Proměna Chávezovy Venezuely pokračuje

Boj Davida s Goliášem. Tak volby nazval sám vůdce venezuelské opozice a kandidát na prezidenta Henrique Capriles Radonski. Upozornil na sebe ještě dříve, než svou volební kampaň oficiálně zahájil. K registraci do voleb šel do sídla volební rady deset kilometrů pěšky, v čele davu svých příznivců.

Čtyřicetiletý Capriles je nadšený amatérský běžeca workoholik, který spí pouze čtyři hodiny denně. Energičnost jeho kampaně ještě zvýrazňuje rozdíl mezi ním a osmapadesátiletým prezidentem Chávezem. Ten si přízeň dalších, především velmi chudých občanů, kupoval populistickými hesly a explozí investic do sociálních programů ve dnech těsně před volbami.

Pro chávisty byly volby prezentací, jak v revoluci pokračovat. Pro opozici se ve volbách jednalo o obnovení země.

Capriles v kampani Cháveze kritizoval: „Jeho program reforem je katastrofální. Posílá ropu za miliardy dolarů jako dar do svých ,spřátelených‘ zemí, zatímco statisíce Venezuelanů řeší, jestli budou mít vůbec co jíst.“ Podle něj měl Chávez 14 let na to, aby v zemi něco změnil. Neudělal ale nic, a proto si lidé zaslouží změnu.

Pro Cháveze byl Capriles vyzáblý a odporný špinavec. Narážel na jeho sportovní běhání, kdy ani při volbách nejezdil autem, ale běhal za voliči po ulicích. Nazval jej patolízalem a servilním pochlebovačem amerického impéria.

Chávez nasadil tvrdou politickou rétoriku plnou inzultací a ponižování protivníků. „Kdo není chávista, není Venezuelan!“ křičel na davy. „K takové polarizaci je však zapotřebí dvou ve hře,“ řekla ředitelka Institutu psychologie Centrální univerzity Mireya Lozada.Měla tím na mysli, že opozice byla údajně první, kdo zahájil tento trend ve svých masmédiích. Je to ztráta respektu jedné strany vůči druhé.

Podle průzkumu veřejného mínění se 28,2 procenta obyvatel domnívá, že touto vulgarizací je vinen současný prezident, naopak 29,6 procenta je přesvědčeno, že odpovědná jsou masmédia, která situaci trvale hrotí. Za tak vyžhavené volební situace se lidé obávali nepokojů, či dokonce války, což Chávez podporoval. Byla to vlastně i forma nátlaku na voliče, proč nevolit opozici. Bůhví, co by potom bylo, že?

Davy lidí pro každý případ a pro jistotu běhaly ulicemi a zkupovaly do zásob jídlo a vodu. Chávez měl za sebou obrovský mechanismus náhončích. V každém městě byla komanda zvaná Carabobo (podle místa vítězné bitvy Bolívara proti Španělům). Měla řadu patrol odpovědných za rekrutování příznivců chávismu. Garantovaly přesuny voličů k urnám i jídlo pro voliče. K dispozici měly autobusy i hotely tak, aby dosáhly mety, kterou vytyčil sám Chávez: deset milionů hlasů pro jeho znovuzvolení.

Strategie kampaně soupeře byla méně ambiciózní, i když měla podobné patroly s názvem Venezuela. Také jejich členové chodili od domu k domu. Touto cestou se dosáhlo neuvěřitelné volební účasti – 80,94 procenta, nejvyšší v moderní historii země.

Vnitřní vítězství opozice

Volební místnosti se otevřely v neděli ve tři ráno a mnozí již stáli ve frontě. Nikdy v době bolivariánské revoluce nebyla opozice tak zorganizovaná, a přesto Chávez, navzdory své rakovině, protivníka překonal o téměř 1,3 milionu hlasů. Tato situace dává Chávezovi a jeho socialismu 21. století dalších šest let existence. Celkem tak dostane dvacet let vlády, které požadoval, aby totálně proměnil zemi podle svých snů. Očekávám další vyvlastňování a znárodňování soukromých firem a majetků, podporu spřátelených zemí (nejen morální, ale i finanční), zintenzivnění protiimperialistického boje včetně vyzbrojování armády i milicí, masivní rozšíření vlivu chávistů, posílení Cháveze v roli neoficiálního vůdce revoluční levice na světě, ne nepodobné Che Guevarově permanentní revoluci, ale pochopitelně i jisté sociální projekty pro ty nejchudší.

Z balkonu paláce Miraflores v Caracasu promluvil ke svým davům, ale kupodivu se nejdříve obrátil ke svým protivníkům: „Mám slovo uznání všem, kteří hlasovali proti nám, pro jejich demokratický způsob, pro jejich demonstraci vlastenectví, které prokázali navzdory tomu, že nesouhlasí s bolivariánskou cestou. Právě proto blahopřeji jim všem a současně i jejich vedení, které uznalo pravdu.“ Neuvěřitelně vstřícný projev vůči opozici, i když si jeho autor s chutí zaměnil své vítězství za pravdu. Je to výrazná změna, která může změnit polarizaci země a uklidnit ji.

Capriles uznal vítězství svého soupeře a svým voličům vzkázal: „Těm, kteří nyní cítí smutek, a jedná se o šest milionů Venezuelanů, chci říci, že se mnou mohou i nadále počítat.“ K těm ostatním se postavil velice diplomaticky: „A těm, kteří volili jinou možnost, ať také počítají se mnou. Jsem přesvědčen, že Venezuela může být lepší.“ Pogratuloval Chávezovi k vítězství, ale zdůraznil, že lid Venezuely má dvě rozdílné vize. A být prezidentem znamená pracovat pro řešení problémů obou skupin obyvatel.

Tato slova z poraženého Caprilese udělala zcela jistě nepřehlédnutého vůdce opozice, která byla čtrnáct let roztříštěná a nejednotná. Po této stránce je to vnitřní vítězství opozice. Politické kyvadlo Latinské Ameriky zůstalo vychýleno na levé straně.