Panu Dänikenovi patří jedna nesporná zásluha. Protrhl hráze konzervativního myšlení, otevřel nové možnosti studia a bádání kulturní historie lidstva. Na zá­kladě jeho atraktivní a zcela převratné hypotézy se celý svět odborníků i laiků zapojil do řešení nově vzniklých záhad mi­nulosti. Po dlouhé době jsme opět svědky nenadálého rozma­chu a zájmu o bádání v tom starém slova smyslu: bádají děti, obchodní cestující, vědci, čtenáři nebo diváci Vzpomínek na budoucnost. Svět se rozdělil na dvě části a vznikl mohutný a prospěšný dialog nešetřící i šťavnatými argumenty. Podíváme-li se na film Vzpomínky na budoucnost, musíme objektivně přiznat, že mnohdy působí pří­mo agitačně. Svým strohým vy­světlováním a jednostranným ře­šením nedává divákům (ani čte­nářům) jiné eventuality než bez­mocně přikývnout: Ano, to musí být kosmonaut! Jistě, to je při­stávací dráha! Obraťme se k americkému kontinentu, který je našemu čtenáři přinejmenším vzdálený a neznámý. Kdy slyšel něco seriózního o kultuře Nazca, Chavín, Tituhuanaco, Teotihuacan, Monte Albán, nebo i Maya? A náhle záplava úda­jů a „faktů" o mimozemských vlivech na tyto kultury! Kdo hledá, ten najde: V neznámé symbolice oděvu, pokrývce hla­vy, ornamentu či znázornění božstva je možno vidět ty nejfantastičtější podoby helmic, antén, šlehajícího plamene ra­ket atp. Barevný film většině lidí poprvé ukázal všechna ta zajímavá místa (další zásluha!) záhad. Pochopitelně, že se su­gestivním komentářem jsou mno­zí diváci zajedno. Činnost „bo­hů" — mimozemšťanů jim byla názorně předvedena . . . (tyto stavby přece nemohli postavit předci těchto ubohých a bíd­ných Indiánů!) Nepřipadá to trochu jako když náš primitivní prapředek poprvé uviděl blesk a uslyšel hrom? Také on vy­světloval si takovou věc za prů­kaznou činnost bohů. Vše ne­pochopitelné jednoduše přiřkl k nadpřirozeným silám. A dnes: jak to zní atraktivně po letech suchého vědátorství! Potřeba konfrontace je na bíledni. To, že například reliéf na sarkofá­gu v nitru pyramidy v Palenque neznázorňuje jen astronauta v aerodynamické raketě, ale i pochovaného mayského ve­lekněze (který byl uvnitř nale­zen!). Z jeho těla, podle in­diánské legendy, vyrůstá strom života (pochopitelně též aero­dynamický!) a na jeho vrcholu pan Däniken přehlédl posvát­ného ptáka Quetzala. A pla­meny rakety pod tělem pohřbe­ného nejsou nic jiného než část reliéfu boha Země. Stačilo sar­kofág jen natočit o 90 ° z po­lohy na výšku na šířku: z le­žícího muže se stal sedící kos­monaut a ze stromu raketa.

A tak můžeme pokračovat od severu Ameriky až na jih. Minu­lost nelze vysvětlovat dnešními představami, našima očima, současnými možnostmi. Musíme pochopit jejich symboliku, jejich fyziognomii a oblek, jejich myš­lení. Na vysvětlení těchto vztahů jeden příklad ze současnosti. Indiáni Carajá ve střední Bra­zílii modelují hliněné postavy — své podobizny. Ale co zname­nají ty černé přikrývky na hla­vách? Že by helmice se stře­dovou anténou? Pro naše po­tomky za 1000 let, kteří Carajá znát nebudou, to může být zá­hada. Jako jejich současníci a znalci víme, že je to pouhý stylizovaný jejich účes! Proto se neukvapujme a střízlivě pře­mýšlejme při každé větě z Dänikena.