Mnislav Zelený - Atapana
Lidové noviny, 6. května 2011

Když Chávez zradí revoluci(onáře)

Revoluční svět je pobouřen. Jejich miláček, venezuelský prezident Hugo Chávez, neoficiální vůdce latinskoamerické revoluce dnešních dnů, nechal na Bílou sobotu zatknout Joaquína Péreze Becerru, údajného člena kolumbijské gerily FARC, a okamžitě jej vydal do Kolumbie. 

Doufám, že Kolumbie mu zajistí řádnou obhajobu, aby dokázal, zda je, nebo není členem teroristické gerily FARC, zda je terorista, nebo ne, hájil se Chávez před náporem zloby revolucionářů. 

Marxistický novinář Ivan Maiza neskrývá ve svém komentáři hluboké zklamání z velitele bolívariánské revoluce, že vydal do spárů pravicové Kolumbie jejich soudruha: „Když Joaquín seděl v letadle, tak kolumbijská pravice už vyhrála. A venezuelská levice prohrála. Když Joaquín usedl do letadla a Santos zvedl telefon, tak Chávez prohrál, ne Joaquín, ale Comandante byl zatčen proto, co neměl udělat.“ Ten telefonát v době Becerrova letu z Frankfurtu do Caracasu mezi kolumbijským prezidentem Juanem Manuelem Santosem a jeho venezuelským kolegou Hugem Chávezem mohl být asi následující: „Ahoj, Hugo, kámo, jak je? V jistém letadle z Frankfurtu k tobě letí a sedí na tom a tom sedadle člověk, tak a tak oblečen a já ho potřebuju. Sbalíš mi ho a pošleš, že? Vždyť jsme kámoši, ne?“ Revoluční kancelář ve Stockholmu V počítači jednoho z vůdců FARC Raúla Reyese, který byl zabit v roce 2008, je tisíce údajů o teroristických aktivitách. Mezi nimi je významné místo věnováno právě Becerrovi a jeho činnosti a podpoře terorismu včetně stovek vzájemných e-mailů i fotek. Kolumbijská vláda Becerru obviňuje z financování terorismu a spravování zdrojů pro teroristické aktivity. 

Na veřejnosti Becerra vystupoval jako levicový novinář věrně podporující Huga Cháveze a jeho revoluci od prvních dnů v roce 1999. A také jako ředitel agentury Agencia de Noticias Nueva Colombia, ANNCOL, která kupodivu sídlí ve Švédsku. V poklidném Stockholmu se pohodlně zakládá další buňka terorismu či přinejmenším revoluční kancelář. Kanceláře FARC po Evropě již před 11. září existovaly, Evropská unie tehdy nebyla schopná rozeznat jejich terorismus. Švédsko přijalo revolucionáře zřejmě s otevřenou náručí, anebo získal politický azyl? A tak soudruh Becerra jednoduše získal švédský pas a občanství. Světe, div se. 

Soudruh Maiza se také diví a ptá se: Jak se Kolumbii podařilo dostat Cháveze do takových nesnází? Kdo vlastně řekl Becerrovi, aby nasedl do letadla směr Caracas? Kdo mu řekl, že je vše v pořádku a že to není žádná past? Kdo věděl, na kterém místě v letadle sedí a jak je oblečen? A sám si odpovídá: kolumbijská rozvědka. My se však můžeme ptát, jak to, že člověk, na kterého je vypsán zatykač Interpolu, si klidně žije ve Švédsku, klidně projde letištními kontrolami ve Stockholmu a klidně projde dalšími při přesedání ve Frankfurtu? 

Revolučně levičácký svět bouří ve prospěch svého soudruha. Nejrůznější osobnosti, sociální hnutí, politické organizace alarmují a obrací se na Cháveze: „Revolucionáři se přece nevydávají! Naopak se brání!“ „Jsem od patnácti let v slavné Komunistické mládeži Venezuely a je mi dnes 51 let,“ obrací se na Cháveze prostý venezuelský komunista. 
„Nechápu váš čin. My se přece neskloníme před žádným impériem, ani před Interpolem, ani před CIA, ani před OAS, ani před OSN, Obamou nebo Santosem. 
Neproměňte se, prezidente, v policii kolumbijské oligarchie...“ 

Kolumbijec a také Švéd Becerra byl do Kolumbie opravdu vydán velice a nezvykle rychle, už za dva dny. Extradice je obvykle proces trvající měsíce a někdy i roky. Becerra přiletěl 25. dubna v 18 hodin místního času na leteckou základnu Catam v Bogotě na palubě letadla Národní kolumbijské policie. Po vystoupení z letadla odmítl, že je člen gerily FARC, a řekl: „Jsem sociální sdělovatel.“ Za okamžik již seděl v bogotské věznici La Modelo, aby vypovídal jako zatčený. Velice si stěžoval na hrubé až sprosté zacházení v Caracasu, kdy mu Národní garda nepovolila nejen spojení se švédskou ambasádou, ale ani sledovat televizi. Nuže, jak je vidět, i doba jeho letu (víkend) byla zřejmě někým dobře připravena, aby spojení s ambasádou nebylo tak jednoduché. Naopak kolumbijská policie byla k němu prý velmi korektní. Neustále zdůrazňoval, že přijel se švédským pasem a že není Kolumbijec. V Bogotě jej hned v pondělí večer navštívili pracovníci švédské ambasády a v úterý ráno i švédský konzul Erick Wollin. „Jo, byl tu, Erik je fajn, slíbil mi veškerou podporu,“ prohlásil Becerra velice familiárně. K světové veřejnosti prohlásil, že se jedná o mediální teror, aby se zatajily vraždy kolumbijské oligarchie, která se snaží světu prokázat, že situace i lidská práva jsou za vlády Santose mnohem lepší, což je prý ovšem velká lež. A také je prý velice znechucen revoluční bolívariánskou vládou ve Venezuele. Dokonce vyhrožoval, že už se nikdy nevrátí do Bolívarovy země. Věci nevídané Leckdo však tuší, že se tu jedná zase jen o velký kšeft, revoluce nerevoluce. Chávez je po dlouhé době v kleštích a sám to i tak cítí, když se kritice revolucionářů snaží omlouvat: „Připravili na Becerru boudu, abych i já dostal ránu dýkou... Velice toho lituji a neříkám, že je terorista či je vinen, z čeho jej kolumbijská vláda obviňuje. Měl jsem však jedinou možnost, jak splnit mezinárodní závazky Venezuely a poslat ho vládě, která si jej vyžádala.“ Proč jej ale Národní garda v Caracasu okamžitě zatkla? Zdá se, že marxista Maiza má pravdu. Naznačuje, že se změnila situace. Santos se rychle skamarádil s Chávezem. Vzájemný obchod mezi Kolumbií a Venezuelou, který byl před lety „revolučně“ zmražen, se opět uvolnil a rozjel na plné obrátky. V kolumbijské Cartageně nedávno proběhla jednání mezi novým řádně zvoleným honduraským prezidentem Lobou a před časem odstaveným prezidentem této země Zelayou, který chtěl v zemi zavést revoluční móresy v Chávezově stylu. A to dokonce za přítomnosti Cháveze, který onehdy chtěl Zelayu bránit i vojensky. Začaly se dít opravdu věci nevídané a ne tak revoluční, jak by si to marxisté přáli. 

Za tím vším je zřejmě pravda zcela jiná. Santos přepouští mocného narkokápa, velkého bose a vraha Makleda, prostě velkou rybu, Chávezovi. Makled ví velice mnoho o tom, jak to ve Venezuele chodilo s obchodem s drogami, z kterých žil právě díky korumpování stovek vysokých činitelů a vládních úředníků. Chávez si jej chce doma umlčet a je ochoten za to Santosovi nadbíhat. Becerra je pro něj malou rybou a pro Kolumbii naopak velkou. Takže ryba za rybu.