Peru obnovuje důstojnost

Do Republiky Peru jsem přicestoval neobvyklým směrem - od východu, proti toku Amazonky. Přivítal mě Iquitos, »zelené peklo«, jak mu říkali odedávna cizinci. Všude kolem je selva, oblast tropických lesů.

Selva z povodí Amazonky je jedna ze tří hlavních geografic­kých složek Peru. Druhá je sierra — horské hřbety Kordiller — a třetí costa, úzký pruh podél tichomořského pobřeží. Každá ob­last má rozhodující vliv na život­ní styl a úroveň obyvatel, z deva­desáti procent Indiánů a mesticů. V izolovaných oblastech lesů a hor se bohatství posuzuje podle počtu lam či ovcí; ty jsou zdro­jem všeho, co Indián považuje za potřebné. Úzká políčka Aymarů na jižních březích Titicaca se obdělávají jako před staletími. Klasy se ořezávají, vydupávají no­hama, zrno se čistí od plev pro­hazováním proti větru.

Větší plantáže rýže, fazolí, po­merančovníků jsou v pobřežních údolích a říčních kaňonech, kde je minimální vláha po celý rok. Na severu jsou velké plantáže bavlníku a cukrové třtiny.

Hlavní oporou peruánského hospodářství je rybolov, těžba guana a rud vzácných kovů. Vi­děl jsem rudnou těžební oblast v okolí Cerro de Pasco, Juninu a Oroya; celá je rozrytá a přehra­baná, s novými horami různoba­revné hlušiny. Naše auto šplha­lo serpentinami mezi sporou ve­getací, podél kamenných ohrad horských políček. V této výšce mezi 4500—5000 metry jsme mu­seli topit, venku byla citelná zi­ma. Každý Indián měl na hlavě »chullo«, vlněný kulich formova­ný do špičky jako rytířská přílbi­ce. Tváře měli rudé jako v po­hádce, a na nohou mokasíny na­boso.

Města tu jsou poznamenána důlní těžbou: všude železné kon­strukce, koleje, vagóny, hromady průmyslových odpadků, šrot, škvára, hlušina, olej... však od­tud jde 20 procent světové těžby stříbra a 10 procent těžby olova, a pak měď, zlato, zinek, kadmium…

Těžba rud byla první oblastí, ve které nová vojenská vláda za­čala to, čemu říká »obnova ná­rodní důstojnosti«. Postavila tě­žaře pod kontrolu a vyvlastnila bez náhrady jednu americkou společnost. Byl to revoluční čin, který americký velkokapitál vy­děsil — vždyť předchůdci této vlády v Limě byli vždy tak po­slušní ...

Američtí těžaři Peru nestydatě okrádali. Příkladem je ona vyvlastněná společnost. Odvážela rudu, aniž by řádně zaplatila daň. Protože však vývoz jde přes Panamský průplav a tam se s tu­nami handrkovat nedá — co tu­na, to poplatek 90 centů po průplavní pokladny — peruánské úřady mohly snadno zjistit, o ko­lik byla jejich země připravena. Byl to takový rozdíl, že mohl být vyrovnán jen vyvlastněním celé­ho majetku americké společnosti v Peru.

Nová vláda jedná: musí odstra­nit zahraniční závislost a zrušit domácí statkářskou oligarchii, jestliže chce odstranit zaostalost lidových mas. Byli již vyvlastněni někteří zahraniční držitelé latifundií, pozemková reforma se rozvíjí. V každé oblasti se musí postupovat jinak — nejvhodnější je vytváření družstev.

Pro peruánskou vládu nebude snadné vyčlenit se brzo ze seve­roamerického okruhu zájmů, bu­de muset postupovat obezřetně krok za krokem, osamostatňovat se na takových úsecích, které může zvládnout. Nesporná je však naděje, že se životní úro­veň indiánských obyvatel sierry a selvy zlepší. Ne nadarmo junta mluví o důstojnosti, o povznese­ní indiánského obyvatelstva, kte­ré samo o sobě je hrdé na svou krev, jak jsem to po téměř celém území republiky viděl.

A nakonec příhodu, která vy­stihuje náladu Yankejů po opatře­ních peruánské vlády presidenta Juana Alvarada Velasca: Setkal jsem se v Limě s členem severo­americké letecké mise a bavili jsme se o cestování. Na můj úmysl letět do Mexika odpověděl: »My taky odtud brzo poletíme, ale žel ne do Mexika, ale domů. Všichni!«