Mnislav Zelený - Atapana
Lidové noviny, 22. prosinec 2011

Kardiolog z Moskvy vůdcem gerily FARC

Při operaci kolumbijské armády byl začátkem tohoto měsíce zabit vůdce povstalců z marxistických Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) Alfonso Cano. Nyní začíná éra v pořadí již třetího vůdce nejstarší a nejbohatší gerily světa. 

Zakladatel a první vůdce FARC Manuel Marulanda, zvaný Tirofijo, byl nevzdělaný válečník. Ten druhý, Alfonso Cano, kterého kolumbijská armáda dostala po dlouhé honitbě 4. listopadu, byl univerzitně vzdělaný antropolog a intelektuál, kterému spíš vyhovovala diplomatická jednání před krvavou řeží. Nicméně i on byl odpovědný za řadu atentátů, únosů a vražd. 
Pronásledování Cana trvalo několik let a podle informací kolumbijského deníku El Tiempo se kruh začal stahovat už v únoru 2008. Tehdy oddíly speciálních kolumbijských vojenských sil zahájily ofenzivu proti třetímu bezpečnostnímu prstenci nejvyššího vůdce FARC. Jeho útočištěm byl po léta kaňon Hermosas v Centrální Kordilleře nedaleko Národního parku Las Hermosas. Dvěma tisícům vojáků se jej podařilo vyhnat z tohoto nepřehledného kouta země do departementu Cauca. Začaly padat první hlavy jeho blízkých spolupracovníků. Týdeník Espectador připomněl, že od počátku honu padlo jeho devět zástupců, mezi nimi hlavně Gerónimo Galeano, člen generálního štábu FARC, či Alirio Bocanegra, dokonce šéf jejich bezpečnosti. Bylo jasné, že armáda je mu na horké stopě. Prezident Santos loni v červenci oznámil smrt Mayerli, ženy, která žila s Canem třicet let. Tehdy její muž unikl jen o vlásek. „Jsme blízko cíle,“ řekl prezident v departementu Tolima při osobní revizi vojenských jednotek. 
První přímý útok zažil Canův tábor v pátečním ránu 4. listopadu. Podle časopisu Semana vojáci našli jen jeho peněženku a brýle. Za pár hodin došlo k dalšímu střetu s jeho nejbližším bezpečnostním okruhem po předběžném bombardování jeho pozic. Začal téměř desetihodinový boj, který byl jeho posledním. Vojenské oddíly mimo těla mrtvých zajistily sedm počítačů, 39 USB, 24 disků a sto tisíc dolarů. 

Absolvent Lomonosovovy univerzity
Třetího vůdce FARC vybíral vrcholný sekretariát ze dvou kandidátů, kteří postoupili do posledního kola. Byli to dvě gerilové osobnosti, zasloužilí členové a vůdci – Iván Márquez, ve skutečnosti Luciano Marín, a Timošenko, civilním jménem Rodrigo Londoňo Echeverry. Oba dva jsou veteráni a mají uvnitř FARC velký respekt. Zanechali za sebou Pabla Catatumbu, velitele Západního bloku, odpovědného za výrobu kokainu, a Pastora Alapeho,vůdce Bloku centrální Kolumbie. 
Iván s více než třiceti lety v gerile měl ke Canovi blízko po ideologické linii. V řadách FARC začínal v roce 1982 jako zástupce velitele Pátého bloku. Pak nastal jeho raketový vzestup jako velitele mocného Karibského bloku, aby zářnou kariéru ukončil inkorporací do sekretariátu. Tam se dostal v roce 1990, místo právě zemřelého Jacoba Arenase, ideového tvůrce organizace. Účastnil se možná nejvýznamnějšího jednání kolumbijských geril s kolumbijským státem v roce 1992 v mexické Tlaxcale. Tehdy se s kolumbijským prezidentem Césarem Gaviriou sešli zástupci tří geril. Za FARC Alfonso Cano, Iván Márquez a Pablo Catatumbo, za ELN (Ejército de Liberación Nacional) Antonio García a za EPL (Ejército Popular de Liberación), vojenskou větev Komunistické strany Kolumbie, zřejmě Francisco Carabollo. Zatímco jednali o míru, gerila unesla ministra Quinteru, který v zajetí zahynul, a bylo po dohodě. Iván se aktivně účastnil i jednání s prezidentem Pastranou v roce 1999 v San Vicente de Caguánu. Před několika lety kolumbijská špionáž ztratila jeho stopu a domnívá se, že se nachází ve Venezuele. 
Timošenkova přezdívka je signifikantní. Vystudoval totiž v době studené války medicínu a kardiologii v Moskvě na Lomonosovově univerzitě, ale učaroval mu tam asi i maršál SSSR Semjon Konstantinovič Timošenko. Postgraduál si zařídil na Kubě. Naopak vojensky se jel vyučit zase na východ, do Titovy Jugoslávie. Právě ve východních komunistických zemích se rozvinul jeho válečnický profil velice podobný nedávno zabitémuMono Jojoyovi, nejkrvavějšímu členovi FARC. Do gerily vstoupil v roce 1982 po návratu z Evropy. Stal se z něj odborník a později šéf špionáže a kontrašpionáže. Je nejstarším členem sekretariátu, nejvyššího orgánu FARC. Timošenko plánoval vojenskou rezistenci gerily proti vzestupu moci paramilitárních oddílů v devadesátých letech minulého století. 
Jeho curriculum vitae je už úctyhodné. Má na sebe vypsáno 113 zatykačů za terorismus, únosy, rebelie, chladnokrevné vraždy prvního stupně. Timošenko je také podepsán pod přepadením Mitú, hlavního města amazonského departementu Vaupés na stejnojmenné řece, v listopadu 1998. FARC tehdy unesly šedesát vojáků a policistů, z nichž některé ještě stále vězní. Krvavý byl jejich atentát v únoru 2003 na několikapatrový exkluzivní klub El Nogal v samém centru Bogoty. Zahynulo 32 civilistů a dvě stě lidí bylo zraněno. Timošenko byl dosud velitelem Bloku Střední Magdaleny. Kolumbijská vláda již před časem na jeho hlavu vypsala odměnu ve výši pěti milionů dolarů. 

Návrat ke krvavým masakrům
Zřejmě se nyní tato odměna zvýší. Sekretariát totiž vybral jako budoucího nejvyššího vůdce právě jeho. Zřejmá nepřítomnost Ivána, pohybujícího se stále spíš ve Venezuele, přihrála další body ve prospěch Timošenka. Znamená to návrat ke krvavým masakrům. Znamená to návrat do let osmdesátých. Nový vůdce patří svým profilem k té nejtvrdší linii a dokládá to i symbolickou šálou kolem krku. Tu totiž vždy a všude nosil první vůdce Marulanda, kterému diplomatická jednání vůbec neseděla. Jeho přezdívka Tirofijo, Přesná střela, je evidentně válečnická. Jeho šála byla bílá. Timošenko nosí zelenou. Vítězná volba padla na něj i pro jeho schopnosti vojenského stratéga, za kterého jej považuje nejen gerila, ale i kolumbijská vláda. Je skutečným vojenským mozkem organizace. Podobně jako byl Mono Jojoy. Navíc kupodivu zvládal i úkoly diplomatické jako velvyslanec gerily v Brazílii nebo ve Venezuele. 
Prezident Manuel Santos fyzickou likvidaci Alfonse Cana přivítal jako největší úder proti gerile FARC za jejich historii. Jistě, první vůdce totiž zemřel přirozenou smrtí na infarkt v březnu 2008. Z Cartageny prezident zvolal: „Padlo číslo jedna FARC! Musíme pokračovat dál, dokud nepřineseme Kolumbijcům mír.“ 
„Minulý týden Národní institut soudního lékařství předal tělo zabitého Alfonsa Cana jeho rodině, která jej v tajnosti pohřbila mimo Bogotu,“ řekl ředitel institutu Carlos Eduardo Valdés. O tělo, které neslo stopy po třech kulkách, požádal jeho bratr Carlos Roberto Sáenz, současný radní Bogoty. Vzpomínám, jak kolumbijský exprezident Álvaro Uribe Vélez a současný prezident Manuel Santos vždy předpovídali členům gerily podobný osud: rakev. Zdá se, že se to pomalu plní.