Lidé se vraceli zpátky, do vypálených vesnic a zbořených domů. Pro ně je nepřítelem Sal­vador. Ale ani v jeho zájmu se nevedla tato krátká a krutá válka.

PRÁVĚ PŘED ROKEM SE VE STŘEDNÍ AMERICE odehrála krátká válka mezi dvěma malými zeměmi, Salvadorem a Hondurasem. Na války se rychle zapo­míná, zvlášť na ty menší a vzdálené. Co to bylo, fotbalová válka mezi temperamentními latinoameriča­ny! Ale incidenty na hranicích dodnes neustávají.

obě strany se udržují v bojové pohotovosti, napětí i zbrojení trvá. Na nevelké země s nevysokou životní úrovní je to velká zátěž. Přiletěl jsem do Tegucigalpy, lidově zvané Tegus, a takto hlavního města Hondurasu, vloni v létě. Z Evropy tam byli jen dva novináři. Za pomoci deníku El Dia a oficiálních míst jsem mohl používat honduraských leteckých linek, vojenských aut, směl jsem vstupovat do válečných prostorů a pohybovat se v nich. Viděl jsem hodně a bylo to strašné. Goascoran, pueblo na jižních hranicích — rozvrácené domky z hlíny a prken, vykradené a zničené místnosti a dvory, už beztak chudé. V jednom z domů našel poručík, který mě doprovázel, po odchodu salvadorských vojáků mrtvé rodiče a pět dětí — i tříměsíční nemluvně bylo podřezáno. Propaganda vedená všemi prostředky udělala pro salvadorské vojáky z honduraských obyvatel úhlavní nepřátele, usilující o válku a nebytí Salvadoru. Pouhé srovnání velikosti armády však říká opak. Salvadorská armáda v počtu asi sedmačtyřicet tisíc mužů se připravovala několik let, je dobře vyzbrojená a část jejích důstojníků je školena ve vojenských školách v Chile, kde působí i bývalí nacisté. Vojsko v Hondurasu se odhadovalo asi na deset tisíc mužů s bídnou výstrojí z druhé světové války. Salvadorská vojska mohla tedy vítězit celkem snadno. Okupovala území do hloubky asi patnácti kilometrů od hranic a zničila na něm téměř vše. Ztrá­ty vojáků byly mizivé, převážná většina mrtvých byli civilisté, vesničané, pochovaní ve společných hrobech pod banánovníky, u křížů v polích ... Loupežný vpád pod záminkou fotbalu a v zájmu několika feudálních rodin skončil neúspěšně. Povedlo se však nadlouhoznepřátelit dvě země a vytvořit ohnisko sporu. O přesných plánech a smyslu celé tragédie by mohl nej­přesněji informovat asi José Alberto Medrano, šéf středoamerické CIA.