Záběry indiána natahující tětivu velkého luku a mířící na lidi projíždějící po peruánské řece obletěy svět. A ten se diví, proč indián útočí. Já naopak pocítil příjemné vzrušení a hrdost na „mé“ amazonské indiány, kteří  ani po pěti stech letech evropské kolonizace nepřestali bojovat za svoji svobodu a volnost. My přece na ně mířili mnohokrát více a mnohokrát mocnějšími zbraněmi po stovky let s jediným cílem: vyhubit je a vyčistit prostor pro nás, pro  naše aktivity, pro čerpání zdrojů.  Na to se stále rádo a doslova cíleně zapomíná. A děje se to dodnes a je ticho po pěšině. Protože za tím jsou zájmy. Zájmy firem, zájmy tamějších vlád, zájmy nás všech.  Cílem je přece zajišťovat  životní úroveň obyvatel, tedy těch většinových, vymlouvají se všichni.  A taky ta většina má své  voličské hlasy, které volí, že? Jak je vidno, ta demokracie je opravdu na konci svých sil. Vlastně „díky“ ní se ta menšina likviduje. A výše zmíněné  zajišťování životní úrovně  se nejlépe dělá extensivním způsobem, zabíráním nové a nové půdy, která je logicky územím zbývajících volně žijících indiánů, kácením lesů a těžbou surovin. Je to mnohem jednodušší, než náročnější intensivní způsob.  Indiáni nikdy neútočili, oni se vždy jen bránili. I když se  nám to zdá  jako útok, jednají přece podle stejné vojenské taktiky a strategie, kterou my také uznáváme: útok je nejlepší obrana.

         Na scénu dobývání Ameriky, neboť  takzvané objevování  nových amazonských kmenů není nic jiného než pokračování v dobývání Ameriky zahájené před pěti sty lety, vstoupili nenápadní Mashco-Pirové v Peru, v peruánské  Amazonii. Malý drobný kmen, vlastně jen menší odnož většího etnika Mashco, jehož členové tradičně již několik tisíciletí obývají horní toky Madre de Dios. Patří do velké rodiny arawackých kmenů, které přišly na horní toky amazonských řek při  velké migraci před circa čtyřmi tisíci lety ze středního toku  Amazonky. Sám název je však velice pejorativní, správně se sami denominují Cujareňo.  Jejich způsob života je lovecko sběračský, jak se sluší a patří na správná etnika amazonských pralesů.  Vzhledem k tomu, že jsou  velmi závislí na lovné zvěři, udržují i nomádní charakter života. Hlavně však potřebují klid a pohodu, což jsou vlastně jiné termíny pro svobodu a nezávislost, které si nadmíru cení. Víme dobře z historie, že indiáni raději zemřeli, než by se podvolili cizí nadvládě.

      Právě nomádní způsob je nutí  mít velká loviště, obývat velká území. To bylo  vždy  trnem v oko dobyvatelů,  důvodem mnoha nesvárů a nepřátelství indiánů s bělochy, kteří ze Starého světa  byli zvyklí na městské civilizace a velké lidské konglomerace. Z těchto důvodů indiány násilně  sváželi do tzv. redukcí, aby mohli vyprázdněná území okupovat a využívat pro sebe, pro svůj obchod, zisky, rozšiřování moci. Vedle toho samozřejmě existovalo přímé vyvražďování zvané čištění prostoru. Bohužel, to se děje dodnes. Společnosti i jednotlivci prachsprostě vybíjejí indiány, aby měli volnou ruku  k těžbě dřeva či k rýžování zlata. Žil jsem řadu měsíců s Eceejy  právě na řece Madre de Dios. Mashcové byli  členové sousedního kmene. Po rozloučení mi tehdy náčelník Ramayo slíbil náhrdelník z kajmaních  zubů. Už jsem jej nedostal. Zavraždili jej, právě z těchto důvodů, nezákonní  dřevorubci a zlatokopové. Před mým pobytem chřipková epidemie vyhubila polovinu kmene. To obojí samozřejmě hrozí i právě objeveným Mashco Pirům. A to, že někoho zabili?  To opravdu je  mnoho povyku pro nic. A prý, že byl jediný, kdo jim rozuměl? Ale prosím vás, vždyť tam žije spousty Mashců, už tak zvaně civilizovaných, kteří jim také rozumějí. Jsou přece jedna arawacká rodina.

      My jim chceme  přinést Coca Colu, Mac Donalda a Marlboro. Samozřejmě bráno symbolicky.  Jenže oni to všechno dávno mají v daleko čistší podobě. Koku mají vlastní. Maso mají vlastní.Tabák mají vlastní.  Ostatně vzato, to všechno jsme jim vlastně vzali. A tak se intuitivně brání. Vyrušili je zřejmě hukoty nízko přelétajících letadel a helikoptér, těžba dřeva, prostě hluk. Ten vyhání i jejich lovnou zvěř a tak vyšli z lesa ven, na světlo boží, aby nás zahnali. Ne, aby se nám po několika staletích ukázali.  Ne, aby útočili.  V žádném případě. Nemají zájem stýkat se s námi. Hluk ruší jejich klid. Archimédes by řekl, ruší jejich kruhy. Ty napnuté luky mají jasný signál: nechte nás na pokoji. A tak by také mělo být. Jenže to bychom neměli být my. Nafoukaní, nabubřelí běloši, hledající jen zisky a zdroje, vzývající mamon a moc.