Otazníky kolem planiny Nazka

Jižní pobřeží nás přivítá hned za Limou, hlavním městem Peru, nehostinnou pouští. Nic než písek, kamení, prach a vyschlá koryta řek. Opravdu, ptáte se, tady kvetly dávné civilizace? Bez vody není života, ale to tvrdili i obyvatelé před tisíci lety.

Nazkané, snad někdy na přelomu letopočtu, tady uskutečnili ohromující inženýrské dílo. Podzemní stupňovité rezervoáry vody. Životodárná tekutina po celý rok zásobila plantáže ovoce, bavlny, zele­niny a dalších plodin i samotné obyvatelstvo jed­notlivých údolí. Pouze v době jarního tání sněhu a ledovců v Andách proudila v korytech řek voda. Pouhých čtyřicet dní! A za tu dobu se musely na­plnit skryté zásobárny vydlážděné kamennými kostkami. Tím skončil roční příděl vody, protože zde prší, jak říkají zdejší lidé, jednou za sto let.

Jak Nazkané konzervovali vodu, aby se nekazila? Větší otázky nás čekají mezi údolími řek. Větší i ve smyslu kvantitativním. Zde se rozkládají dnes už proslavené geoglyfy, kresby zvířat a linií. Desítky hypotéz se snaží najít klíč k mytologické zoo. Hvězdárna, kalendář, planetárium, plochy pro zkoušky „inženýrů" zavlažování, rituální prostory či letiště . . .?

Původní představy, že kresby lze vidět pouze z le­tadla, se ukázaly mylné. Z okolních kopců je lze také pozorovat, i když ne všechny. V roce 1975 přišel nečekaný podnět přímo z planiny Nazka. Jim Woodman a Julian Nott se tu vznesli na ba­lónu postaveném podle představ a možností sta­rých Nazkanů a pluli vzduchem několik kilometrů. Základní předpoklady: hustá málo propustná textilie, která by udržela teplý vzduch z ohniště. A to je další z překvapení nehostinných pouští Pe­ru. Nazkanské textilie, které navázaly na tradice mnohem starších paracaských látek, se považují za nejdokonalejší v celé historii lidstva. Jsou ba­revně velmi pestré, kompozičně vyvážené, námě­tově bohaté. Jsou to umělecká díla, jejichž cenu nelze ani udávat. A technické parametry? Po­rovnejte sami. Hustota vláken osnovy a útku na 1 cm2 je dnes u nejlepší látky 65 x 30, zatímco u nazkanské před dvěma tisíci lety 80 x 45 (!). Další test ukázal, že staroperuánské textilie měly propustnost menší, než mají dnešní moderně vyráběné tkaniny pro padáky. Stavbě balónu nic ne­překáželo.

Záhady kolem Nazky ještě nekončí. Ty největší nás možná teprve čekají. Několik stovek let před roz­vojem kultury Nazka, blíž k pobřeží Pacifiku, exis­tovala paracaská civilizace. Výrobky jejích tex­tilních řemeslníků jsou dodnes nedostižné. Nedivme se. Jemné vzory hrají více než dvaceti barvami rostlinného původu a barevných odstínů je dokon­ce sto devadesát! Před námi defilují vytkané fi­gury různých polozvířat a pololidí, šelem, bojovní­ků a vládců s uřezanými hlavami svých nepřátel. Bájné postavy nám nahánějí až strach, ale i tu­šení něčeho významnějšího.

Při pozornějším pohledu na některé z nich se dech až zatají. Každému z nás dalo základní vzdělání jisté vědomosti o biologii, buňkách, tvor­bě plodu, atp. A zde se náhle objevuje podivný, složitý obrazec, který nelze přejít obvyklým vysvětlením: Vypadá to jako názorná ukázka vzniku života jedince se symboly minulosti (dvě hlavy muže a ženy či dávných předků?), součas­nosti (vývoj plodu?) a budoucnosti (narození nové­no člověka za obvyklé účasti smrtky skryté v zá­plavě černých vlasů). Život a smrt byly u Indiánů nedílnou součástí každé existence.

Vývoj plodu v ženském těle pod bílou hlavou uka­zuje jednotlivé fáze, které se v zásadě shodují s našimi poznatky! Možná se domnívali, že i v muži se rodí součást potomka a vyjádřili jej zvláštními obrazci. Cytogenetik by v nich mohl vidět buněčné jádro i chromozóny. Ale to snad je příliš! Vždyť podobný pohled na buňku známe teprve z konce minulého století.

Jsme obětí současných znalostí vědy, které se snažíme všude nalézat? Anebo nás minulost zase překvapí, jak je jejím zvykem, svým obvyklým: nic nového pod sluncem?