Proč, k čertu, je u nás elektřina stále dražší?

Jak je to možné, že faktury za elektřinu v Ekvádoru či jiných zemích Latinské Ameriky nejsou žádný vysoký náklad omezující životní úroveň obyvatel?

Nikdo se tam nad cenami energií nevzrušuje, jako u nás, protože jsou zcela zanedbatelné. Jak to, že v Ekvádoru jsou schopni vyrobit kWh možná za desetinásobně nižší cenu?  Naši přední ekonomové i ti zadní a hlavně nejrůznější mluvčí firem ČEZ,  RWE, atp.  nám vše a vždy jistě vše řádně vysvětlí. Však taky na to mají nejrůznější Harvardy, aby uměli vysvětlovat i nemožné, jinými slovy, aby nás, klienty  chytře a inteligentně oblbovali. Mne totiž nezajímá, že ČEZ a jiné podobné firmy mají luxusní  sídla, mne nezajímá, že jejich majitelé a zaměstnanci  mají luxusní platy, mne nezajímá, že jejich šéfové mají luxusní bonusy a prémie, mne nezajímá, že mají luxusní auta, jachty a haciendy, mne nezajímá, že mají luxusní život. Mne zajímá to, že si žijí nad poměry  díky našim platbách jejich faktur. Mne nezajímá, že to vysvětlují nutností držet evropské ceny, protože pak se mohu ptát, proč Evropa není schopna při svém „vzdělání“ a technické úrovni vyrobit levnější elektřinu, když jinde to jde  bez významnějšího nasazení. Anebo jsou naše ceny tak nekřesťanské, protože jsme tady v Evropě tak nevěřící a v té Latinské Americe jsou ceny ještě stále křesťanské, protože jsou mnohem víc věřící?  Jinými slovy tamější ČEZ nemají honosná sídla, auta ani mzdy a bonusy, zřejmě asi proto, jak si stále myslíme, že „žijí na stromech“.

            Zdá se, že ceny stoupají, dokud jsme my ochotni platit, dokud máme možnost se omezovat v jiných komoditách. Vysoké ceny jsou zřejmě daní za náš ekonomický rozvoj, pokrok a vysokou životní úroveň, která je nepopiratelně vyšší než třeba právě ve zmíněném Ekvádoru.  A také jistě „díky“ našim náročnějším ekologickým předpisům a vysokým mzdám. Jinými slovy, čím vyšší životní úroveň, tím je  vše dražší. Jenže jak nám ČEZ svými cenami zvyšuje naší životní úroveň? Nijak zvlášť. Kvalita kWh u nás a v Ekvádoru je přece stejná. Není přece kvalitnější. Nebo že by třeba ta zdejší víc a lépe svítila? U jiných komodit se běžně stává, že dražší cena je experty vysvětlena vyšší, lepší či jinou kvalitou, i když je „furt“ stejná, ne-li horší. Od toho mají ty Harvardy.

           Jasně, elektrické rozvody jsou v Ekvádoru jistě mnohem zastaralejší než u nás. Ale mne přece nezajímá, jestli mi elektřina přijde drátem zastaralé normy v modré bužírce nebo v té nejnovější,  v červené bužírce. Hlavně že dojde. Jenže normy se stále chytře mění a inovují. Často zcela záměrně, jinými slovy inovují s cílem vyššího zisku, což v důsledku platíme zase jen a jen my. Vždyť i veškeré výstavby nejrůznějších Temelínů  nakonec stejně platíme my a ne ČEZ nebo potažmo stát, ať už je potřebujeme nebo ne. Jasně, v Ekvádoru asi nejsou tak „prefíkaní“ jako naši podnikatelé, kteří si „domlouvají“ s našimi zákonodárci nebývale vynikající kšefty ve výrobě elektřiny  z nových zdrojů, samozřejmě zase na úkor nás  spotřebitelů. Tentokrát i stát sám nás jednoduše  zaprodal, ať už  díky neschopnosti nebo zkorumpovanosti státních úředníků a legislativců. A to se kupodivu v Ekvádoru ani jinde  v Latinské Americe neděje, i když jsme přesvědčováni, že to jsou země prolezlé korupcí od hlavy až k patě. Jsem přesvědčen, že podnikatelé si po skončení svých žní se sluneční energií najdou jiné možnosti. Vítr, dřevo, mořský příboj uměle vytvořený na Vltavě nebo energii z bzučení čmeláků. U nás to mají tito podvodníci, pardon, podnikatelé,  jednoduché, úředníci jim na vše skočí.

            Co se však stane, až cena vzroste tak, že nebudeme ochotni dál platit jejich složenky? Otázka šetření není na místě. Totiž, čím víc budeme šetřit, tím víc bude cena stoupat, protože jim přece nemůžeme snižovat jejich zisky.To by přece bylo vůči nim nehumánní a s tím by mohli jít k soudu do Štrasburku jako omezování  svého podnikání. Pak budou lidé energii buď krást nebo se navrátí k pradávným  technikám a nadobro zruší vztah s ČEZ, RWE, atp. Ať si pak vyrábějí elektřinu jen pro sebe. Aťsi pak staví další Temelíny. Nebo se lidi vzbouří jako v Bulharsku a jednoduše je vyženou pryč.

            A podobně je to s vodu a plynem. I tyto ceny jsou v Ekvádoru na takové úrovni, že si je mohou dopřát z plna hrdla všichni, i ti, kteří dostávají jen minimální mzdu ve výši 320 dolarů měsíčně. Ale tím vše jen začíná. Podvodné jednání dodavatelských firem vůči nám spotřebitelům je ve všech oborech, potravinami počínaje a technikou konče.  Stalo se to dokonce normou současného podnikání velkofirem a nikoho to zas tak moc nevzrušuje.  Firmy zaplatí směšné pokuty či se odvolávají, místo toho, aby jim skončila licence či došlo k veřejnému vymáchání ve Vltavě, jak za Karla IV.  Tehdy byl spotřebitel víc hájen než nyní. To, co u nás jíme,  by za Karla IV. či nyní  v Latinské Americe možná jedli psi a kočky. Tam je totiž maso stále čerstvým masem, chleba čerstvým chlebem, ovoce čerstvým ovocem. Žádné shnilotiny jsem tam nikdy neviděl, ani zelené salámy či maso. A navíc  náhražky slušného jídla, jako  hamburgery typu MacDonald a jiných fast foods tam nejsou moc v kurzu. I ti nejchudší mají pár desítek centů na pořádný a čerstvý kus žvance.

            Jsme v područí velkých firem, kdy klient  je povinen spotřebovávat a nerušit jejich byznys. Bohužel stát je na ně  krátký a tak se ani nedivím, když někdo řeší svoji situaci sice nesystémově, jen pouhou osobní vzpourou. Třeba návratem k samozásobitelství cestou odchodu do samoty s pěstováním koz.

           Nicméně nemíním do Ekvádoru emigrovat, jak mi často doporučují moji odpůrci. Prý nejlépe, aťsi jdu žít  k amazonským indiánům, které prý až neobjektivně a neustále obdivuji  a velebím. Pravda, tam složenky za elektřinu, plyn ani vodu nechodí a žádné potravinové řetězce  tam ještě neprodávají třeba kajmaní či kapybaří maso. Jistě, emigrace by byla sice nejjednodušší, ale jsem rodilý Čech a vlastenec a zajímá mne osud mé země a ne Ekvádoru.