Hulvátská a gentlemanská demokracie.

            Dávat přízviska a různá epiteton ornans  k demokracii je pochybné či přinejmenším zavádějící. Je nad slunce jasné, že lidová demokracie nebyla žádná demokracie, tak jako národní, arabský či bolivariánský socialismus nebyl a není žádný socialismus. I zabedněnci chápou, že jde jen o politické eufemismy pro totalitní režimy. A sociální demokracie je zas spíš  jakýsi bastard a pastička lovící ve vodách voličstva hledajícího socialismus a jiného, hledajícího demokracii. Ani kočka ani pes. V tom jsou dvě tradiční britské politické strany jednoznačné. Žádní kočkopsi, i když obě zvířata jsou v Anglii v značné oblibě.

            Nicméně si neodpustím použít jiná epiteton ornans : hulvátská a gentlemanská demokracie produkované hulváty a gentlemany. Hádejte dvakrát, ctění čtenáři, kde je v Evropě najdete? Doufám, že je našel i soudruh Paroubek, jasný představitel jedné z nich. Kultivovat gentlemanskou demokracii asi není nijak snadné, jak by se na první pohled zdálo. Je to s ní asi jako s anglickým trávníkem. Známý vtip vypráví, jak na otázku, jak se Angličanům podařilo vypěstovat tak perfektní trávník, každý z nich suše odpoví: „Velmi jednoduše. Stačí jen zalévat a sekat.“ „Opravdu?“ diví se člověk z Kontinentu. „Of course, a to dělejte tři sta let.“

            Váženému čtenáři, který měl možnost sledovat v BBC News World přímý přenos výměny předsedů vlád Velké Británie, jistě neunikly pozoruhodné okamžiky. Poněkud zvláštní to detaily pro nás, ne pro Angličany. Právě tyto přirozené detaily kultivované staletími, které u nás neuvidíme ani zdaleka, charakterizují demokracii Spojeného království. Vzhledem k našemu hulvátství zakořeněnému z dob našeho totalismu, na které jsme dokonce pyšni jako něco originální, přirozeného,  je ani vidět nemůžeme. Odvykli jsme si. Odstupující a tedy poražený premiér Gordon Brown mimo jiné řekl v posledním oficiálním projevu o své funkci jako o službě a poblahopřál vítězi Davidou Cameronovi. Copak to říkal s. Paroubek při poslední volební prohře? Byl gentleman nebo hulvát?

            Ti naši vůdci vidí ve svých funkcích spíš moc a vládu než službu, a proto je pro ně porážka konec benefitů, výhod, blikajících majáčků, různých kšeftů a podivných lobbování.  Právě proto nemůžeme vidět, že by poražený vůdce byl po rezidenci vítán spolupracovníky v sídle  strany potleskem a úsměvy, jako bylo vidět v přenosu u G. Browna. Tyto projevy se totiž vztahovaly k jeho práci, k jeho službě národu a k jeho gentlemanskému souboji. Prohra u nich nebolí jako u našich politiků, kterým  prohrou končí tučná léta.

            Stejně gentlemanská je i jejich pokora vůči svým spoluobčanům. Jsou přeci jedni z nich, nic víc! Jejich pokora vůči obyvatelům, kterým slouží byla opět vidět z celého procesu formálního předávání moci. Jako na talíři! Auto G. Browna jedoucí složit mandát do rukou královny poctivě na své cestě stálo na všech křižovatkách a čekalo na zelenou jako ostatní účastníci provozu. Žádné divoce jezdící kolony s blikajícími a barevnými majáčky, žádné policejní motorky s ječícími sirénami razící cestu o zlomkrky mezi uskakujícími poddanými, jakoby šlo o záchranu světa před padajícím meteoritem. Naši vůdci jsou zvětšiny hulváti tvořící hulvátskou demokracii, kde se politik cítí málem polobohem, který si může dovolit téměř vše, natož dodržovat také hlouposti jako pravidla silničního provozu. Ta jsou jen pro nás ostatní, pro plebs. Co je povoleno pánovi, není dovoleno jobovi.

            Další záběry z helikoptéry kopírovaly i cestu D. Camerona do Buckinghamského paláce. Jeho stříbrný Jaguár, samozřejmě bez majáčku,  se pomalu prodíral londýnskou dopravou, dával přednost na neřízených křižovatkách a stál na červenou na řízených křižovatkách. A opět  bez doprovodu kolon aut a policejních motocyklů se sirénami čistící mu cestu za Alžbětou I. Královna přece počká. Když se vracel do svého nového sídla na 10, Downing Street, televizní kamera zachytila další nádherný detail. Na jednom přechodu se náhle objevily dvě osoby pomalu přecházející z jedné strany chodníku na druhý.  Jaguár zastavil a počkal až dvě zcela neznámé, obyčejné, prosté, nedůležité osoby přejdou ulici. Obrazně řečeno nepadli do prachu země, jako když se blížil král či sultán, čili neuskočili či nebyli  uskočeni jako u nás. Určitě ani netušili komu zkřížili cestu, komu ukradli pár minut důležitého času. Skvělá ukázka pokory a gentlemanství vůči neznámým lidem, kteří však jsou členové britské společnosti, jimž premiér  slouží nehledě na jejich posty, životní úspěchy či názory.

            I sám příjezd nového premiéra  do Downing Street přinesl zajímavou gentlemanskou lekci, ovšem nejen pro nás, ale možná asi celému světu. Když D. Cameronovi otevřeli dveře Jaguára, obešel auto zezadu a otevřel dveře své manželce. Nebyli tu žádní podržtaškové, kteří by se úlisně hnali otevřít dveře. Všichni stáli stranou, neb věděli, jak se pravý muž zachová. U nás, i ve světě řady podržtašků obklopujícího každého vůdce, jako trubci kolem své královny, se snaží ukazovat,vtírat, prostě se držet blízko jeho orbitu a čekat, co jim spadne do rukou. Vítězný  předseda vlády ve svém prvním projevu neváhal poděkovat G. Brownovi za jeho práci. Jsou přece kolegové mající stejný cíl, i když k němu vedou jiné cesty: blaho národa. Žádná špína, žádné podpásovky ba ani ironie, o hulvátských slovech ani nemluvě. Vše velmi gentlemanské, velmi civilní. Je to přece civilní vláda a ne autoritářská prezentující svou moc na blbostech, nadřazenosti a siláckých výpadech. Budeme na podobnou gentlemanskou demokracii čekat tři sta let jako na pořádný trávník?

            Zdá se však, že se možná u nás blýská na lepší časy?