tito indiány málokdy mají plná břicha. Ostatně jejich filosofie, pro někoho něco nepředstavitelného že i oni mají nějakou filosofii, jim zabraňuje mít plná břicha. Chamtivost a obžerství je u nich velký přestupek a i podle křesťanské věrouky jsou to velké hříchy, ale koho to už dnes u nás zajímá? 
Nuže, další indiánské kmeny na světě? Světe, div se. Žili si bez nás sice bídně, ale v pohodě a štěstí možná několik tisíc let. V jakém případě si to můžeme říct o civilizacích našeho Starého světa? I ta Tisíciletá Říše nacistů skončila po pár letech. 

Nová etnika na brazilsko-peruánském pomezí 
Brazilská vláda prostřednictvím nevládní organizace Survival International (SI) nechala počátkem tohoto roku zveřejnit fotografie neznámé indiánské skupiny o počtu asi 50-100 členů z důvodů, aby svět věděl o jejich existenci a mohl zabránit jejich zničení. Na záběrech jsou vidět poměrně dobře živení, zdraví a spokojení lidé. Mají i kovové mačety, nože a nádoby, takže nejsou zcela bez kontaktů s námi. Jejich vzezření je velmi podobné těm, kteří byli nafotografováni v květnu roku 2008 také v této oblasti, pouze nejsou tak bojovní. V žádném případe nemají nic společného s Yanomamy. Ti za prvé žijí v jiné části Amazonie vzdálené s regionem peruánských hranic. Dále jejich péřové čelenky jsou zcela odlišné a také jejich obydli nemají žádnou podobnost. Yanomamové si stav šapuny, obrovské nakloněné stěny v kruhu či elipse bez zastřešení (myslím, že jejich fotografie vyšla v LN 8.2.2011) ), ti neznámí mají menší chýše podlouhlého tvaru. 
Odkud se však tak náhle vynořili? Docela přijímám hypotézu, že se může jednat o potomky zbytků etnik, kteří přežili hrůzy kaučukové horečky z konce 19. a začátku 20. století se všemi masakry, genocidou a nemocemi. Utekli ze strachu před bělochy a uchýlili se do hlubin pralesa. A nyní opětovně vystrašení dalšími "dobyvateli" přírodních zdrojů Amazonie, dřevorubci z Peru, utekli před nimi na brazilskou stranu. Nelegální dřevorubci však klidně mohou také přejít hranice a tyto indiány hladce vyhubit, aby získali "čistý" prostor panenského lesa, kde je množství vzácného dřeva. 
SI se už údajně spojil s peruánským presidentem Alanem Garciou, aby tvrdě zakročil a nelegálním bandám dřevorubců zastavil jejich činnost. Bohužel kšeft je kšeft a mocná čarodějka a nevidím příliš velkou naději do budoucnosti. O zakázání nelegální těžby dřeva, jako podobně zlata a diamantů se hovoří a jedná desítky a desítky let. Amazonie se zatím v klidu dál drancuje a ničí se nejen životní prostředí indiánů, ale i jejich životy. Podobně nevidím příliš růžovou budoucnost nově objevených indiánů. Možná budou mít štěstí, když svět a místní autority, si uvědomí jejich hodnotu a ochrání jejich práva na vlastni existenci a vlastní pravdu. Prozatím většina z nich končí někde v slumech, kde se budou oblékat do falsifikovaných oděvu Made in China s tričky Ronalda a budou pít Coca Colu. Nicméně odpověď od Alana Garcii zatím žádná. 

Nová etnika na brazilsko-venezuelském pomezí 
Je velmi pravděpodobné, že i v této oblasti obývané velkou skupinou Yanomamo se mohou nacházet dosud neznámá etnika. Domnívám se, že by mohli být příbuzní Yanomamů, jejich některých klanů či rodů. Tyto klany a rody mezi sebou často bojovaly i stále bojují. Ne o území, jak bychom si mohli myslet, ale o ženy-tedy o jejich vagíny, jako důležitý zdroj pro rozmnožování a tedy i kmenové přežití. Tito Yanomamové nemají přílišný zájem o styk s bělochy, a právě proto patří k těm nejpůvodnějším dosud existujícím kulturám na světě. Jen občas scházejí do nižších poloh a vyhledávají nedostatkové produkty, především sůl. Když jsem naposledy hovořil s náčelníkem jejich asi největší osady Demini Davi Kopenahuou, vyprávěl mi o jejich problémech se zlatokopy, ale i o jejich zvycích, které lákají naši fantasii a adrenalinovou obrazotvornost. Je to především jejich endokanibalismus, pojídání vlastních příbuzných, když zemřou. Logicky nás svět, kdyby se inkorporovali, by jim to asi dlouho netrpěl. A přesto tento zvyk nejvíce odpovídá naším teoriím o nekonečnosti života a jeho neustálé proměně, o dialektice. Přece právě to, že sníme své drahé, tedy jejich popel, zajistíme jim pokračování v nás samých. Místo toho, aby je v hrobech žrali červy nebo jsme je spálili a popel rozsypali kamkoliv. Kde je nějaká úcta k našim předkům, rodičům a prarodičům? To vše se můžeme od nich naučit. 
A právě tací jsou asi i z nově objeveného kmene Moxateteu v okolí Parku Yanomamo, o kterých také informoval SI v průběhu února 2011 a ze stejných důvodů jejich ochrany. Nemám žádný důvod, abych SI nedůvěřoval, že by tohoto zveřejnění nějakým způsobem zneužili, právě třeba pro cíle militantních ekologistů. Znám SI již pěknou řádku let, od doby, kdy jsem jejich sídlo na Edgware Road v Londýně navštívil v roce 1968. Od té doby mi začali posílat všechny jejich dokumenty upozorňující na bezpráví indiánů v Latinské Americe, hlavně v Amazonii. Nikdy jsem nepocítil nějaký skrytý záměr, což u jiných podobných organizací nemohu vyloučit. Park Yanomamo byl založen právě diky jejich úsilí a brazilských antropologů v roce 1992. Právě sem již od osmdesátých let minulého století proudí tisíce dobrodruhů, zlatokopů a hledačů diamantu, "garimpeiros". Nejenže ničí přírodu rtutí nutnou k vymývání zlata, ale vůbec se nestydí také "čistit" prostor vraždami. Masová vražda šestnácti Yanomamů v roce 1993 v Haxime bylo důkazem, že nic se moc nezměnilo. 

Davi Kopenahua byl již v době našeho seznámení v roce 1989 známý bojovník za práva indiánů a Amazonie a v roce 1988 byl i odměně ekologickou cenou Global 500. Pozval mne tehdy k sobe do Demini, ale před cílem mne zahnali "garimpeiros". Novináři a antropologové nejsou jimi vítáni, mohou být svědky jejich zločinů. Davi Kopenahua se mezitím stal mluvčím všech Yanomamů a šéfem yanomamské Asociace Hutukara. Při objevení Moxateteů prohlásil:" Naše i jejich země musí být respektovány, je to naše dědictví, které nás chrání. Naše oblast, kde žijeme, lovíme, rybaříme, musí být chráněna, a proto je důležité zveřejnění existence dalšího kmene Moxateteů, aby celý svět věděl, že tu vedle nás je, že i on musí být autoritami Brazílie respektován s jejich právy tam žít." 
V teto souvislosti jistě není na škodu připomenout slova a zajímavé přirovnání Fiony Watsonove z SI: „J.Amerika je jakousi Archou Noemovou ztracených lidí a kmenů...." . José Carlos Meirelles z FUNAI (Národní nadace na ochranu indiánů) prohlásil, že zcela logicky na ploše 9,6 milionů hektarů Parku Yanomamo a jeho okolí od Roraimy po Alto Orinoco, se stále nachází řada bílých míst, kde mohou žít další nekontaktované kmeny. Tento odborník na indiánská etnika brazilské Amazonie je syn slavného otce, který společně s mým přítelem Orlandem Villas Boasem zahájili kultovní Expedicí Roncador v roce 1943 cestu do vnitrozemí Brazílie ukončenou výstavbou nového hlavního města Brasília.Také on předpokládá, že Moxateteuové zřejmě patří k jazykové rodině Yanomamo, což v jejich řeči znamená Lidé. Tato skupina se dosud skládá ze čtyř etnik: Yanomamé a Yanomamiové čili Waikové žijící v Brazilii a Sanemové a Yanamové z Venezuely. Tyto skupiny jsou známy již po několik desetiletí a proběhla zde celá řada seriozních výzkumů, především italskými salesiány, tamějšími misionáři. K všeobecnému zmatení však přispívají i různá naše označení jako Waika, Samatari, Xirina, Guaharibo, atp. Avšak sami se denominují podle svých klanů a rodů (theri), kde žijí, jako například Shama-theri, Shitoshi-theri. Nicméně ani SI ani Park Yanomamo, ani další zveřejňování zpráv o vraždách a kontaminaci, řádění "garimpeiros" nezastavilo. Zlato je prostě mocná čarodějka a vše uplatí. 

"Divocí" indiáni nic od nás nepotřebují 
SI také potvrdil mé přesvědčení, že tito indiáni dosud žijící neporušeným způsobem života svých předků, jakož i další členové údajně ještě asi stovky nekontaktovaných kmenů v Jižní Americe, nepotřebují žádnou naší pomoc. Mají vše, co potřebují ke klidnému životu. Jedině, co můžeme pro ně udělat, je nedovolit s nimi žádný kontakt. Tak jak to nedávno vyhlásila brazilská vláda: zákon nulového kontaktu. Jde jen o to, kdo tento zákon, či spíš experiment, bude kontrolovat. Zlato je však mocná čarodějka po celou dobu lidské historie. Bohužel.