Mírová jednání v Oslu. Tentokrát s FARC

Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos potvrdil, o čem se už měsíce spekulovalo. Jeho vláda přistoupila na předběžnou dohodu o mírových jednáních s povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Pokud by uspěl, v zemi by skončila krvavá desetiletí bojů s rebely.

Kolumbijská guerilla je závažný vnitropolitický fenomén země již skoro 50 let. Boje mezí ní a vládními jednotkami někdy ztrácejí na intenzitě, jindy se vyostřují, za ta desetiletí začala i celá řada vzájemných dialogů o míru, ale krvavá agrese teroristů nekončí. O mírový dialog se poprvé pokusil prezident Belisario Betancur v roce 1982. Jeho snahy brzy zkrachovaly. Prezidenti Virgilio Barco Vargas a César Gaviria dosáhli dohody o složení zbraní s menšími guerillami: urbární M-19, maoistickou EPL, indiánskou Quintín Lame a dělnickou PRT  (Partito Revolucionario de los Trabajadores).

Také FARC zahájil v roce 1991 dialog s vládou Césara Gavirii, tentokrát v Caracasu.  Následně začal v březnu 1992 první skutečný mírový dialog v Mexiku, který vypadal velmi nadějně, ale v říjnu již zkrachoval. Guerilla totiž zavraždila exministra Angelina Durana. Další prezident Ernesto Samper (1994–1998) s FARC také zahájil jednání, ale odmítl jeho podmínku vojenského vyklizení prostoru v departamentu Meta.

Nešťastný Andrés Pastrana chtěl být za každou cenu mírotvorce, a tak v roce 1998 začal druhý mírový proces a dialog s největší guerillou FARC. Provedl neslýchaný ústupek a  teroristům vyklidil a předal demilitarizovanou zónu o 42 000 kilometrech čtverečních v San Vicente del Caguán. Tam měl probíhat mírový dialog. Z něj se však rychle stal monolog a z prostoru azyl pro jejich bandy rabující a masakrující v celé zemi. FARC se zde zakopal a díky svým příjmům za vydírání, výkupné, únosy a prodej drog dosáhl moderní úrovně vyzbrojení, které sem proudiloz Běloruska, Sýrie či Venezuely i za osobního poradenství teroristů z Irska.

Pastrana guerille ustoupil a mírový proces zkrachoval. FARC posílil i na mezinárodní scéně, jeho „velvyslanci“ svobodně operovali v řadě evropských zemí. Jejich vůdkyní byla Olga Marínová, která sídlila v Norsku a Švédsku se slušnou gáží 5000 dolarů měsíčně, sebranou z různých levicových fondů, jejichž dárci stále naivně věřili, že FARC bojuje za práva lidu.

Álvaro Uribe Vélez nasadil jako dvojnásobný prezident linii tvrdé ruky, kterou většina národa už nutně vyžadovala, a výrazně srazil guerillu do kolen. Úkol splnil, ale guerillu nezničil. I když dával důraz na vojenskou sílu, přesto s guerillou několikrát začal tajně vyjednávat. Veškerá snaha vždy rychle skončila dalším terorem levicových band. FARC je v Kolumbii, USA a Evropské unii na seznamu teroristických organizací, i když mimo Kolumbii až od roku 2001.

Teror pokračuje

Začátkem roku 2012 FARC prohlásil, že je připraven k novému dialogu, k debatě o privatizaci, státní regulaci, svobodném obchodě, demokracii a vojenské doktríně. Před několika dny vyhlásil do éteru Jorge Enrique Botero, ředitel televizní sítě Telesur: „Mírové rozhovory začnou 5. října v Oslu, budou pokračovat v Havaně a údajně neskončí, dokud nebude dohoda dojednána.“

Předseda liberálů Simón Gaviria hned oznámil, že jeho strana dialog vítá, ale měl by se prý poučit z chyb v minulosti a neměl by být mechanismem k beztrestnosti. Naopak představitel druhé nejsilnější strany, konzervativní, Efraín Cepeda, dodal, že by země neměla snížit bdělost před rebely. Navíc jako minimální podmínku vidí Cepeda osvobození všech rukojmích a opuštění od teroristických aktů.

José Cabrera alias Fabián Ramírez, druhý comandante jižního bloku FARC, v rozhovoru s Karlem Penhaulem v televizi Caracol de Bogota však prohlásil, že guerilla sice chce skončit s válkou, ale politici se svými ekonomickými zájmy ne. Obvinil generály, že „nejvyšší velitelé to nedovolí, protože jim skončí kšeft, vyschne jim příliv peněz“. Říká to člověk, na něhož je vypsáno třináct příkazů k zatčení za několikanásobné vraždy, terorismus a obchod s drogami. Nicméně slibuje, že FARC již nebude unášet lidi pro výkupné, pouze bude zajímat vojáky v boji, protože to už není únos. Ještě dodal, že zkorumpované politiky bude guerilla soudit, protože zabíjí lid ne kulkami, ale penězi, které rozkrádají.

Při vyhlašování těchto mírových záměrů FARC i nadále pokračuje v teroru. Například 4. srpna v departamentu Cauca zabil v léčce jednoho policistu a čtyři zranil. Osmého srpna jeho útok v tomtéž departamentu zranil pět lékařů pracujících v nemocnici indiánské komunity Toribío. Lékařské centrum zde léčí a stará se o 640 indiánů kmene Paéz, kteří byli vyhnáni guerillou ze svých území. Minulý pátek, 24. srpna, FARC vyhodil do povětří sloupy vysokého napětí a pacifické pobřeží Tumaka zůstalo bez elektřiny.

Současný kolumbijský prezident Juan Manuel Santos po řadě neoficiálních projevů z různých stran a pár hodin po odvysílání oné tolik komentované informace v televizi konečně v podvečer 27. srpna potvrdil, že jsou v procesu předběžné rozhovory s FARC. Potvrdil, že po zahájení v Oslu budou jednání pokračovat v Havaně za přítomnosti zástupců vlád Venezuely, Kuby a Norska. Pateticky dodal, že tento proces musí vést k ukončení konfliktu, a ne k jeho prodloužení.

Rozhodnutí prezidenta o sbližování s FARC až k eventuálnímu mírovému procesu je tak třetím oficiálním úmyslem vlády v Bogotě za posledních třicet let. Guerilla už není, co bývala Kolumbijská vláda vstoupila do jednání vstřícným krokem, vůdce FARC prý nebude vydávat do USA. Ale v žádném případě nedopustí jednat o konstitučních základech země.

Parlament chystá i celou řadu zákonů, kterými bude upravovat mírový proces. V neposlední řadě proto, aby nedošlo ke krachu z let 1982, 1992 či 1998. Navíc síla FARC je dnes podstatně nižší. Nyní počítá jen s devíti tisíci bojovníky oproti někdejším 20 000. Také ekonomika země je mnohem silnější, mezinárodní vztahy příznivější, nehledě na větší i kvalitnější armádu a policii.

Generální prokurátor Eduardo Montenegro prohlásil k případnému ukončení konfliktu, že je zde alternativa v podobě účasti lidí z FARC na veřejném životě. To pochopitelně rozděluje celou zemi, i když přes 70 procent Kolumbijců vidí proces pozitivně. Velkou nedůvěrou trpí mnoho těch, kteří byli postiženi. Jedním z nich je i bývalý prezident Álvaro Uribe Vélez. Ví o guerille svoje. Zabili mu otce.

Také prezident kolumbijského Kongresu Roy Barreras však důrazně připomíná, aby se nezapomnělo na kruté zločiny proti lidskosti, za které musí teroristé nést odpovědnost. Guerilla musí pochopit, že mezinárodní právo nedovoluje žádné speciální výhody a benefity při ukončování války.

Předseda strany „U“ (Sociální strany národní jednoty) Juan Lozano, která pokračuje v politice Álvara Uribeho Véleze, se však dožaduje vysvětlení pozice Huga Cháveze v celém procesu. Doslova říká: „Nemůžeme záviset na dobré vůli Huga Cháveze v mírovém procesu, to ohrožuje národní suverenitu. Já neintervenuji do záležitostí Venezuely a Hugo Chávez by také neměl intervenovat do záležitostí Kolumbie.“

Pravdou je, že se prezident Santos vydal na tenký led. V případě, že dialog skončí fiaskem,  což je v Kolumbii jistým pravidlem, jeho další politický život včetně případného znovuzvolení je v ohrožení. Pastranu už také podruhé nezvolili. V této souvislosti je na obzoru návrat Álvara Uribeho Véleze, lid bude zase vyžadovat tvrdou ruku. Upravená kolumbijská ústava mu třetí zvolení umožňuje.