Název Palenque znamená ve španělštině „ohrada“. V oblasti Střední Ameriky se občas s tímto názvem osad setkáte. Existuje však pouze jedno Palenque, kde žili obyvatelé již od roku 638 n. 1.

Do Ciudad de México, hlavního města Me­xika, jsem přiletěl z Tegucigalpy. Rozhodl jsem se strávit většinu času na poloostrově Yucatan. Po dvou dnech jsem vyjel na 600kilometrovou cestu autostopem. Trasa vedla po ukázkové dálnici do Puebla, pokračovala v nádherném horském prostředí do Orizaby a Córdoby a pomalu se svažovala do Vera

Cruz na karibském pobřeží. Odtud byla je­dinečná podívaná na pravidelný zasněžený kužel nejvyšší hory Mexika Pico de Orizaba (5699 m). Druhý den jsem projížděl územím Olméků — San Andrés Tuxtla, La Venta — až jsem narazil na jejich gigantickou mono­litní hlavu před vjezdem do Villa Hermosa. Z Ciudad de México jsem ujel 860 km, ale ještě navečer jsem odjel přímo do Palenque.

Bylo pozdě v noci, když jsem vystoupil na kraji náměstí. Hospody, nálevny a bary zaplňovaly svým světlem a hlukem pár přileh­lých ulic. Zítra tedy uvidím město, které pohřbilo jednu ze zásadních teorií amerikanistů: předkolumbovské pyramidy prý neslou­žily jako hrobky, byly pouze chrámem svých božstev.

Palenque patří do středního období mayské kultury. Z vynikajících prací tzv. nízkého reliéfu je snad nejvíce známa deska s re­liéfem kříže. Španělé mylně označili tento symbol kukuřice za existenci předkolumbovského křesťanství. Krásné štukové reliéfy pokrývají vnější stěny paláce ve středu města. Ovšem na převratný objev se čekalo do r. 1950. Tehdy mexický amerikanista Alberto Ruz Lluhuiler drátkovou sondou objevil hrob „Pravého muže Palenque."

Zříceniny jsou nedaleko obce. Spořádaně jsem se zapsal do knihy návštěv a... pak se zcela nespořádaně toulal mezi paláci, v jejich podloubích, kolem štukových reliéfů na mnoha místech značně poškozených, ve vy­soké trávě nádvoří paláce s kamennými, také nízkými reliéfy postav. Kráčel jsem k ze­lené hradbě pralesa, která se tlačí na zadní stěny pyramid, nebo jsem vcházel po vlhkém schodišti do nitra pyramidy „chrámu nápisů". Nejdříve jsem musel vystoupit po příkrých schodech vzhůru. Kamenné stupně byly té­měř u mé hlavy. Slunce pálilo do zad, čelo se jakoby povinně sklánělo před chrámem na vrcholu. Zapomněl jsem již počet schodů, ale výstup jsem cítil v nohách. A potom po druhém schodišti dolů — do nitra pyramidy. Byl tam příjemný chládek. Asi uprostřed výšky se směr sestupu lomil, zahnul jsem vpravo. Hrobku bylo již vidět. Sporé světlo ozařovalo povrch několikatunového sarkofágu. Pod ním ležel jediný(?) Indián pohřbený v pyramidě.

Abych jej uviděl, musel jsem zpět do Ciudad de México. „Pravý muž Palenque" leží v antropologickém muzeu v parku Chapultepec. (Zcela na okraj bych rád vznesl hold snad nejlepšímu muzeu antropologie na světě!)

Temný vchod do hrobky se snaží vyvolat stejné pocity jako při vstupu do pyramidy — zvědavost s trochou šimrajícího strachu nebo jen úleku z prvního pohledu na tajuplnou historii. Nitro hrobky je zbarveno rudě - symbol smrti, druhého světa. Rudá hlinka ostře kontrastuje se zeleným nefritem, kterým je muž bohatě ozdoben. Jeho tvář je pokryta nádhernou nefritovou maskou s alabastrem a obsidiánem — opět jedno z pojítek dvou životů. Na krku má nádherný ši­roký náhrdelník, prsteny na všech prstech ruky, náušnice, posvátnou sošku na břichu, v dlaních a v palcích u nohou nefritové ku­ličky — pro zdraví.

Nízký reliéf na sarkofágu upoutal pozor­nost Ericha von Dänikena ve snaze o získání dokladů o pobytu mimozemských kosmonau­tů na naší Zemi. Podle jeho verze znázorňu­je reliéf postavu sedící v raketě aerodyna­mického tvaru s rukama na palubní desce a dokonce i se šlehajícími plameny. Avšak pan Däniken svévolně staví sarkofág na šířku místo na výšku. Správným postavením se sedící muž, jenž má typicky mayskou fy­ziognomii, změní v ležící postavu pod pří­krovem země, z které podle mezoamerických legend vyrůstá strom života. Na samém vrcholu stylizovaného a „aerodynamického“ stromu sedí posvátný pták Quetzal a dole, pod tělem pohřbeného, je symbolická hlava boha Země. Je to příklad, jak Däniken shromažďuje fakta pouze podle náznaků a ignoruje jemu cizí symboliku.

I přes mnohé návštěvy ostatních mayských měst v Yucatanu, Campeche, Quintana Roo a v Hondurasu zůstává pro mne Palenque místem s nejkrásnějšími mayskými pracemi. Život odešel, jen křoviny a stromy propletené liánami se neustále derou mezi pobo­řené zdi ztichlých paláců.