Mnislav Zelený - Atapana
http://zeleny.blog.ihned.cz/, 3. listopad 2011

Je naše civilizace přirozená nebo ne?

Na naší planetě žijí vedle sebe dva zcela odlišné světy. Svět přirozený a svět nepřirozený. Hádejte dvakrát, v kterém žijeme my? Přirozený svět, potažmo přirozená civilizace je taková, kde lidé žijí přirozeně, tedy podle zákonů přírody, z které jsme vzešli. Například jíme, co nám nabízí naše životní prostředí nebo se oblékáme, co vyžadují naše klimatické podmínky. Přirozené je, že jíme takové plodiny a ovoce, které se u nás pěstují a dozrávají. Nepřirozené je, abychom se třeba v lednu pídili po jahodách. Leda tak v pohádce o Marušce a dvanácti Měsících Je to asi tak nepřirozené, jako kdybychom v lednu chodili v tílku a kraťasech. To může leda nějaký extravagant či pošuk, protože to je nepatřičné, nepřirozené. 

Je přirozené, že v našich zeměpisných šířkách udržujeme monogamii a ne třeba polygynii nebo polyandrii jako někde v Amazonii, v Oceánii či v arabském světě, kde je to naopak patřičné. Ta patřičnost vždy a ve všem vychází z místních podmínek a potřeb. Bylo by tedy nepatřičné mít u nás víc než jednu manželku. Tato nepřirozenost je našimi soudy dokonce trestně stíhaná. Zato jedení jahod v lednu ne, protože se tu objevila globalizace a hlavně kšeft, i když logicky vzato, je to kvalitativně na stejné úrovni. Kdyby totiž někdo před třeba padesáti lety chtěl v lednu jahody, byl by všem pro smích, bláznivý jedinec nechápající přirozené cykly zeměkoule. Jenže globalizace a kšeft v naší civilizaci podporuje tuto bláznivost přijímanou rozcapenými lidí. A protože si žijeme v blahobytu jako nikdy předtím, jsme stále víc a víc rozcapenější, neboť na to máme a tak žijeme stále víc a víc nepřirozeně. Není to tak zcela naše chyba. Jsme do toho chytře vmanipulováni reklamním průmyslem i politickým tlakem na neustálý růst. Jsme nuceni stále víc a víc konzumovat, a navíc je to „in“. Naše zdroje jsou zanedbávány, leží ladem a jen stěží konkurují zglobalizovanému obchodu přinášejícího cokoliv odkudkoliv kdykoliv. To z nás vytváří člověka zcela nepřirozeného. 

Každý lékař přes metabolismus vám možná vysvětlí, že náš trávicí trakt byl po tisíce let formován a přizpůsobován výrobkům z našeho životního prostředí. Je proto logické, že se cestovatelům do exotických částí světa občas udělá z tamějšího jídla špatně. Vždyť například na americké brambory si náš trávicí trakt zvykal několik století, i když Evropu zachránily před hladomorem. Každý lékař přes metabolismus vám možná také vysvětlí, že přirozenou součástí naší diety je půst. Či lépe řečeno měl by být půst. Jenže my jej chápeme jako znak chudoby a bídy, a protože jsme bohatí a všude je spousty jídla a lákavých laskomin, tak se přecpáváme, až nám faldy pod bradami praskají a v opaskách chybí dírky. Není to jen otázka víry nebo vůle, jak se většina mylně domnívá, ale mělo by to být normální součástí našeho bytí. Půst či omezování v jídle by měly běžně kopírovat přirozený rytmus přírody a tedy i všeho tvorstva. Vždyť sama příroda si musí pravidelně odpočinout, přejít do vegetačního klidu, půstu. I zvěř se často postí a přirozenou součástí jejich i našeho života je či by měl být hlad. Hlad mívají zcela pravidelně příslušníci přírodních národů, kteří žijí přirozeně, protože odpozorovávají procesy probíhající v přírodě. 

Je období blahobytu a období chudoby, kdy je hodně zvěře a ryb a kdy je málo zvěře a ryb. Sama Bible nám hovoří o sedmi letech chudých a o sedmi letech bohatých. Tyto moudrosti nejsou jen otázkou nějaké víry, ale i lidské kultury obecně. Z ní tryskají rozumná prohlášení zakotvená třeba v pořekadlech: Jez do polosyta, pij do polopita. To už jsme dávno hodili za hlavu do propadliště starého železa. My chceme mít stále roky tučné, bohaté a ještě tučnější. A klesne-li naše přežranost o nějakou tu desetinku procenta v růstu bohatství jsme vystrašeni, co nás čeká za hrůzy. A tak v rámci nadměrné nabídky, naší chamtivosti a obžerství z nás časem budou rozcapené otylé obludy možná ještě srostlé s virtuálním světem počítačů v jakousi jednu beztvarou hmotu. Takže jakási krize by mohla být spíš vítána a neměli bychom se již dopředu děsit. 

Jenže jak by k tomu přišli chudáci globalizovaní obchodníci, firmy, akcionáři, bankéři, akciové společnosti, holdingy, továrny, latifundisté, kdyby se nekonzumovalo? Ti přece potřebují stále více a více vyrábět, dodávat, obchodovat, aby mohli neustále růst a růst, protože vyznáváme nekonečně dlouhou a stoupající úsečku ekonomického růstu. Jenže celá příroda a vesmír nikam neustále nestoupá, jen se cyklicky opakuje, tak jako každý život jednou přijde a jednou odejde. Tak jak to vědí a vyznávají přirozené civilizace. A tak nás masivní reklamní průmysl musí stále přesvědčovat o pravdě a nutnosti vlastnit neustále nové a nové výrobky, protože, jak by řekl revoluční marxista, kdo se zastaví, již stojí opodál. Třeba takové obyčejné mýdlo. Svět přirozený zpravidla používá jedno mýdlo a šampón, my už jsme jejich různými typy v koupelnách doslova a nepřirozeně obloženi. Šampóny na různé druhy, barvy, typy a možná i velikosti vlasů, takže časem budou jistě i různá mýdla na ruce, na nohy, na prsa, na záda. A reklama nás bude přesvědčovat, že je to pro nás potřebné a že bez toho vůbec nelze žít. Časem se naši vnuci budou divit, jak jsme mohli bez toho existovat, asi tak, jak se dnes diví naše děti, že jsme žili bez mobilů a počítačů a nevadilo nám to. Reklamy útočí a vysvětlují potřebu všeho možného i nemožného, jako stovek druhů rtěnek, pomád, gelů, krémů, a jiných chemikálií, které dělají doslova zázraky, třeba ve vyhlazování vrásek či přímo omlazování. Dejte si zlatou masku, dělá zázraky! A i když lékaři o účincích zlata na pleť nic nevědí, davy rozcapenců si to na sebe patlají, místo toho, aby pouze zdravě žily. 

Jistě každý uzná, že je dobré konzumovat přirozené potraviny mající původ, jak jinak, než v přírodě. Jenže reklama a předkládaný výběr nás nutí konzumovat všelijaké směsice s náhražkami, které jsou i zdraví škodlivé. To ti, kteří podle nás trpí hladem při půstech či během přírodního období nedostatku, například v pralesích Amazonie, nemají naštěstí zapotřebí. Přirozené je, že si kupuji, co potřebuji, či co nutně potřebuji. Jenže opět, z čeho by ty všechny firmy žily, kdybychom chtěli přirozeně jen to, co opravdu potřebujeme, že? Nepřirozeně se proto chováme, že nakupujeme spousty hloupostí, protože si necháváme vnutit jejich potřebnost či dokonce životní nutnost. Asi tak, jako prý Rakušané zcela vážně skočili na inovační žárovky jednoho podnikavce. Speciální žárovka je sice pětkrát dražší než normální, ale zato umí chytře rozeznat elektrický proud zelený, tedy ten rakouský, od elektřiny špinavé z Temelínu. Na tu atomovou elektřinu přestává svítit. Bezva finta na rakouskou hrdost. Bezva finta na podprahové podvědomí boje našich sousedů proti Temelínu. Podnikatelský záměr podepřený politickou a davovou psychózou je sice ekonomicky úspěšný, ale tentokrát jistě přiznáte, že je zcela nepřirozený, neřku-li podvodný. 

Přirozenost zpravidla vychází z přírody, a protože se jí stále více protivíme a vzdalujeme, je přirozené, že žijeme nepřirozeně, že naše civilizace je nepřirozená a mnohdy založená na podvodných aktivitách. Nepřirozeně tloustneme, abychom zase hubli, vždy podle něčích potřeb. Nepřirozeně chodíme a sedíme, vždy podle něčích potřeb. Nepřirozeně ochabujeme naše svalstvo a kostru, vždy podle něčích potřeb. Abychom pak sportovali ve fitkách podle něčích potřeb. Nepřirozeně žijeme na dluh, vždy podle něčích potřeb. Nepřirozeně si udržuje zdravotní stav, nepřirozeně hledáme cesty věčné krásy, věčného mládí, věčného života. Vždy podle něčích potřeb. Podle potřeb mamutích firem, bank a politických grémií manipulujících s našimi názory a životy zahrnujících nás nepřirozenými miliardami nákladů, výdajů a dluhů. 

Přirozené je totiž mít v zdravém těle zdravý duch, což věděli nejen naši Sokolové, ale i dávní Řekové a různé přírodní národy, kteří žili nebo se snažili žít přirozeně. Přirozené je i stárnutí a sama smrt. Přirozená je posvátnost života. Nejen však jeho, ale všeho kolem něj, každé maličkosti a drobnosti, které tvoří svět kolem nás. Nepřirozené je posmívat se tomu všemu, zničit posvátnost věcí i života, čímž jen umožňujeme nesmyslně a nepřirozeně zabíjet i pro pár stovek korun. 

Máme mnohem víc, než jakýkoliv náš předek. Stále však chceme víc a víc a jsme nešťastni, že to nemáme, že nám stále něco chybí. A tak je náš svět, naše civilizace, stále méně a méně přirozená, což logicky vede ke zkáze. Bude třeba obrovské vůle a síly vše napravit, abychom přežili a vrátili se k přirozenosti, omezili naši spotřebu, omezili naši chamtivost, omezili naše obžerství a zkusili si trochu půstu ve všem. Vůbec nám to neuškodí. Byl by to návrat k přirozenosti, jenže lidé se sami od sebe jen těžko napraví. Zřejmě potřebují léčbu šokem. Nejlépe úplným pádem „na držku“, na samé dno. Pak si teprve z těch ruin mohou našlápnout novým směrem k přirozenosti bytí.