Mnislav Zelený - Atapana
Lidové noviny, 23. zaří 2011

Dvojjazyčností k záchraně jazyků

Více než třetina jazyků naší planety je ohrožena vyhynutím. A jejich vymíráním ztrácíme i my, příslušníci civilizované části světa. 

V roce 1973 jsem žil přes osm měsíců s indiány Eceeje v peruánské amazonském departamentu Madre de Dios. Vedle Eceejů jsem se zde ještě sešel s Machiguengy a arákmbuty, ale také s posledním příslušníkem etnika Toyeri. Stačil jsem od něj zaznamenat pár slov v jeho mateřštině, které ještě znal. Již tenkrát mi bylo velmi smutno, protože vidět někoho jako posledního příslušníka nějakého kmene či národa je dost tristní. Je to vlastně doklad naší euroatlantické civilizace, která v honu za mamonem již pár století likviduje kolem sebe vše, co jí stojí v cestě za mocí. Od těch dob jistě vyhynula pěkná řádka dalších kmenů a jejich jazyků, které jsou dokladem jejich kultury. A nejen v Amazonii, ale i jinde ve světě. 

Z celkového počtu asi šesti tisíc jazyků na naší Zemi je více než dva a půl tisíce ohrožených vyhynutím. Je to obrovská suma! Cesta globalizace vše ještě urychluje. Vymírání jazyků je stále rychlejší, protože naše civilizace je stále rychlejší a stále podmanivější a drsnější. Vedle vnějšího tlaku přijmout takzvaně civilizovaný jazyk je zde i tlak vnitřní. Členové indiánských komunit opouštějí svůj jazyk také s přáním sami se integrovat do majoritní společnosti a mít lepší ekonomické perspektivy. Láká je pozlátko naší civilizace, tak jako nádherná vůně masožravé rostliny láká hmyz. Také my, jako ta masožravá rostlina, použijeme tyto indiány ke své potřebě. Ztratí svoji identitu a rozplynou se nejspíš v davu lumpenproletariátu. Mnoho z nich nechápe cenu svého vlastního jazyka, který ve spěchu moderního světa vypadá jako něco zpozdilého, úpadkové, zastaralého, nemoderního. 

Také tlak na indiánské komunity, aby se integrovaly do naší kultury, je stále silnější. Je to tlak politicko-ekonomický, který nezná hodnotukultury, jen výši HDP a svých zisků. Všichni krásně mluví už desetiletí, jak si váží indiánské civilizace, jejich způsobů života v pralesích Amazonie, zakládají různé národní rezervace, ale když jde o to, něco z Amazonie získat, přichází na řadu bezohlednost zahalená do výmluvnosti. Indiáni už dávno označili bělošský jazyk zdvojený jako u hadů. Tento rozeklaný jazyk s hadí lží však nepochybně a, bohužel, vítězí. Jsme totiž tvrdí a agresivní. Indiánské jazyky však mezitím stále vymírají. 

To jsou i závěry UNESCA, které vyburcovaly lingvisty a etnografy k Mezinárodnímu kongresu v ekvádorském Quitu pořádaném minulý týden Katolickou pontifikální univerzitou. Koordinátorka setkání Marleen Haboudová podtrhla, že ztrátou indiánských jazyků trácíme i my. Ztrácíme znalosti nashromážděné za tisíciletí života v Amazonii, jejich způsoby se zacházením s prostorem na zemi i ve vesmíru, s lidmi i se samotným jazykem. Uvedla případ jazyka andoa, kterým mluví už poslední indián, nebo jazyka záparo, který umí už pouze šest starců. Za pár let přijde doba, kdy starci navždy odejdou a pak náhle den ze dne zmizí další jazyk, a už není cesty zpět. Americká lingvistka Marianne Mithunová například ukázala případ jazyka mohawk z USA a Kanady, který nezná naši obvyklou stavbu věty: podmět, přísudek, předmět. Uživatelé jejich jazyka nejdříve uvádějí informaci, kterou považují za nejdůležitější pro posluchače, bez ohledu na to, zda jde o jméno, adjektivum či sloveso. Různé jazyky ukazují rozdílné způsoby, jak mysl člověka může kodifikovat, chápat a systematizovat svět a svoji zkušenost formami, které by nás, omezeným pouze našimi evropskými jazyky, vůbec ani nenapadly. Mithunová je přesvědčena, že ze tří set indiánských jazyků dokumentovaných v Severní Americe přežije pouze desítka. Kontinenty, kde nejvíce hrozí toto vymírání, jsou Oceánie a Amerika. Například v Brazílii je ohroženo 190 jazyků, v Mexiku 144, v Kolumbii 68 a v Peru 62. 

Když yek’wanština má přednost před španělštinou 
Z mnoha závěrů kongresu a názorů lingvistů podtrhněme, že bilingvismus přináší dětem možnost chápat svět ve dvou rozličných rovinách a mají mnohem více možností se uplatnit v jedné či druhé společnosti. Podle Sumpinancha Celestina Aij Tuntuama, učitele z komunity Kupit, to je strategie, kterou se snaží uplatnit třeba indiáni Ašuárové v Ekvádoru. „My udržujeme a ceníme si naší kulturu a tradice včetně třeba oděvu, mluvíme sice už španělsky, ale nezapomínáme naši ašuárštinu,“ řekl na Kongresu, kam přišel s péřovou čelenkou, náhrdelníkem a malováním v tváři s černými linkami ve stylu šelmy. V jeho komunitě dvou a půl tisíce Ašuárů dosud všichni mluví ašuársky a asi 20 procent i španělsky. 

To je dosud i cesta „mých“ Yek’wanů, ke kterým každoročně jezdím, abych pozoroval postup naší civilizace a snažil se napomoci jejich hrdosti. Jedině tak budou nadále udržovat svůj jazyk. K tomu jim slouží vlastní škola prvních pěti tříd hluboko v pralese na řece Cauře, kde jako první jazyk se učí yek’wanštinu a pak teprve španělštinu. Těší mne, že jsem mohl tuto školu v roce 2003 pomáhat stavět.Těší mne, že desítka Čechů mi pomáhá v této snaze udržet jejich kulturní hodnoty, aby jejich existence tu byla co nejdelší.