Nadšení i otazníky, aneb pravidla býčích zápasů

Od pravého břehu Rio Bravo v Mexiku až po zapadlé osady na jihu Argentiny a Chile, od Pyrenejí až po Gilbraltar zní hromové olé, olé. Každé město i vesnice má svou vrcholnou slavnost - a ta se ne­může obejít bez souboje mužů a býků. Pro nás neznámá jména El Cordobés, Miguel Martínez, Manolo Martínez, Paquiri, Gab­riel de la Casa, Victoriano Valencia, Lina­res a další mají v té části světa, kde se mluví španělsky, zvuk našich mistrů světa v nejpopulárnějších sportech. Pro Středo­evropana je ovšem umění toreadora, pica­dora, banderillera a matadora doslova špa­nělskou vesnicí. Pro nás je býčí zápas po­někud nechutná podívaná na poslední okamžiky dobíjeného zvířete, na tryskající černočervenou krev a vlečení mrtvého těla barbarsky ozdobeným spřežením koní z arény.

Býčí zápasy, ať si o nich myslíme coko­liv, ať chceme, nebo nechceme, jsou pro milióny obyvatel iberoamerického světa oblíbenou podívanou, která vychází z prasta­ré tradice, snad až odkudsi z Kréty před čtyřmi tisíciletími, ale má i vlastnosti sportu. A tedy i přísná pravid­la, nad nimiž bdí pře­devším obecenstvo, nadšeným olé, olé odměňující dobré vý­kony a nemilosrdným vypískáním trestající neúspěchy. Podobně jako hokej se i corrida dělí na třetiny, ovšem nestejně dlouhé. První, nej­delší, má za účel býka rozdráždit. K tomu patří i vystoupení picadora na matracemi obrněném koni, který píkou bodá býka do kohoutku. Tak poškodí mohutné svalstvo a býka oslabí. Pomocníci, peoni, ovšem musí býka k picadorovi přilákat, neboť ten nesmí překročit bílou čáru, vymezující mu území podél dřevěných bariér. Nejzajíma­vější je však umění toreadora čili torera, jehož jedinou zbraní je capa, oranžová nebo červená pláštěnka. Síly jsou vyrov­nány, umění a důvtip stojí proti síle. Tore­ro zápasí krouživě poletujícím pláštíkem, býk rohatou hlavou. Jako kouzelník vede vyparáděný torero svého protivníka za ru­dým přeludem a sám stojí jako vytesaná socha, nohy vrostlé do žhavého písku arény.

Základním obratem vystoupení torera je veronika; dnes se provádí ze strany, takže obrat je delší a může plynule navázat další. Dříve se prováděla čelně, což bylo, jak tvr­dí staří odborníci, mnohem nebezpečnější. Dnes však míjí býk torera v mnohem krat­ší vzdálenosti, tak těsně, jak nikdy v minu­losti. Corrida se tak stává napínavější, dramatičtější a nároky na zápasníkovy smysly, reakce a umění rostou.

Sérii veronik uzavírá poloviční veronika (media veronica), která začíná stejně, ale v posledním okamžiku torero stáhne prud­ce pláštík k svému tělu kruhovým pohy­bem ruky, která vede býkův výpad.

Druhá třetina zápasu je nejkratší. Na scéně se objevuje banderillero, jehož vy­stoupení je, jak říkají odborníci v býčích zápasech, krásné, ale neužitečné. Banderillero celkem dvakrát běží proti zvířeti s hlavou u země a zapichuje mu do píkou rozdrásané plece vždy dvě banderilly, ba­revné vyřezávané tyčky se stuhami. Ně­kdy, zvláště k večeru, se banderilly se zpětnými háčky vrhají zapálené. Nejob­vyklejší způsob zasazování banderill je čtyřfázový (cuarteo) — banderillero nejpr­ve býká upoutá, a když býk vyrazí proti němu, neutíká mu naproti, ale stranou. Pak zkříží obě žerdě banderill, na okamžik znehybní, vypne tělo na špičkách — a za­bodne.

V poslední třetině zvané faena přichází do arény kord (estoque), po picadorově píce druhá zbraň zápasu. Nese ji matador, do­slova přeloženo zabíječ, vrah. V první části předvádí své umění v dráždění býka pláští­kem s muletou, v druhé umění zabíjet kor­dem. Základním postojem matadora je na­tural; pláštík drží levou rukou, kord pra­vou. Když se zvíře vrhá za barevnou lát­kou, vede matador pláštík těsně před ním a ukončuje celý obrat klidným krouživým pohybem ramene. Obtížnější je derechazo, podobný naturalu, při němž však matador vede pláštík pravou rukou a co nejníže. Kord i muletu musí držet v pravé ruce, což je náročnější.

Třetí postoj, pase de pecho, je jediný, při němž se pláštík zvedá nad hlavu a tělo probíhajícího býka. Provádí se levou i pra­vou rukou a je zvykem ho používat na za­končení série postojů natural. Někdy si ho ovšem vynutí náhlý, nečekaný útok býka.

V poslední době se toreadoři i matadoři snaží vylepšit, zvýraznit a ztížit své prvky a tím získat úspěch u tribun a uznání poro­ty, vyjádřené počtem trofejí — uříznutých uší a oháňky býka. Veroniky, naturaly i derechaza provádějí vkleče na jednom nebo obou kolenou. Stanete-li se někdy svěd­kem corridy a uvidíte-li toreadora klečet před běsnícím býkem a líbat ho na čumák, pak si můžete být téměř jisti, že je to král arén Manuel Benitez zvaný El Cordobés, který položil na lopatky všechna tradiční pravidla.

Poslední okamžiky jsou pro matadora hrou nervů. Strefí se, nebo ne? Zajede ten­ký břit přesně do míchy zvířete, nebo ji pár milimetrů mine a zvedne bouři ne­spokojenosti? Teď se projeví každá sebe­menší chyba, kterou nelze zamaskovat. Publikum žádá, aby býk byl usmrcen rych­le a čistě. Viděl jsem matadora, který se čtyřikrát nestrefil — a nechtěl bych být v jeho kůži, natož v kůži býka.

Základní způsoby zasazení kordu jsou tři: bodnutí přijetím — recibiendo — je nej­těžší a nejnebezpečnější. Býk útočí, mata­dor ho očekává zcela nehybně. Později byl tento způsob nahrazen zásahem v běhu — a volapié; matador tentokrát útočí na sto­jícího býka. Třetí je bodnutí setkáním — a un tiempo — kdy současně útočí býk i matador.

Kromě toho se užívají ještě dva smíšené způsoby — vylákání, arrancando, což je v podstatě nedokončený zásah v běhu, ne­boť v posledním okamžiku je býk vylákán k protiútoku, a vstřícné přijetí, atuantando, kdy matador sice čeká na útok býka nehybně, ale nakonec mu vychází vstříc.

Úlohy v aréně jsou obyčejně přísně roz­děleny, avšak mnozí slavní zápasníci vy­stupují ve všech třech třetinách jako tore­ros, banderilleros i matadoros; tím doka­zují své všestranné ovládání arény a stá­vají se doslova idoly publika.

Člověk a býk se v aréně nepohybují libo­volně, každý z nich má svou část. Terén býka se nazývá querencia a zpočátku do­sahuje poloměru až dvaceti metrů; tam je býk neomezeným vládcem a do jeho sféry si neopatrní zápasníci přicházejí pro jistou smrt. Umění zápasníka vyžaduje i schop­nost přesně odhadnout meze querencie a předvádět své arabesky s pláštíkem na samém okraji sféry býkovy nadvlády. Na konci zápasu je však už vyčerpané zvíře schopno ovládat jen malý okruh kolem sebe — a to vlastně umožňuje zakončení zápasu.

Proti zkušenosti a umění corridy i proti ocelovému kordu má býk jen jedinou zbraň — své rohy, řízené zuřivou energií. Utváře­ní rohů je proto velice důležitou součástí souboje býka s člověkem; žádný z milovní­ků býčích zápasů se bez znalosti jemných rozdílů v utváření rohů neobejde, natož ni­kdo z přímých účastníků. Pro nás je ovšem třeba ještě jiné vysvětlení. Býci chovaní pro zápasy se v ničem nepodobají býkům z našich stájí. Nejsou to těžká, dlouhá a pomalá zvířata o váze několika set kilo­gramů. Španělští býci jsou poměrně malí, krátcí v těle, ale mohutných plecí, svalna­tí, rychlí a mrštní. Jejich hlavy nejsou tak mohutné a těžké, ale zato rohy jsou dlou­hé, zakřivené a poměrně ostré. Běda tomu, koho zasáhnou. Proti dlouhé zkušenosti torera a matadora má býk ještě jed­nu nevýhodu; svůj boj bojuje jen jednou, poprvé a naposled.

Stanete-li se tedy náhodou na prázdni­nových cestách svědky — úmyslně neří­kám diváky — býčího zápasu, vzpomeňte si na pravidla a odborné výrazy z tohoto článku. Snad vám pomohou aspoň částeč­ně pochopit ony vlny nadšení a skandová­ní olé, olé, při němž vysoko do vzduchu lé­tají široká sombréra, rudé karafiáty a ba­revné stuhy. A snad porozumíte i důvo­dům, které přiměly mnohé umělce, jichž si vážíme, k obdivu pro tu vzrušující, barvi­tou podívanou, která nám, přátelům zvířat, zůstane navždy nepřijatelnou.

 

Účastníci corridy: 1. torero, 2. banderillero, 3. pica­dor, 4. matador

Obraty: 5. veronica, obvyklý obrat torera v první třetině zápasu. 6. natural, obrat matadora s muletou a pláštíkem v levé a estokou v pravé ruce. 7. derechazo, obrat matadora s muletou, pláštíkem i zbraní v pravé ruce; levá je volná.

Názvy typů býčích rohů: a) brocho, b) veleto, c) ca­pacho, d) corniapretado, e) corniabierto, f) cornivuelto, g) cornidelantero, h) cornigacho, i) bizco