Chápu, že obyčejným gamblerům  vrážejícím do sázení každý týden  sto padesát korun asi pohne žlučí, že z těchto jejich peněz má Hušák svůj ušmudlaný milión vočí a párek Bentley k tomu. Všichni totiž tu  „jeho“ Sazku bereme jako státní podnik.

Chápu, že všem obyčejným lidem vrážejícím každý měsíc  peníze do DPH a do různých pojištění alias odvodů pohne žlučí, že i z těchto peněz mají poslanci na různé příplatky a reprezentaci svých ušmudlaných čtvrt miliónu. Všichni totiž „jejich“ sněmovny a senáty berou za státní podnik. Chápu, že všem nám obyčejným lidem vrážejícím peníze do zdražování v rámci utahování opasků pohnou žlučí milióny nakradené různými čímany. Všichni totiž berou policii a soudy za státní podniky, které by nás měly před podobnými filuty ochránit. Chápu, že nám obyčejným lidem vadí, že nemáme žádné příplatky a výhody. Chápu, že jsou potřeba kruté reformy, protože už není z čeho brát a předcházející  vlády všechny tyto nekalosti více či méně podporovaly, ať již svou neschopností, nemohoucností či dokonce tichým spojenectvím.

Chápu naštvanost lidí, které současné ROH žene do stávek. Pro odborové vůdce je to hlavně i jejich dobrý job a osobní zájem, finanční určitě ne na posledním místě. Nechápu však, proč stávkují ti, kteří nechtějí ztratit třeba ty stravenky, režijní jízdenky, tedy ty různé výhody a ne ti, kteří ty stravenky a jízdenky nemají. Jaká je to spravedlivost, když jedna skupina obyvatel si chce  výhody i nadále podržet a jiní nemají zhola nic?  Jinými slovy je to vždy na úkor jiných. Podobně jako třeba plat pana Hušáka, pánů poslanců a krádeže na všech stranách. To vše nám ostatním ukrajuje z koláče. Nevadilo by mi a jistě i všem ostatním, kdyby pan Hušák, páni poslanci či páni čímani nebo třeba páni či spíš soudruzi „eróháci“ něco za to vytvářeli a vykonávali a nevedli vše k marasmu.  Stávka nic neřeší, když je vláda silná. Bohužel ta naše asi nikdy nebude tak pevná, jako třeba  ta americká za dob R. Reagana nebo ta britská za dob lady Thatcher, kdy si oba dva se stávkami poradili, aby svou zemi zase povznesli. Reformy jsou třeba nejen proto, že se řítíme do marasmu z vlastních vin, ale i pro obecné podmínky, které  ovlivnit nemůžeme. Také jde však i o to, aby ti, co kážou o pití vody, nepili víno.

Jinak stávka je fajn, jen houšť! Lidi se nemusí cpát v přeplněných metrech a tramvajích a pohodlně si vyšlápnou za svým cílem. Nemusejí spěchat a štvát se, aby chytili patřičný spoj a v klidu si jdou těch svých potřebných pár kilometrů. Navíc je to dobré pro jejich fyzičku, zvlášť  tomu stále se zvyšujícímu davu kancelářských krys. Alespoň se jim narovnají záda a cestou se mohou ještě opalovat. Dramatičtější situace také prověří síly a zájem o práci. Pamatuji si, když jsem v roce 1987 pracoval jako domovník v společenství mnoha desítek domů v Stoke Newington v Lodýně. Samozřejmě na černo, na cizí, anglické doklady. Myl jsem schody, uklízel byty a WC, vyvážel popelnice, zametal dvory, prostě klídek. Jednou byla stávka dopravců. V pohodě jsem vyrazil indiánským během na téměř deseti kilometrovou trať Leyton-Stoke Newington přes  parky Hackney Marshes. Dorazil jsem jako jediný, že si toho i šéf musel všimnout. Na druhý den jsem v hierarchii postoupil na výhodnější místo zahradníka a byl mi nabídnout  firemní byt 3+1. Sama stávka nic nevyřešila, ale pro mne byla přínosem. Měl jsem zase  svoji bývalou závodní váhu z mládí a byl jsem velmi fit.