Proč na nás indiáni vytahují šípy

Máme právo mluvit do života původních obyvatel Peru? Na to odpovídá Mnislav Zelený Atapana, kulturní antropolog, který žil mezi amazonskými indiány. Atapana je jeho indiánské jméno, které získal od tamního šamana. V letech 1996 až 2001 působil jako velvyslanec v Kolumbii a v Ekvádoru.

Záběry indiána natahujícího tětivu velkého luku a mířícího na lidi projíždějící se po peruánské řece obletěly celý svět. Indiáni už několikrát vystřelili šípy na turisty, vážně zranili lesního strážce a zabili místního indiána z kmene Matsiguenka. A svět se diví, proč indián útočí. Já naopak pocítil příjemné vzrušení a hrdost na „mé“ amazonské indiány, kteří ani po pěti stech letech evropské kolonizace nepřestali bojovat za svoji svobodu a volnost. My přece na ně mířili mnohokrát více a mnohokrát mocnějšími zbraněmi po stovky let s jediným cílem: vyhubit je.

Demokracie na konci sil

A děje se to dodnes a je ticho po pěšině. Jsou za tím totiž zájmy firem, zájmy tamějších vlád, zájmy nás všech. Cílem je přece zajišťovat životní úroveň obyvatel, tedy těch většinových, vymlouvají se všichni. A taky ta většina má své voličské hlasy, které volí, že? Jak je vidno, ta demokracie je opravdu na konci svých sil. Vlastně „díky“ ní se ta menšina likviduje. A ta zmíněná úroveň se nejlépe dělá extenzivním způsobem. Zabíráním nové a nové půdy, která je logicky územím zbývajících volně žijících indiánů, kácením lesů a těžbou surovin. Indiáni nikdy neútočili, oni se vždy jen bránili. I když se nám to zdá jako útok, jednají přece podle stejné vojenské taktiky a strategie, kterou my také uznáváme: útok je nejlepší obrana.

Na scénu dobývání Ameriky vstoupili nenápadní Mashco Pirové v Peru, v peruánské Amazonii. Jejich způsob života je lovecko-sběračský. Vzhledem k tomu, že jsou velmi závislí na lovné zvěři, udržují i nomádní charakter života. Hlavně však potřebují klid a pohodu, což jsou vlastně jiné termíny pro svobodu a nezávislost, jichž si nadmíru cení. Víme dobře z historie, že indiáni raději zemřeli, než by se podvolili cizí nadvládě.

Velká loviště, trn v oku dobyvatelů

Právě nomádní způsob indiány nutí mít velká loviště. To bylo vždy trnem v oku dobyvatelů, důvodem nepřátelství indiánů s bělochy, kteří ze Starého světa byli zvyklí na velké  konglomerace. Z těchto důvodů indiány násilně sváželi do takzvaných redukcí, aby mohli vyprázdněná území okupovat a využívat pro sebe, pro svůj obchod, zisky, rozšiřování moci. Vedle toho samozřejmě existovalo přímé vyvražďování zvané čištění prostoru. Společnosti i jednotlivci dodnes prachsprostě vybíjejí indiány, aby měli volnou ruku k těžbě dřeva či k rýžování zlata.

Jak jsem je poznal

Žil jsem řadu měsíců s Eceeji právě na řece Madre de Dios. Mashcové byli sousedé. Při rozloučení mi náčelník Ramayo slíbil náhrdelník z kajmaních zubů. Už jsem jej nedostal. Zavraždili jej nezákonní dřevorubci a zlatokopové. Před mým pobytem tehdy chřipková epidemie vyhubila celou polovinu jejich kmene. To obojí hrozí i Mashco Pirům. A to, že někoho zabili? Opravdu jde o mnoho povyku pro nic. A prý že byl jediný, kdo jim rozuměl? Ale prosím vás, vždyť tam žije spousta Mashků, už takzvaně civilizovaných, kteří jim také rozumějí. Jsou přece jedna arawacká rodina.

Dáme jim colu, McDonald’s a Marlboro

My jim chceme přinést Coca-Colu, McDonald’s a Marlboro. Jenže oni to všechno dávno mají. Koku, maso i tabák mají vlastní. Ostatně, to všechno jsme jim vlastně vzali. A tak se intuitivně brání. Vyrušila je zřejmě nízko přelétající letadla a helikoptéry, těžba dřeva, prostě hluk. A tak vyšli z lesa ven, na světlo boží, aby nás zahnali. Ne aby se nám ukázali. Ne aby útočili. V žádném případě. Nemají zájem stýkat se s námi. Hluk ruší jejich klid. Archimedes by řekl, ruší jejich kruhy. Ty napnuté luky mají jasný signál: Nechte nás na pokoji. A tak by to mělo být.

Jenže to bychom nebyli my. Nafoukaní, nabubřelí běloši, hledající jen zisky a zdroje,  vzývající mamon a moc.