Mnislav Zelený - Atapana
www.ihned.cz, 15. března 2011

Černobyl v pralese Ekvádoru

Sucumbios je jeden z několika departamentů pralesní části Ekvádoru zvané Oriente. Tento region je již po více než čtyřicet let v hledáčku pozornosti prospektorů, magnátů a nadnárodních firem, místem ropných nalezišť a těžby nafty. V této oblasti však také po téměř dvě tisíciletí žijí zdejší indiánská etnika, například Kofáni, Sioniové, Huaroniové. V roce 1972, když jsem zde realizoval terénní etnografický výzkum mezi Kofány v osadě Dureno na řece Aguarico, začínal Ekvádor patřit mezi významné producenty černého zlata. Shodou okolností to byl i rok, kdy zde Texaco zahájilo svoji prospektorskou činnost. Přístup k indiánům byl tehdy pouze po řece, po několikadenní plavbě. Z tehdejšího centra těžby a hlavního města departamentu Sucumbios Lago Agrio, nynější Nueva Loja, mířil ropovod přes Andy na ekvádorské pobřeží do tankerů světových ropných firem. Už tehdy k nim patřilo Texaco, které v roce 2001 koupil Chevron. Tropické lesy se začaly kácet a indiáni ustupovat. Od té doby se ropné těžební věže rozšiřovaly až do vnitrozemské oblasti Shushufundi. 

Po dvaceti pěti letech jsem opět navštívil "mé" Kofány. Dost jsem se děsil, co mne čeká a zda je ještě vůbec najdu. Přijel jsem z Nueva Lojy už po asfaltce po levém břehu Aguarika. Pak mně stačilo přebrodit velké řečiště a zavolat na Kofány, aby mne převezli přes divoký proud v hlavní proudnici. Byl jsem zase v Dureno mezi nimi. Zpočátku netušili, kdo přijel. Když jsem však vytáhl fotky z roku 1972, Kofáni se na nich poznával, když byly ještě jako děti. Propuklo všeobecné nadšení a náčelník Alejandro si běžel na moji počest nasadit slavnostní péřovou čelenku. Kofáni zde tedy ještě žili, ale hlavni část komunity v čele s mým přítelem Kenamou raději zmizela v hlubokých lesích dál od silnice a těžebních věží. Alejandro zde nadále hájí jejich teritorium a svou tradiční osadu. Ostatní Kofáni z jiných osad, například z Dubena, jsou již dávno rozprášeni. Zmizeli, rozplynuli se v civilizačním náporu. Možná někde v montérkách myjí auta třeba zaměstnancům Chevronu. 

Celých třicet let však průběžně docházelo k mohutné kontaminaci životního prostředí, obyvatel, zvěře, ryb a ptáků. Ekologisté tuto hrůzu nazývají největší přírodní katastrofou století anebo ji označují jako Chevronský Černobyl v Amazonii. Logicky je to i největší přírodní katastrofa Ekvádoru. Bylo jen otázkou času, kdy se vše provalí na světovou veřejnost. Otázkou, kdy právník Pablo Fajardo, zástupce indiánů a mesticů ze Sucumbios prorazí. Pablo Fajardo totiž již po osmnáct let bojuje za práva místních obyvatel této části Ekvádoru. Jménem "Frente de Defensa de la Amazonia ( Obranná fronta Amazonie) sdružující přes 30 000 indiánů včetně Kofánů, Sionů a Huaroniů a mestických kolonistů z osmdesáti komunit se snaží usvědčit viníky způsobené hrůzy během dvaceti pěti let. Jedná se o kontaminaci, kterou způsobilo Texaco za sedm let prospektorské činnosti od roku 1972 a za osmnáct let těžby. 

Soudní proces zahájil Fajardo 3. listopadu 1993 před Federálním soudem v Texasu. Žaloba si však protrpěla veškeré druhy odkladů, překážek a právních kliček, až byla smetena pod stůl. Po devíti letech, v roce 2003, byla žaloba proti Chevronu převedena před Vrchní soud Sucumbios v Nueva Loje. Soudce Nicolás Zambrano v ponděli 14. března 2011 konečně vyhlásil rozsudek. 1888 stran odsuzuje rozsáhlé škody na ekosystému zdejší Amazonie ničící zvěř, ryby a ptáky i zdraví obyvatel zvýšeným výskytem rakoviny, nemocemi kůže a maligními porody. Žalovaná firma mimo jiné vypustila do přírody 18 milionů galonů kontaminovaných látek a toxických zplodin, které vodní síť rozšířila do celé severovýchodní oblasti Ekvádoru. Soudce přiznal žalobci Fajardovi 9.150 milionů dolarů, které má Chevron zaplatit jako odškodnění poškozeným a jako náhradu na náklady dekontaminace oblasti. 

Chevron okamžitě zahájil boj nejen proti rozsudku, ale i proti Ekvádoru na všech frontách před soudy v USA i v samotném Haagu. Mluvčí Chevronu pro Jižní Ameriku James Craig odmítl rozsudek jako nelegitimní a nelegální. Snahou firmy je rozsudek před světovou veřejností napadat jako účelový, neseriozní, politicky motivovaný a vše, včetně samotného Ekvádoru, zdiskreditovat. Podtrhuje především nedostatek vědeckých podkladů zvýšeného výskytu rakoviny a nemocí, počty úhynu zvěře a ryb a přesné vyčíslení kontaminace. Fajardo vyhlášení rozsudku komentoval sice jako první vítězství, ale neopomenul dodat, že se jedná teprve o výsledek soudu první instance. Návíc připustil, že Chevron má silné spojence po celém světě a že bude usilovat o zrušení rozsudku. 

Chevron současně napadl samotného presidenta Ekvádoru Rafaela Correu, že soud ovlivňoval a manipuloval. President v televizním pořadu prohlásil, že v žádném případě soud neovlivňoval. Nicméně ekvádorská vláda vydala dokument, v kterém udává, že Chevron se před svoji odpovědností neschová nikde na světě. Firma totiž nemá v Ekvádoru už žádné jmění a nelze tedy nic zkonfiskovat. K zabaveni majetku musí žalobce otevřít soudní řízení v třetích zemích, kde Chevron operuje. Chevron však už zaútočil: Mezinárodní arbitrážní soud v Haagu dočasně zakázal Ekvádoru aplikace jakéhokoliv rozsudku proti Chevronu. Navíc se firma hájí i tím, že v posledních letech těžila v Ekvádoru pouze v rámci ekvádorské státní firmy Petroecuador. A tato firma je prý odpovědná za veškeré škody, které údajně od Chevronu převzala, na čemž ovšem je částečně pravda. Chevron také 16. 2. 2011 předal soudci Zambranovi žádost o podrobné vysvětlení důvodů pokuty 9.100 milionu dolarů, na což Vrchní soud v Nuevo Loje musí v určitém termínu odpovědět. Tvrdý boj pokračuje. 

Osmdesát pět procent respondentů ekvádorské televize nedávno odpovědělo na její otázku odpovědnosti těžby ropy vůči přírodnímu prostředí, že v žádném případě nemá přednost a nic ji neopravňuje k bezohlednosti a kontaminaci životního prostředí. Prales v Sucumbios, včetně "mých" Kofánů, tak pokračuje kontaminovaný, zatímco léta běží a asi ještě poběží. Tento proces je však jedinečný a zcela bezprecedentní i v tom, že se jedná o žalobu soukromníků, indiánů a mesticů, proti multinacionální společnosti. Něco podobného tu ještě nebylo. Tedy žádná firma, žádný stát, ale doslova "pár" indiánů volá k odpovědnosti mocnou světovou naftařskou společnost. 

Zbytek kmene v Durenu se zřejmě časem stáhne za náčelníkem Kenamou, někam k řece Río Salcedo, aby tam v klidu mohli dožít a přečkat ještě pár let. Dokud se i tam nepřiblíží další naftoví žraloci. Jenže tito žraloci těží ropu i pro náš benzín pro naše auta, pro naše pohodli. De facto my všichni, i když nepřímo, se podílíme na likvidaci přírody kolem nás, i když je to momentálně ve vzdálené Amazonii. Pro mne však není vzdálená a neměla by být ani pro nikoho z nás. Když jsem v ekvádorské televizi viděl záběry "mých" Kofánů ve svých tmavomodrých tunikách a s tradičním malováním v tvářích barvou "huito" a "achiote", jak se větvemi prohrabují v mazlavých usazeninách, bylo mi do pláče. Ty naftou pošpiněné větve jsou však symbolicky ty větve, které si řežeme sami pod sebou.