Sféry vlivu dvou nejvyšších kulturních center předkolumbovské Ameriky — Peru a Mexika — na Střední Ameriku jsou stále jednou z nerozřešených otázek amerikanistiky. Jedna část vědců a odborníků považuje Peru za původní místo pěstování kukuřice, odkud se tato plodina rozšířila na sever až do Mexika, a přisuzu­je tentýž směr tlaku i jiným výdobytkům indiánsko-peruánské civilizace. Druhá skupina tvrdí pravý opak: náhorní plošiny Mexika a Guatemaly byly místem „objevení“ kukuřice, plodiny, která byla jakýmsi stimulem rozvoje indiánské společnosti a pro­vázela historii od nejjednodušších období americké historie po rozkvět říše Mayů a Aztéků. Mexiko bylo i místo, jehož kulturní nadstavba ovlivnila celou střední Ameriku včetně Kostariky a Panamy.

Otázka, pod jakým vlivem bylo území mezi oběma centry, nemohla být dosud rozřešena s konečnou platností. Chyběly důkazy pro obě hypotézy. V prostoru od nejjižnějšího mayského města Copánu v severním Hondurasu po pralesy mezi Panamou a Kolumbií nebyly nalezeny žádné památky měst či sídlišť, které by pravděpodobně mohly říci své konečné slovo.

Až v roce 1968 byly náhle objeveny první stopy po pyramidách v Kostarice. Jakékoliv informace však byly a stále jsou přísně střeženy. Místa, kde leží stará města, jsou pod kontrolou kostarické vlády a přístup je chráněn před náporem cestovatelů, etnologů, antropologů, archeologů, geografů, historiků a mnoha zvědavců od tisku a televize z nejrůznějších konců světa.

Výzkum probíhá v tichu. Víme pouze, že první kostarická pyra­mida leží v jižní části provincie San José. Bude to stavba mayská, nebo spíše peruánská?