Během cesty Latinskou Amerikou jsem se dostal až na náhorní plošinu u slavného jezera Titicaca. A tady, v pueblo Lampa mi moji průvodci z Runa přichystali překvapení. Po prohlídce puebla jsme odjeli džípem asi kilometr za poslední domky. U drátěných vrat čekal snědý průvodce. A za vraty byla farma. Jaká zvířata tu asi pěstují?

Průvodce to prozradil hned: Máme zde kolem 185 kusů činčil. A skutečně, v klecích sídlily stříbrošedé, asi 30 cm dlouhé činčily, snad nejvzácnější kožešinová zvířata na světě. Malá pohyblivá očka, lesklá jako korálky, nás pozorně sledovala. Při sebe­menším pohybu zvířátka bleskurychle mizela v umělé noře z trubky o průměru 15 cm. Jeden z pracovníků však přesto činčilu chytil a podal mi ji. Měl jsem příleži­tost pohladit si nejjemnější a nejhustší kožíšek, jaký vůbec na světě existuje.

Farma v pueblu Lampa je jediná v Peru, to znamená i v celé Latinské Americe. Byla založena před třemi lety a pěstitelé se ji snaží stále rozšiřovat. Vždyť právě tady kdysi volně žili divocí předkové dnešních vzácných zajatců. Lovci kožešin už koncem 18. století docela zničili stavy těch krásných hlodavců z čeledi viskačovitých. Jen v těžko přístupných místech divokých hor Bolivie a Chile ještě žijí poslední zbytky kdysi hojných nositelek drahocenného kožíšku. Několik málo farem existuje v Severní Americe a pár stříbrných vzácností se najde i v zoologických zahradách a na farmách v Evropě.

Do Peru, svého dávného domova, se však malé činčilky vrací teprve nyní, po dlouhých desetiletích. Nečekají je tu už lovci, ale ochránci a pečliví pěstitelé.