Mnislav Zelený - Atapana
Lidové noviny, 18. prosinec 2011

Terorista v civilu starostou Bogoty

Gustavo Francisco Petro Urrego rád vyhrává. Doma má šachový stůl s velkými černými a zlatými figurami. Říká se o něm, že svým soupeřům dává rychle mat. V nedávných volbách dal mat i bývalému a úspěšnému starostovi Bogoty Enriquemu Peňalosovi a stal se tak druhým nejsilnějším mužem Kolumbie

Vítězství Gustava Petra je v Kolumbii hodnoceno i jako prohra exprezidenta Uribeho, jehož odpoře se poražený Peňalosa těšil, a výhra současného prezidenta Santose. Do sídla starosty Bogoty, do paláce Liévano, jej dostalo 720 tisíc hlasů Bogoťanů, aniž by měl podporu nějaké strany. Stálo za ním pouze jeho hnutí Progresistas, které dosáhlo výrazného zastoupení v městské radě (32,18 procenta). Druhý Peňalosa získal 555 tisíc hlasů (tedy 24,52 procenta). Poslední vítěz z roku 2007, strana Polo Democrático, se z tehdejších 920 tisíc hlasů propadl na 32 tisíc. 

František z Assisi jako vzor
Svůj rodný domek z vepřovic v Ciénaga de Oro v departmentu Córdoba, kde se narodil 19. dubna 1960, opustil s rodiči, kteří hledali lepší život ve studeném vnitrozemí, v Zipaquiře u Bogoty. Vždy si raději hrál s knihami než s kamarády. Osobností, která mu učarovala a určovala jeho ideologii, byl svatý František z Assisi. Do rukou se mu však dostaly dokumenty o myšlení právě vznikajícího hnutí M-19. A ty si jej získaly jako způsob hledání změn společnosti. Stal se jedním z nich – jako Aurelio. 
Urbánní gerila M-19 však byla velmi výjimečná. Snad jako jediná na světě vznikla na podporu diktátora a vládce vojenské junty, kterým byl Gustavo Rojas Pinilla. Po atentátu na lidového vůdce Jorgeho Eliécera Gaitana 9. dubna 1948 nastala krvavá etapa bipartajních masakrů a násilí mezi konzervativci a liberály. Země byla uvržena do rozvratu, chaosu a atentátů. Vznikaly liberální a komunistické gerily. V těch dobách vznikla i pověstná „kravata“ jako způsob likvidace. Jednalo se o roztomilé označení pro hrůzné podříznutí krku a vytažení jazyka ven. 
Tehdy celá řada politiků napříč politickým spektrem žádala generála Pinillu o převzetí vlády převratem. Došlo k němu 13. června 1953, což posvětil i sám kongres. Byl to převrat na vyžádání a bez prolití kapky krve. Pinilla založil Hnutí lidové akce, třetí politické síly v zemi spojující pracující, střední vrstvy a vojáky. Jeho vláda měla velké hospodářské a sociálně-společenské úspěchy. Tradiční politici se začali obávat nového směru, který přerostl v roce 1970 v stranu ANAPO (Alianza Nacional Popular), za niž Pinilla úspěšně kandidoval na prezidenta Kolumbie. 
Ze strachu před jeho vítězstvím došlo k volebním podvodům Národní fronty a generál Pinilla 19. dubna 1970 prohrál. Národní frontu vytvořily obě tradiční strany, liberálové a konzervativci, kteří ve strachu před vítězstvím Pinilly zapomněli na své staleté krvavé nepřátelství. Spojili se v jakési opoziční dohodě o vzájemném rozdělení moci, o kterou se střídali každé čtyři roky, a to bez voleb. Mladí příslušníci ANAPO založili na Pinillovu podporu a boj proti této dohodě Národní fronty gerilu M-19 (Movimiento 19 de abril, Hnutí 19. dubna). Gustavo Petro jako člen ANAPO byl mezi nimi. Údajně nebojoval v první linii. Tu „jen“ zásoboval zbraněmi. Dodnes vzpomíná, jak přenášel zbraně zabalené v zavinovačce svého syna. 
Gerila M-19 se stala velmi krvavou.Svými spektakulárními činy, obsazením dominikánské ambasády s mnoha zadrženými včetně velvyslanců a vysokých politiků v roce 1980 či přepadením a obsazením Justičního paláce v centru Bogoty v roce 1985, kdy ve stovce mrtvých bylo i jedenáct soudců, upoutala pozornost světové veřejnosti. Petro v přísné ilegalitě získal v roce 1981 místo ombudsmana v Zipaquiře, kde byl v letech 1984–1986 i městským radním. V roce 1985 byl zatčen, když se snažil utéct v převlečení za ženu. Dva roky seděl v nejtvrdší kolumbijské věznici La Picota. Po propuštění hledal Petro způsoby demobilizace M-19 a usmíření, což se podařilo v roce 1990. Mezitím však většina členů byla zabita. Petro se se svým teroristickým kolegou Antoniem Navarrou Wolfem, dnešním guvernérem departmentu Nariňo, stal politikem jejich vlastní strany Alianza Democrática M-19. A brzy i poslancem (od roku 1991 až do roku 2006) a senátorem (od roku 2006, dokonce s druhým nejvyšším počtem hlasů). Jeho život byl však i nadále v ohrožení, a proto byl státem vyslán v letech 1994–1996 do Belgie jako atašé. V roce 2010 se účastnil kampaně v prezidentských volbách, ve kterých skončil na čtvrtém místě za dnešním prezidentem Manuelem Santosem. 

Neoblomný perfekcionista
Členové jeho pracovní skupiny v kongresu o něm říkají, že je nekompromisní a neoblomný perfekcionista, se kterým je těžký diskusní střet. To si zažil na vlastní kůži exprezident Álvaro Uribe Vélez. Petro jej na půdě kongresu nelítostně napadal za jeho nejasnou politiku vůči paramilitárním teroristickým skupinám majícím kontakty na kolumbijskou armádu, narkomafii, vládu i na prezidentova bratra Santiaga. Ten podle Petra byl navíc blízký přítel velkého kápa caliského kartelu Fabia Ochoy. Uribe jej nazval „teroristou v civilním obleku“. 
Když Petro nepracuje, cvičí se na rotopedu nebo si hraje se svými třemi dětmi ze současného manželství nebo ještě s dalšími třemi ze dvou předcházejících manželství. Je prý na ženské, říkají o něm jeho osobní „gorily“. 
Předcházejícího starostu Bogoty Samuela Gustava Morena Rojas, shodou okolností vnuka generála Rojase Pinilly, usvědčil z obrovských korupčních skandálů, až jej dostal do vězení. Dne 23. září 2011 byl již jako exstarosta Moreno Rojas převezen do vězení La Picota, tedy do stejné věznice, v které byl Petro v roce 1985. Právě boj proti korupci, jak říká boj za nulovou korupci, jej vynesl k vítězství. To je vedle obrany demokracie i jeho hlavním politickým cílem, jeho vlajkovou lodí. Začal úspěšně: jeden zářez na pažbě už má. Kdo se takovým výsledkem může u nás pochlubit? V Kolumbii je stejně jako u nás mnoho korupčních skandálů, jenže tam kupodivu nevyšumí jako u nás v české kotlině.