Venezuela měla šanci zbavit se socialismu

Zažil jsem ve Venezuele řadu voleb či referend. A není to žádný div. Jsou tam každoročně pořád ně­jaké. Současný prezident Hugo Chávez Frias je má totiž velmi rád. Zpravidla je totiž vyhrává. Je to vždy velký spektákl. Davy červeno- košiláčů a červenočepičářů jsou sváženy autobusy z celé země, bouřlivé demonstrace probíhají na obou stranách antagonistických skupin obyvatel, volební guláše všeho druhu tečou proudem, po­dobně jako projevy v ryčné španěl­štině. Jenže nyní devatenáct milio­nů voličů jedná o bytí či nebytí bolívariánského socialismu budova­ného Chávezem, či o návrat ke ka­pitalismu prezentovaný společ­ným kandidátem opozice Henriquem Caprilesem Radonským.

Chávez (58) a Capóles (40) bojova­li o mandát na období 2013-2019.

Hlas lidu na sociálních sítích vy­jadřoval podporu Caprilesovi: „Společně obnovíme budoucnost Venezuely!" fandili jeho debatám přímo na ulici mezi lidmi. Vyjadřo­vali nesouhlas s tisíci hodinami de­bat či spíš monologů, kterými Chá­vez plnil televizní kanály.

„Jsme unaveni jeho bia, bia, bia. Chceme volit změnu a demokracii. Chceme práci a bezpečnost," na­psal Benjamin Rosales. „Tato mi­zerná vláda nemá po čtrnácti le­tech pohrom argumenty," řekl Roger Cedeňo. Milton Pelaez šel ještě dál: „Co by mohl Chávez nabíd­nout, když čtrnáct let nám nabízel lži."

Naopak Alejandro Bello a jiní jsou přesvědčeni, že Venezuela jde cestou k nezávislosti i bez opo­zice. Chávez v závěru své kampa­ně v Maracayi vykřikl: „Jsem pře­svědčen o velkém vítězství!" Dva miliony tři sta tisíc státních zaměst­nanců mělo 4. října volno. Museli asistovat při demonstraci v Caracasu během závěrečného vystoupení Cháveze a podpořit tak jeho již tře­tí zvolení. Museli se prezentovat u kontrol, jinak by jejich nepřítomnost mohla znamenat ztrátu za­městnání. Svoji práci mají přece je­dině díky velkému comandantovi. Sekretářka Národní federace veřej­ných zaměstnanců Ramona Vikto­ria tvrdě protestovala proti zneužívání jejich členů. „Funkcionáři jsou služebníci veřejnosti, a ne vlá­dy a politické strany!" V případě přesvědčivého vítězství Cháveze bude situace tak stabilní, že opozi­ce výsledky těžko zpochybní a situ­ace se zklidní. Pak prý Venezuela už nikdy neopustí cestu socialis­mu. A to bude vyžadovat radikální změny v jeho kabinetu. Političtí ex­perti však vidí hlavně další vyvlastňování soukromých firem.

Vláda je chaos, ne opozice

Podle Caprilese volby nejsou bo­jem mezi dvěma osobami, ale roz­hodováním mezi budoucností a mi­nulostí. Jsou to volby mezi projek­tem nabízejícím řešení a dalším projektem, který je již čtrnáct let znám. „Nemějte strach mne volit," volal hlavně k veřejným zaměstnancům, kteří jsou podle něj pod tla­kem kampaně rozsévající strach. Vláda podle něj hlásá vznik chaosu po jeho výhře. Chávez dokonce předvídá válku. Je ostatně voják. Opozice se však obává, že radikalizace vznikne z jeho neochoty při­znat si porážku. A Capóles dodal: „Chaos je vláda, chaos je to, co máme dnes, chaos je násilí a krimi­nalita, chaos jsou nehody v těžeb­ním průmyslu, chaos je to, že ne­fungují silnice ani mosty." V přípa­dě zisku prezidentského křesla by Capóles ve státních firmách zavedl výrazné změny odpovídající nové politické realitě. Přesto by nešel do přímé konfrontace s opoziční socia­listickou stranou. Vůdce opozice prohlásil, že jako první akt ve své případné funkci vydá dekret zaka­zující darovat venezuelskou naftu jiným, ideologicky spřáteleným stá­tům. Nastala by jiná doba, která by významně ovlivnila i celou situa­ci v tamějším geopolitickém regio­nu. Politické kyvadlo latinské Ame­riky by se mírně zhouplo doprava.