Přes hlavy hostů hotelu Palace se dívám na pře­krásnou pláž, vysoké vlny, na krkolomné skály a ze­lené ostrovy. Do Rio de Janeira jsem přijel z Lon­dýna, a protože peněz nebylo dost, snažil jsem se získat práci. Věděl jsem, že je to téměř nemožné, protože v Jižní Americe je levných pracovních sil dostatek. Neuměl jsem portugalsky a angličtina v Brazílii mi není moc platná. Navíc nemám povolení k práci, ale začal jsem obcházet hotely. Ve dvacátém hotelu mě přijali. Znamenalo to ovšem sehnat oble­čení číšníka. Sako dostanu, bílou košili mám, ale smokingové kalhoty stojí mnoho. Vypůjčil jsem si je nakonec od jednoho českého barmana.

Známí a otec mi vždy radili, abych říkal, že všech­no umím a znám. Podle toho se tedy chovám a opravdu to platí. Přijali mě jako perfektního číšníka z evropských hotelů.

První dny byly strašné. Nikomu jsem nerozuměl, pletl jsem si jídla a pití, nosil je na nesprávné stoly a špatně servíroval. Tácy se mi třásly a nohy klou­zaly na hladké podlaze kuchyně. Potají jsem si tré­noval zacházení se lžící a vidličkou a pomalu jsem se novému řemeslu naučil. Tácy už nosím vysoko nad hlavou a kolegové mě ukazují hostům jako exotikum ze střední Evropy. Nikdo z číšníků nechce věřit, že jsem práci v hotelu Palace dostal za deset dní po­bytu v Brazílii. Plat nemám velký, ale hlavní číšník se vždy po obědě a po večeři se mnou poctivě roz­dělí o spropitné.

Bydlím ve studentské ubytovně ve staré části Ria, Přespávám střídavě na stole a na zemi s potkany, létajícími šváby, baraty a podobnou tropickou ha­větí. Večery trávím v politických debatách. Jihoame­ričtí studenti zastávají všemožné směry, teorie a po­litické idoly. Jsou to Stalin, Castro, Che Guevara, Mao, Dubček, Novotný i Hitler. Zjistil jsem, že mám jen slabé znalosti o linii nového komunismu v Latin­ské Americe, tedy o směru Castra a Che Guvary. Můj názor Evropana neobstál.

Protože se nechci dívat na Brazílií jen přes hlavy hostů v krásných róbách a s plnými peněženkami, pomýšlím na další cestu. Bolívie i Argentina mně však zakázaly přechod přes své území. Napjatá si­tuace po smrti Che Guevary není příhodná pro lidi z komunistické Evropy.

Obsluhuji zatím dál s obavou, kdy budou objeve­ny mé nepředpisové boty. Přicházejí-li šéfové, ustu­puji a ukrývám spodní část těla. Černé boty na cestě nepotřebuji a tak jsem si přebarvil hnědé semišky černým krémem. Nebezpečně se po stranách rozšklebují a nelesknou se.