Písma starého Peru

Znalost písma je podle našich před­stav nejdůležitějším znakem vyspělé kultury a rozvinuté civilizace. O těch, kdo písmo neznají, rádi hovoříme jako o barbarech. A k nim jsme donedávna museli počítat i obyvatele indiánských říší ve starém Peru, o nichž byli všichni přesvědčeni, že vlastní písmo neměli. Dlouholeté spory se vedly o pověstném kipu, zda je to druh uzlového písma, ne­bo ne. Dnes je jasné, že kipu je pouze záznam číselných údajů, které Inkové potřebovali ke správě obrovské říše, jenž měla jako každá jiná svůj systém daní, odvodů potravin, výrobků, mužů do zbraně i žen do harémů členů vlád­noucích rodů. Úředníci, kteří to vše za­znamenávali, dělali statistické přehledy a vymáhali pravidelné odvody, to byli kipukamajokové, berní účetní.

Běžci časki (často vídáte psáno chas­qui) přenášeli kipu až do Cuzka, metro­pole říše Inků. Druh zboží znázorňovala barva provázků — žlutá značila zlato, bí­lá stříbro, červená vojáky atd., množství udával počet a rozmístění uzlíků.

Ale co písmo? Opravdu jej peruánské civilizace, jinak tak vyspělé, neznaly? Od dobytí říše Inků Španěly až donedávna byli odborníci i veřejnost přesvědčeni, že ne. Před dvaceti lety však začala ces­ta k závratným objevům. Tehdy totiž za­hájila mladá peruánská archeoložka Vic­toria de la Jara výzkum, který odporoval všem tehdejším názorům oficiální vědy. Teprve mnohem později se k ní připojili další pracovníci a nedávno se dostavilo i uznání. Profesor Thomas S. Barthel, za­kladatel etnografického institutu v Tübingen, jeden z významných evrop­ských vědců, napsal: „Dovolte, abych Vám blahopřál k ohromujícím objevům, kterých jste v uplynulých letech dosáhla analýzou textilií kultury Paracas. Proká­zala jste jak existenci písma, tak i jeho systém."

Co byly ty ohromující objevy? Jak k nim došlo? V roce 1962 se štíhlá žena pustila do studia říše Inků. Již staří kro­nikáři nechápali, jak by mohla být tak velká říše spravována jen na základě ústních vzkazů štafetových běžců. Ber­nabé Cobo jasně napsal, že existoval dvojí systém záznamů — kipu a obráz­kový. Každý inka, vládce říše, měl svůj znak, „tocapu“ (čti tokapu). Victoria de la Jara začala tím, že překreslila obdél­níkové znaky tocapu ze všech dostup­ných slavnostních oděvů, opasků z látky i rituálních nádob „keros". Ve starých kečuánských slovnících najdeme slovo „quallcascappacha“ (čti kalkaskapača), což znamená „popsaný oblek“. Do roku 1966 se podařilo nashromáždit 294 zna­ků a o rok později jejich počet vzrostl na 350. Předpokládá se, že celkem existovalo asi 500 až 600 znaků, tedy ještě ví­ce, než tvořilo mayské písmo (400). Inkové mnoho kulturních jevů přebíra­li od kmenů, které si v průběhu svých dějin podmanili. Od kmene Nazca pře­vzali systém zavlažování polí, od obyva­tel Tiwanaka umění kamenické a stavi­telské, od Močiků a Čimuánců keramiku a zlatnictví, ale také budování silnic — a písmo. Ano, písmo znali již předchůdci Inků. Nyní přišli na řadu představitelé kultury Paracas, která vzkvétala na již­ním pobřeží Peru někdy v období mezi roky 700 a 300 před naší érou.

Parakasané vyráběli nádherné látky, údajně nejkrásnější a nejkvalitnější na světě. V nich pohřbívali své mrtvé — proto se nám alespoň části zachovaly. V zdejším prostředí byla životně důležitá fazole — pallar. Není divu, že se objevily podivné znaky právě ve tvaru této plodi­ny. Victoria de la Jara plných 21 měsíců překreslovala znaky „pallares“ asi z pa­desáti kusů textilií a zaznamenala na 298 různých znaků. Další překvapení nás če­ká při počítání — znaky, opět namalova­né ve tvaru fazole, nás upozorňují na další příznivce dvacítkové soustavy na americkém kontinentě. Že by to byl vliv tajemných Mayů?

Výzkumná práce Victorie de la Jara je jedinečná, nesmíme však zapomenout na další pracovníky. O existenci písma starých Peruánců byl přesvědčen i další archeolog, Rafael Larco Hoyle, a to již před čtyřiceti lety. Věnoval celý život vykopávkám a studiu kultury Močiků, která vzkvétala na severním pobřeží Peru v prvním tisíciletí n. l. Rafael L. Hoyle vlastní i největší muzeum močické kera­miky na světě, keramiky, která zachytila nejrůznější podrobnosti ze života svých tvůrců. I zde se Hoyle setkal s namalo­vanými znaky ve tvaru fazole a již tehdy upozornil na pravděpodobnost existen­ce písma, ale nikdo ho nebral vážně. A přece můžeme na malovaných nádo­bách sledovat psaní na fazole, jejich přenášení běžci a znovu čtení skupinou kněží nebo vysypávání fazolí z koženého váčku posla . . .

Současný výzkum vytvořil zcela nový, převratný pohled na dějiny písma v Peru.

Období říší Wari a Tiwanako zasáhlo téměř celé území dnešního Peru a ne­blaze se projevilo zpřetrháním tradic pí­semného projevu. Kulturní centra ležela ve středních Andách a na březích jezera Titicaca a jsou dodnes, zejména pro ši­rokou veřejnost, tajemná a nepochopitelná. Teprve nástup incké říše Tawantisuyu znamenal návrat písma, to se však stalo tajemstvím nejvyšších kněží a pří­slušníků královských rodů. Pochopitelně ani v minulosti nebyla znalost písma obecně rozšířena, ale jeho užívání neby­lo tak mimořádnou výsadou.

Písmo Inků možná navazuje na další nevyřešenou otázku. V incké říši byla oficiálním jazykem kečuánština, avšak Inkové, kteří přišli do And jako samo­statná etnická skupina, měli vlastní řeč — dodnes nevíme jakou. Pochopili však výhody rozšířeného jazyka kečua a svůj původní jazyk si ponechali pouze pro se­be, pro královské rody, jejichž členové se stávali guvernéry provincií, vojevůdci, nejvyššími kněžími a inky — vládci říše.

Po dlouhém úsilí se podařilo po létech rozšifrovat první slova záhadného jiho­amerického jazyka. Zněla: Con Ticci Vi­racocha. Vskutku nevyzpytatelné jsou cesty osudu — vždyť to je nejznámější jméno peruánských dějin, které si před více než dvaceti pěti lety vybral i Thor Heyerdahl pro svůj vor, který měl proká­zat dávné styky indiánských kultur Peru s Tichomořím. Kon — Tiki Virakoča, nejvyšší bůh a stvořitel světa, hvězd, země i člověka. Bájesloví hrálo v životě obyva­tel starého Peru mimořádnou úlohu. Ale doufejme, že rozluštění dalších nápisů povede k poznání dávno zapomenutého způsobu života, práce i bojů málo zná­mých, ale vysoce rozvinutých a nadmíru zajímavých říší pobřeží i horské části západu Jižní Ameriky.

 

PŘEHLED DĚJIN PÍSMA V PERU

 

Paracas

(700-300 př. n. 1.)

fazolové písmo

dvacetinná soustava čísel

Nazca

(100-800 n. 1.)

fazolové písmo

patrně desítková sousta­va čísel

Močika

(0-900 n. 1.)

A. fazolové písmo

dvacítková soustava

 

 

B. změna tvaru v rohlíčky

systém podobný kipu

Tíwanako a Wari

(900-1200 n. I.)

písmo zakázáno

 

Inka

(1350-1532)

tocapu

kipu