Největší karneval ze všech je Carnaval Carioca. Všichni lidé v Brazílii jej považují za vyvrcholení roku. Školy samby pilně nacvičují tance a písně, šijí se kostýmy, před kterými by Vídeňská lední re­vue bledla závistí. Čtyři dny radosti, štěstí a za­pomnění stojí hodně cruzeiros.

Obyvatele z favel, ubohých kolonií na kopcích kolem města, nikdo nepřesvědčí, že by si měli koupit něco potřebnějšího než drahé karnevalové šaty. Je pro ně velkou ctí, když mohou tancovat v průvodu městem. Stávají se tím, čím nikdy nemohou být - vznešenými králi a šlechtici s bílými parukami a slu­žebnictvem.

Přípravy řídí zvláštní výbor podporovaný státem - atrakce přinášejí zemi velké peníze. Dostat se na avenidu presidenta Vargase znamená buď vstupenku za 8 $, nebo tvrdý boj s policií. Dlouhé průvody tančí tříkilometrovou ulicí. Každý průvod má svoje kroje a barvy, alegorické vozy, hudbu a písně. Nejlepší zpěvák průvodu je předzpěvuje celou dobu do ampliónu. Jsou složené přímo pro karneval a větši­nou vyprávějí o smutné historii země, o kolonizaci a otroctví.

Diváci karnevalu se mačkají za kordónem poli­cie a všichni se snaží postoupit trochu dopředu. Když skončí jeden průvod, začne pravý jihoamerický zmatek. Řady povolí a lidé utíkají přes ulici k hlav­ní tribuně. Policie likviduje jejich snahu. Mohutné motocykly 850 ccm při rychlosti 60 až 70 kilometrů rozhrnují a zamačkávají dav na původní pozice. Svítí rudými světly, vřískají sirénami, ale jejich asistence nikoho nezajímá a hlavně nekalí dobrou náladu. A už přichází další pestrý průvod.

Je tropická noc a ulice je výheň. Nedovedu si představit, jak musí být lidem v těžkých a teplých maskách, kteří stále tancují v divokém rytmu.

Občas někdo padne. Přehřátá těla odvážejí sa­nitky nebo policie. Mnozí však po chvíli vstávají o dávají se znovu do prudkého pohybu. Taneční trans je nemoc, na kterou se i umírá. Propocené masky udržují rytmus samby čtyři dny a čtyři noci. Přítomnost turistů a televize pro ně není důležitá a nevnímají ji.

Třetí den se ruch soustřeďuje na avenidě Rio Branco kolem Teatro Municipal. Přicházejí fantastic­ky monstrózní masky. Nejdražší bál světa právě za­číná, vstupenky jsou jen pro miliardáře.

Poslední den jsem doufal, že si odpočinu. Ale Brazilci se neunavili. Tisíce lidí se znovu valilo za stovkami pískajících a bubnujících muzikantů. Je krásné pozorovat přirozenost pohybů. Rytmus je na­kažlivý, nikdo nepostojí v klidu. Začne-li však Evro­pan nebo Severoameričan napodobovat, vypadá to těžkopádně a směšně.

Karneval v Rio de Janeiru se nedá s ničím srov­nat. Vítězná maska v Teatro Munieipol stála 240 miliónů starých cruzeirů. Počet mrtvých 120, zavraž­děných osm.

Investice do karnevalu je důležitější než investice do hospodářství. Vláda je s takovým stavem spo­kojena. Lidé z favel se nezajímají o politiku a ani si nestěžují na primitivní životní úroveň. Jednou za rok jim vláda zatleská z tribuny a oni jsou šťastni a spokojeni.