PELIKÁN A FREGATKA

Moře je na Galapágách oživlé pod hladinou i nad ní. Nepřetržitě a neúnavně létají černé fregatky vysoko nad mořem, zatímco pelikáni spokojeně vysedávají na skaliskách či s širo­ko rozepjatými křídly nehybně oblétávají ve velkých obloucích svůj rajón, aby někde těžce usedli na vlnách či na skále. Z fregatek žijí na Galapágách fregatka malá (Fregata minor) a velká (Fregata magnificens). Jak pelikán tak fregatka se živí rybami, ale každý po svém.

Po našem přistání na letišti ostrova Seymour jsme je uviděli poprvé. V nedalekém přístavu se fregatky na obloze náhle změnily v úzký černý šíp řítící se k moři. Těsně nad hladinou let vybraly, aby ještě stačily zapíchnout svůj zobák pod hladinu a vybrat si nějaké to sous­to. To by mohutný pelikán nedokázal. Ten raději sedí na své skále blízko vody a sleduje, co mu příboj přinese. Pak jen sklopí hlavu a zaboří veliký zobák do vody. Chytí-li něco, opět se zakloní a jako by zobákem natřásal plandavý lalok, posouvá v něm rybu až k jícnu. Jednou jsme viděli krmení ptactva zbytky z rybářského lovu. Pelikáni se slétli, usadili se na hladinu v dostatečné vzdálenosti a začali mlátit zobany a natřásat laloky. Pak přilétly fregatky a tichomořští racci a kusy vnitřností a hlavy ryb pelikánům kradli přímo ze zobáků! Po krmení hbití ptáci rychle zmizeli, aby si hledali potravu jinde, ale peli­káni jen pomalu startovali na nedaleký protější břeh, kde odpočívali. Nejdříve křídly párkrát zamávali, rozkymáceli tělo kupředu, až se vy­nořilo z vody. Nohama se souběžně za mávání křídel odráželi od hla­diny. Doslova start hydroplánu.

 

TUČŇÁK

Z antarktické fauny na rovníku nelze zapomenout na jed­noho z nejroztomilejších ptáků se zakrnělými křidélky. Tučňák, vždy společensky vystrojen ve svém fraku, nás také očekával v Leguání zátoce jako svědek, že příroda může vše. Byl přesně takový, jak ho známe z filmů. Legračně poskakoval mezi lávovými balvany, přibližo­val se k vodě a po hlavičce do ní sklouzl.

Jiným ptákem se zakrnělými křídly a dobrým vztahem k moři je nelétající kormorán. Protože neužíval křídla, zakrněly mu, a tak se stal jediným kormoránem na světě, který neumí létat. Zato se výborně potápí a loví ryby.

 

BAREVNÍ LOVCI

Mezi nejlepší lovce ryb se nepočítají fregatky, rac­ci nebo pelikáni, ale „piqueros". Česky se jmenují tere jižní, latinsky Dactyl Acra. Létají nad mořem a padají do něj rychleji a lépe než fregatky. Nebojí se vody, takže neponořují jen zobák, ale sami pod hladinou honí ryby, jako by to ani ptáci nebyli. Navíc mají vhodně přizpůsobeny široké blány mezi prsty nohou.

Jedni, zvaní Španělsky pataazul (Sula nebouxii) neboli modronozí, mají nožičky a blány opravdu modré. Ty jsme též potkali v Leguání zátoce. Seděli na kamenech a nevšímavě se dívali do dálky. Druzí „piqueros" jsou pataroja (Sula sula) — rudonozí a třetí patablanca (Sula dactylatra) — bělonozí.

 

KRAHUJEC

Z Leguání zátoky, která nás tak překvapila a nadchla svou antarktickou faunou, jsme vystupovali na vulkán Cerro Azul. Po několika hodinách jsme byli nad mraky a octli se na sluníčku, na vyschlé, prašné zemi se stromovými opunciemi a napůl uschlými stro­my. Odpočíváme a sušíme se po výstupu. Každý si spíše hledí své konzervy, lžíce a přídělu chleba, než okolí. Náhodně se otáčím za sebe. Asi dva metry od nás sedí na větvi velký krahujec a pozoruje nás. Všichni rvou fotoaparáty ze zavazadel. Krahujec klidně sedí a my nedočkavě cvakáme spouští. Škoda snímků, pták nás sleduje svým přísným zrakem a dovolí nám přiblížit se na půl metru. Poslední stu­die jeho portrétu. Pomalu roztahuje hnědobílá strakatá křídla a tiše odlétá. Ještě jednou jsem měl na Isabele to štěstí potkat se s krahuj­cem. Tentokrát byl v bílém provedení. Ještě krásnější a majestátněj­ší.

 

FLÓRA A KLIMA GALAPÁG

Podmínky na hornatých ostrovech se neuvěřitelně různí. Například na Isabele vlivem větrů a výšky mraků, které se stabilizují ve výšce asi 900 metrů nad mořem, vzniká klimatic­ká hranice dělící ostrov na dvě zóny. Nižší je subtropická, vyšší horna­tá, typicky tropická, aridní, s plnou intenzitou slunečního záření.

Těmto podmínkám se přizpůsobila i flóra. V nižší části ostrova je křovinatá a stromovitá listnatá subtropická vegetace. Tropickou flóru hornaté části zastupují hlavně kaktusy, žlutě kvetoucí opuncie, které jsou endemické. Jejich dužinaté listy jsou základní potravou sloních želv. A právě proto došlo u opuncií k zajímavé evoluční proměně. Stovky tisíců želv požíralo listy opuncie, dříve nízce rostoucího keře, jako dosud kdekoliv jinde na světě, která se postupně měnila ve strom a tím se bránila a unikala nenasytným tlamičkám.

V lávových proudech mimo několikaramenných, jako svícnů stoja­tých vzpřímených kaktusů, roste i jeden nízký, jemně nažloutlý (na­žloutlé jsou ostny) druh kaktusů zvaný Braquicereus nesioticus. Kvete bíle a též patří mezi vzácné endemity galapážské flóry. A pak jsou tu ovšem i rostliny zavlečené kolonizací.

 

BUDOUCNOST GALAPÁŽSKÝCH OSTROVŮ

Živé museum přírodní historie se přes všechny útrapy dočkalo XX. století. Národní park a Vědeckovýzkumná stanice Charlese Darwina se snaží vyrovnat s mnoha starými i novými problémy a zachovat toto dědictví přírodní­ho zázraku budoucímu lidstvu. V posledních letech se pro záchranu, konzervaci a obnovu přírody hodně udělalo. V areálu Darwinovy sta­nice byla vybudována pěkná budova želvince, která pečuje o zacho­vání ostrovních ras želv. Vedoucí parku José Luiz Villa nám vyprávěl, jak svážejí vejce těchto ras ze vzdálených ostrovů a ukládají do umělé líhně. Zde pak žijí malé želvičky v oddělených prostorách vyhřívaných umělým světlem. Už se také staví nová konstrukce želvince pro starší jedince. Sem budou přecházet ze svého místa narození a prvních měsíců života, aby vyspěly na pravém slunci, které je k jejich vývoji nepostradatelné. Odtud je budou rozvážet zpět na ostrovy.

Velký boj deseti mužů, zaměstnanců Národního parku, pokračuje proti tisícům a tisícům zdivočelých prasat, koz, psů, koček a dobytka. Proti černým krysám se začínají používat a zkoušet první chemické prostředky.

Z ostrovů jsme odjížděli s dobrým vědomím, že co člověk pokazil, zase napraví. Alespoň se o to dnes bere valná část kulturního světa.