Povodí jihoamerické řeky Amazonky okouzluje všechny kluky, kteří čtou do­brodružné a cestopisné knížky. Představují si, že na pobřeží žijí obludné anakondy, jaguáři, v obrovské řece se to hemží kajmany a piraňami. K představám o povodí amazonských pralesů patří i tajemní In­diáni s jedovatými šípy. Málokomu se ale podaří poznat skutečnou Amazonku. Inženýru Mnislavu Zelenému se splnil klukovský sen a loni na Amazonce strávil celý rok. O svém pobytu na největší řece světa vám dnes vypravuje:

 

„V oblasti soutoku Rio Maraňon a Rio Ucayali na Amazonce žijí Indiáni Chama. Čas od času jsme je zahlédli na dlouhých úzkých lodicích - vydlabaných z jednoho kusu stromu, jak pádlují po řece. Přijížděli i k naší lodi a nabízeli na prodej ovoce, placky tortillas z kukuřice nebo tapiocas z manioky, keramické nádoby a hlavně osvěžující a oblíbené masato. Masato je bílá hustá tekutina, slabě zpěněná a zkvašená. Připravuje se z juky, kterou po vysušení ženy rozžvýkají a ukládají do vel­kých keramických nádob. Zde tekutina zkvasí a po určité době se slévá do men­ších nádob - pinajas.

Často jsme s lodí zůstali přímo u bahnitých břehů a kupovali jsme od In­diánů banány pro lodní kuchyni. Indiáni Chama přinášeli i jiné věci. Mezi kera­mickými nádobami a zelenými trsy baná­nů nabízeli i velkou černou opici.

„Este un choro," říkali na mou otázku, co je to za zvíře.

„A kolik u vás choro stojí?"

„Osmdesát soles," odpověděli. Tedy asi šedesát korun za krásnou velikou černou opici!

Na lodi jsem spal ve spacím pytli, kte­rému se říká mumie. Netušil jsem, jaké bude všeobecné pozdvižení při prvni noci. Všichni domorodci spali v hamakách — houpacích sítích. Večer si je každý nata­hoval, uvazoval provazy, zkoušel pevnost háků, až se maličká paluba zaplnila růz­nobarevnými sítěmi. Já jsem jednoduše vybalil spací pytel na prkna paluby a za­čal se soukat dovnitř. Všichni zanechali své práce a přibíhali ke mně.

„Vena, vena,“ křičeli na sebe a na ostatní v podpalubí, kde se spalo mezi bednami, pytli a sudy s naftou.

„Mira, a donde gringo sale!" „Koukni, kam cizinec mizí!" Ti odvážnější se přiblí­žili, lehce se dotkli spacáku a dívali se na celou již ukončenou proceduru zblíz­ka. Pro velký úspěch se musel celý zá­hadný výjev zmizení opakovat.

Okolí amazonského břehu je vpravdě exotické. V dolní části řeky břeh vlastně neexistuje. Hnědá voda prostupuje do džungle a vytváří zrádné „tuamp" - ama­zonské močály. Naopak na horním toku jsou vysoké hlinité břehy. Každou chvíli odněkud zahřmí a celé vrstvy hlíny s ku­sem pralesa se řítí do vody. Tuny hlíny se rozpustí a Amazonka tím získává své ty­pické zbarvení. Říkají tomu „barranco". Je velmi nebezpečné pro pirogy, které plují právě podél břehů. Indiáni však po­znají, kdy barranco zaútočí. Ptáci jako kamungo, ibisové, čejky, různé druhy pa­poušků, ale i opice s křikem a včas opouštějí ohrožené místo. Svým instinktem již napřed tuší přírodní katastrofu.

Tohle všechno patří mezi jeden z tajů Amazonky, o které by se dalo vyprávět ještě daleko víc.