Prostor a vzdálenosti v Brazílii se nedají pochopit z mapy, ale teprve jízdou vnitrozemím. Pět, deset, dvacet i víc hodin autem po asfaltu nebo jak zde říkají po terra rocha. Mírně zvlněný obzor protíná přímka silnice a je-li právě období dešťů, máte štěs­tí vidět ty nejkrásnější a nejfantastičtější mraky. Sta­čí zařadit rychlost, dát cihlu na plyn a volant přivá­zat ke dveřím.

Po jedné takové dvanáctihodinové jízdě jsem do­razil do Riberao Preto ve státě Sao Paulo. Město se 200 000 obyvateli je staré 113 let a pyšní se největší továrnou na šťávy a pivo značky Antarktica a něko­lika fakultami university. Ve městě je několik společensko-sportovních klubů. Za zmínku stojí Clube de Regatos Riberao Preto, který je velmi konzervativní v morálce. Rád klubu zakazuje ženám nošení dvou­dílných plavek, muži se mohou objevit jen v kou­pacím oděvu s delší nohavicí.

Noční město oživuje spousta studentů. Navštívil jsem akademické centrum „Rocha Lima". Hrála hud­ba, pilo se pivo a bylo přecpáno. Životním cílem všech místních děvčat je svatba s medikem a tady mají nejlepší příležitost nějakého sehnat. Nemohou se splést, protože posluchači fakult se liší barvou baretů. Stačí tedy vyhledat žlutou čapku a hurá za ním.

Podmínky studia jsou různé. Filosofie, ontologie a medicína jsou státní fakulty, na kterých je školné i ubytování zdarma. Proto je také těžší se na ně dostat, projít všemi testy a konkursy. Např. na medi­cínu bylo loni 2000 přihlášek, ale studuje jen 60 po­sluchačů.

Všechny zdi v okolí fakult jsou popsány hesly. Objevuje se „UNE“ — zkratka Uniao Nacional dos Estudantes. Je to vlastně ilegální organizace, která žádá více státcích škol, nové profesory, modernizaci vyučování, budov a celého systému školství. UNE je označována za komunistickou organizaci a většina studentů v ní pracuje nebo alespoň s programem sympatizuje. Proti ní velmi ostře vystupuje „CCC" — Casa Contra Comunista. Mezi stoupenci obou směrů došlo už několikrát ke střetnutím, v Sao Paulu do­konce se střelbou a mnoha raněnými.

Zašel jsem se také podívat na prodejní výstavu malířské akademie. Někteří starší absolventi mají už své obrazy v galeriích amerických i evropských. Mlu­vili jsme samozřejmě o Československu. Jsou nadšeni naší filmovou tvorbou. Až přijde kocour, Obchod na korze a Ostře sledované vlaky, to je asi tak všechno, co se o nás ví. Kromě 21. srpna 1968.

Ale na druhé straně, co my víme o Brazílii?