Právě jsem se doslechl názor potomka slavného mayského rodu Xiů. Jeho praprapředek založil rnayské město Uxmal na Yucatanu v sedmém století. Jeho předkové společně s Itzy a Cocomy také vládli Lize Mayapánu, kterou iniciovali sami Xiové, v letech 907-1441. Jeho předkové vládli také v posledním mayském městě Maní až do příchodu Španělů.

Když se jej zeptali, co se bude dít letos 21. prosince, usmál se a tichým hlasem řekl: „…no, nic...“ a pokračoval: „Ano, vstoupíme do nové doby, která bude mít svůj nový vývoj a možnosti, ale příroda bude stejně pokračovat ve svém přirozeném vývoji a my sklidíme pouze to, co jsme zaseli. Nový věk bude darem nových možností a nových inspirativních setkání.“

Je velký rozdíl mezi námi a například dávnými předkolumbovskými civilizacemi. My jsme si nastavili před sebe nikdy nekončící pokrok, který jsme si zakonzervovali jako posvátnou krávu naší technické civilizace. Neustálá cesta vpřed vzhůru nás všechny honí v jakémsi nekonečném kruhu pod tlakem neustále nových cílů. Jen dosáhneme jedné mety, vyhoupne se na obzoru další a my jako chrti vypuštění z řetězu se ženeme dál.

Není čas se zastavit, posedět., poklidně se rozhlédnout po světě, neboť ten, kdo stojí chvilku opodál, ztratí tempo a není prostě „in“. Jde však o pouhou materiální honbu, ze které se jakékoliv duchovno dávno vytratilo. Je to jen prachsprostá chamtivost, hrabivost mít stále víc a víc a vlastnit stále nové a nové „hračky“ alias nové výdobytky naší technické civilizace.

Není na ní vlastně už nic civilního. Je to obluda, která nás organizuje a pohlcuje. Žije si svým životem a my jsme jen její sekundanti. Hloupí sekundanti, kteří jí vše věří a slepě za ní kráčí. Kam? Jistě na tuto třetí základní filozofickou otázku „kam kráčíme“ nejsme schopni odpovědět, anebo to raději ani nechceme znát.

Vstoupíme do obrození Země? Nejdříve však musíme obrodit sami sebe. Doufám, že nový galaktický prostor, kam vstoupíme a kde budeme „dlít“ několik tisíciletí, nám „vnutí“ chovat se jinak než dosud.

Všichni cítíme, že jsme jakoby na konci s dechem. Jediná cesta je cesta naslouchání své duše, tedy pochopení, že světem nehýbe materiálno, jak se mnohdy zdá, ale duchovno. To je totiž to, co zůstává navždy. Materiálno se objeví a zase zrnizí. Nechtějme tedy zmizet, ale zůstat navždy. Kdo pochopí, ten zůstane.

Nový hvězdný prostor, zcela jinak uspořádaný, než jsme byli dosud zvyklí, by k tomu měl napomoci. Jak říká potomek slavného mayského rodu Xiu: „Nový věk bude darem nových možností.“ Bude darem další, ale jiné cesty naší civilizace, která svým zdánlivě nekonečným a stále rychlejším vývojem stále vzhůru musí nutně narazit.

Nelze nekonečně pokračovat v drancování světa jen pro naše zvyšující se konto. Doufám, že lidé s novým věkem pocítí soucit s naším světem, s přírodou a pochopí, že Země není jen pro získávání jejich materiálního bohatství.

Doufám, že přijde prohlédnutí, katarze, což se stává zpravidla, když už nelze dál. Cítím kolem sebe stále větší a větší množství lidí, kteří myslí a soucítí se světem a chápou posvátnost naší existence v posvátném souznění s Matkou přírodou a v harmonické pohodě, čemuž dávají přednost před sprostou chamtivostí.

 

P. S.: Mezitím letos došlo k zajímavým nálezům v rnayské lokalitě Xultún v Guatemale. Byl zde objeven nejstarší záznam mayského kalendáře. Podle archeologa Davida Stuarta se zde vyskytuje časový údaj 17 baktunů, tedy čtyři baktuny po údajném konci světa. Podle něj to je jasný důkaz, že konec 13. baktunu 21. prosince 2012 není jen konec jedné éry, ale současně i počátek nové.