Konec indiánského ráje        

         Celý svět je na nohou. Nejedná se o žádný showbyznysový hit, sexuální avantýru VIP osobnosti, objevení léku na rakovinu ani  mírové objetí Obamy s Putinem. Objevili se nám „pouze“ dva příslušníci indiánské kultury na úrovni dávného světa naší planety před řekněme třemi až pěti tisíci lety. Objevili se nám, jak je jejich duchové stvořilo, tedy zcela nazí, pouze s bederní šňůrkou vyvazující penis k pupíku.  Nejednalo se tedy o bederní roušku, jak masmédia nesprávně interpretovaly.  Mladí indiáni drželi v rukou velké luky a šípy, jak se sluší na správné amazonské lovce. Pískali a vydávali zvuky zvířat. Opravdu scéna jak z pradávných let. Šokující svět opět po řadě let viděl své kulturní prapředky a nemohl se vynadívat. To však  nebyla žádná hra, i to je realita 21.století. Jenže z této atrakce mi jde  mráz po zádech.   Pro ně totiž začala jejich tragédie.

         Jak je známo,  tato tlupa pojmenovaná podle jejich řeky Río Xinane, zažila zřejmě nepříjemný střet s nelegálními  těžaři dřeva či pašeráky drog vyhledávající právě tyto zapadlé kouty světa ke svým rejdům. Bohužel právě pomezní a těžko kontrolovatelné pralesní hranice mezi Brazílií a Peru, ale i Brazílie a Ekvádoru i  Venezuely jsou místem  střetů dvou civilizací. Dochází k vnitřním válkám, kdy ilegální ba přímo zločinecké bandy likvidují indiánské kmeny a tlupy, aby si vytvořili takzvaně „čistý“ prostor pro svůj byznys.

         Tato naší civilizací ještě nikdy nekontaktovaná  tlupa byla donucena vyhledat pomoc ve svém možná mnohaměsíčním boji. Pronikla z peruánské džungle po řece Envira a u indiánů Asháninca hledala 26. června zbraně a potraviny a možná i spojence. Oba mladíci zde získali banány, sekeru, nože a zase rychle zmizeli. Indiánský interpret z kmene Yaminahua se s nimi mohl krátce domluvit, takže víme, že patří do jazykové skupiny pano, jejiž členové žijí především na peruánské straně.  Při druhé návštěvě 30. června je již pracovníci brazilské organizace FUNAI, která má na starosti amazonské indiány, natočili. Bohužel se zjistilo, že mnozí z nich již umřeli na chřipku a záškrt, což jsou  pro ně nemoce zcela fatální.

         Bohužel v takových případech se již jejich panenská existence nezachrání. Po pouhém dotyku s námi hynou fyzicky i kulturně. Například v Brazílii takových skupin je oficielně  téměř osmdesát s 5.-6.000 členy, v Peru kolem patnácti s 2.000 členy, v Ekvádoru asi pět s 200 osobami. Jejich ochrana je nereálná, i když Brazílie vyhlásila před lety  zákon o nulovém kontaktu s nimi. Obrovská rozloha těžko prostupné džungle je mimo dosavadní schopnosti a možnosti státní kontroly, natož ochrany. Jejich život v ráji pralesa zřejmě skončil. Ale vinni jsme my všichni. My totiž chceme ty drogy a vzácné dřevo.

Mnislav Zelený Atapana