Xingú experiment

Rádi experimentujeme na cizí účet.

Občas si vzpomenu, jak se různí ochránci zvířat bouří proti experimentům se zvířaty. S nevinnými zvířátky, jako jsou třeba opičky, potkani, bílé myšky atp. Chápu, že to mají v náplni své ochranářské práce a lecčeho již i dosáhli, i když se jedná o pokusy vedoucí třeba k novým objevům v prospěch lidského zdraví.

Co mně však pozdvihlo a doslova pobouřilo, je na internetu šířený experiment s amazonskými indiány. Také se zcela nevinnými příslušníky obývající naši Zemi, tentokrát příslušníky lidskými. Nikdo neprotestuje. Vůbec to nikoho nevzrušuje, protože to vypadá hezky, zajímavě, exoticky a zcela nevinně. Naopak se to šíří a lidé jsou nadšeni. Všichni se s tím baví, jak ti chudáci polonazí indiáni reagují na naše reality. Cha cha cha cha…Na rakety na Měsíc, na francouzské zahrady či na Michala Jacksona, ale i na hrůzy z našeho života, z našich dějin, války a mordy nevyjímaje, tedy vše pro ně nepřirozené, proti přírodě a proti lidem. A my jim ukazujeme, jak jsme mocní a silní a bezohlední.

Byl jsem zděšen, když jsem viděl mé přátele, neboť experiment se natáčel právě s „mými“ indiány z Alto Xingú. Viděl jsem tam známé tváře, byl tam i Warípira z mého kmene Yawalapiti a množství dětí. Všichni tiše seděli. Stále vidím jejich zaražené, někdy vyděšené pomalované tváře a zcela odmítavé reakce.

Kdykoliv k nim jedu, snažím se, co nejméně je ovlivňovat mými bělošskými návyky, protože vše na ně vysílá negativní vlny, které narušují jejich klid, jejich harmonii s přírodou a s vesmírem, jejich kulturu. Právě proto již dávno jsem třeba odložil hodinky, neboť jen to naše neustálé sledování času jim vadí. Vždyť jsou to děti přírody, kde čas nehraje roli a jakékoliv to naše automatické a nervózní kontrolování času, kdy bychom jej někdy nejraději zastavili či naopak popohnali, je pro ně frustrující.

Ano, jakýkoliv styk s námi jim narušuje jejich pohodu, jejich tisíciletou kulturu. Jakákoliv věc, kterou tam vneseme, ničí jejich tradice a zvyky, které vyšly z poznání amazonské přírody a patří tam a ne jinam. Asi tak, jako naše zvyky a tradice patří k nám a ne k nim. Prezentování našich výdobytků, ať již pozitivních či negativních, je pro nás krásné divadlo, ale pro ně je vše velmi zarmucující. Tvůrci tohoto natáčení ani netuší, co mohou způsobit. Naočkují jim informace, které v nich mohou hlodat, klíčit, způsobit pochyby o jejich životě. O jejich krásném životě v jakémsi ráji klidu, štěstí, radosti.

Tyto pokusy s lidmi, s jejich myšlením a názory, ukazují na naši nízkost a snahu se bavit a experimentovat na cizí účet. Ukazují na naši snahu vše prodat a šířit a získávat si jméno. Je to ukázka našeho světa vše zvrátit v sledovanost a v byznys.