Jednoho večera projíždím na ně­mecké lodi Butzland s naloženými ecuadorskými banány kolem ostrovu Taboga. První pelikáni a olejové skvrny ohlašují panamské pobřeží. Zpomalujeme rychlost. Jsme v čeka­cím prostoru před vstupem do prů­plavu. Stojíme v jakési frontě. Před námi Švédové, Němci, Američani, za námi přirážejí Dánové. Na hlavním stožáru je již americká vlajka. K ní se připojuje pruhovaná modro-žlutá žádající o lodivoda a žlutá karan­ténní (oznamující, že nikdo neopustí palubu před příchodem lékaře). Na přídi se kymácí černý balón — máme zakotveno. Za dvě hodiny přijíždí člun s modrou vlajkou s bílými pís­meny PC. Lodivod vystupuje na kapitánský můstek. Po chvíli již podjíždíme symbolické spojení dvou Amerik — Jižní a Severní — moderní konstrukci Thatcher Ferry Bridge anebo, jak se zde běžně říká, most dvou Amerik.

Americká Panama Canal Zone je pět mil úzký pruh území po obou stranách vodní cesty mezi Atlanti­kem a Pacifikem.

První dobyvatel Španěl Rodrigo Bastidas založil roku 1501 první město Nombre de Dios. Ale již o rok později Cristóbal Colón objevuje zá­liv v blízkosti dnešního průplavu — Porto Belo. Stalo se centrem španěl­ského obchodu s koloniemi. Historie Panamského kanálu je vskutku bo­hatá a jedna z nejzajímavějších v období moderních dějin. Španěl Vasco Núňez de Balboa byl první, který spatřil Pacifik a navrhl spo­jení dvou oceánů. Sám také již při své druhé cestě přes Panamskou šíji vlekl dvě zámořské lodě po souši z Acla do Santa Fé v zálivu San Miguel na jihu Panamy.

Král španělský Karel V. dal pod­nět i oficiální podpis pro stavbu vodní cesty. V letech 1523 bylo pod­niknuto první „ohledání“ terénu a v roce 1534 guvernér Panamy nařídil předběžný průzkum na území řek Chagres a Rio Grande. Je to prak­ticky poloha dnešního průplavu. V následujících dvou stoletích byl kolem průplavu klid. Naopak snaha Angličanů o získání nových kolonií zanesla koráby pirátů anglické krá­lovny až do Panamy.

Koncem 18. století baron von Humboldt, uznávaný znalec Nového svě­ta, ovlivnil evropskou společnost i v otázce stavby průplavu. Vodních cest přes kontinent bylo prostudováno a naplánováno několik. Největší na­ději měl plán využití řeky Atrato v nynější Kolumbii. Dále projekt San Blas a Chiriquí, projekt vedoucí severozápadní Panamou (jižní Me­xiko).

První opravdu reálný náznak stav­by byla formální inaugurace projek­tu 10. ledna 1880 hrabětem Ferdi­nandem de Lessepsem (stavitel Suez­ského průplavu). Tato francouzská společnost kanálu však během de­víti let zkrachovala. Nová společ­nost byla založena r. 1894, ale pro­vedla jen nepatrné práce. Všechna francouzská práva a vlastnictví byla prodána Spojeným státům za 40 mi­liónů dolarů. Oficiální převod byl proveden 4. května 1904 v rok sta­rém hlavním městě Republiky de Pa­nama po odtržení od Kolumbie.

Práce ihned začala a po desíti le­tech byl průplav jako symbol lid­ských možností otevřen. Kopání soutěsek, stavba zdvihadel schopných pojmout největší zaoceánské lodě, odstranění žluté zimnice, malárie, úplavice a zavedení systému pitné vody, výstavba silnic, domů, nemoc­nic a škol, zajištění 40 000 pracovní­ků, převoz všech strojů, hlavně k exkavaci a převozu tun skal a ze­mě. Náklady po dokončení dosáhly 380 miliónů dolarů. Celá investice během všech let stála 1600 miliónů dolarů.

Délka průplavu je 50 mil, letecká vzdálenost mezi oceány 43 mil. Ces­ta včetně čekání průměrně trvá 14 až 18 hodin. Čistá plavba kanálem je osm hodin. Nejrychlejší tranzit měla americká loď Manley se 4 ho­dinami a 38 minutami. První ofi­ciální plavbu průplavem uskutečnila SS Ancon 15. srpna 1914. Rok 1939 byl nejrušnější. Průplav použilo 7479 lodí. Rekordním rokem v histo­rii Panamského kanálu je rok 1967 se 14 070 tranzity. Lodě vezly
92 997 velkých tun nákladu a zaplatily 82 296 638 dolarů poplatků.

Největší poplatek v historii 31 tisíc 740,30 dolarů za jeden tranzit zapla­tila
10. listopadu 1967 loď Mythic s liberijskou vlajkou. Nejnižší mýtné bylo 45 centů, které zaplatil Albert H. Oshiver. Plaval přes Gatunská zdvihadla v prosinci 1962. Jedna tu­na naložené lodi stojí 0,90 dolaru, ale to se asi pana Oshivera netýkalo.

Jak říkají turistické propagační materiály, je Panamský průplav triumfem stavebnictví. A přesto, že stavba větších a větších lodí vyžadu­je nový a větší průplav, zůstává Pa­nama stále prostředníkem světového obchodu.