Chávismus bez Cháveze

Hugo Chávez, venezuelský prezident, je po své čtvrté operaci rakovinného nádoru ruskými experty v Havaně udržován při životě jen pomocí přístrojů. Chávisti však věří, že jejich velký comandante i tento boj vyhraje. V případě jeho pokračující nemoci jsou zde dvě osoby, které by mohly převzít prapor bolívariánské revoluce v přechodném období do konečného vyřešení situace. Osobami, o kterých se mluví, jsou současný viceprezident a kancléř Nicolás Maduro a předseda Národního shromáždění Diosdado Cabello. Oba dva jakoby náhodou seděli po Chávezově boku 8. prosince 2012. Tehdy Chávez předal své dočasné pravomoce právě bývalému šoférovi autobusu Madurovi, i když bývalý voják Cabello stál u comandanteho již od jeho nepodařeného puče v roce 1992. Oba politici jsou fanatičtí příznivci a přátelé Cháveze po celou dobu jeho čtrnáctileté vlády, kteří kývají na všechno, co velký vůdce řekne.

Neznamená to však, že to jsou jeho nejbližší přátelé. I když oba mají velké zkušenosti z provozu revoluce, bude pro ně velmi těžké pokračovat ve stopách stále o život bojující hlavy státu.

Spojenectví chávistů je totiž výsledkem obrovského kultu Cháveze, který je podle venezuelského historika Agustína Blanca už mnohem větší než v případě Juana Peróna v Argentině. Podle něj ani Maduro, ani Cabello, ani nikdo z vládnoucí strany PSUV (Sjednocená socialistická strana Venezuely) nemá jeho vůdcovské schopnosti. Blanco se domnívá, že bývalý vysoký důstojník Cabello nebyl vybrán, aby tím Chávez příliš neposílil vojenskou větev ve vedení země. Vždyť deset guvernérů a dva tisíce úředníků ve veřejné správě jsou právě vojáci. Maduro podle politického pozorovatele Ronala Rodrígueze z Universidad del Rosario v Caracasu není tak umírněný, jak se traduje. Má silnou pozici v levici, ale je navíc velmi pragmatický. Díky šestileté zkušenosti z funkce kancléře má významné zahraniční kontakty, včetně USA, a podle Rodrígueze je dokonce schopen vylepšit vzájemné vztahy obou zemí. Vojenští jestřábi v Caracasu jsou však vůči němu dost rezervovaní pro jeho styky s bratry Castry na Kubě.

Cabello, který reprezentuje vojenskou moc v zemi, si však situaci zkomplikoval ekonomickým „přilepšením“ během svého guvernérství ve státě Miranda 2004–2008. Jeho velmi podezřelé hospodářské machinace ho stály, navzdory mohutné chávistické propagandě, výhru v následujících volbách právě proti budoucímu kandidátovi opozice na prezidenta Henriquemu Caprilesovi. Znamená to, že Cabello, který je Chávezovi sice blíž než Maduro, nemá šanci ani nastoupit proti němu v souboji o případné křeslo nového lídra země. Rodríguez je totiž přesvědčen, že v následujícím období šesti let se bude dodržovat Chávezovo doporučení a teprve pak by mohl Cabello nastoupit k boji o „trůn“.

Jestli však něco mají společného, je to totální nedostatek charismatu, neschopnost vyvolat davové, až nábožné šílenství, jako to uměl Chávez. A z toho revoluce žila!

Přísaha není nutná

Nicolás Maduro minulý pátek v televizním rozhovoru prohlásil, že není nutné, aby nově zvolený staronový prezident Hugo Chávez složil přísahu 10. ledna 2013 před Národním shromážděním, jak stanoví venezuelská stava. Tento nástup do funkce může podle něj složit kdykoliv později před Nejvyšším soudním tribunálem. Podle Madura je Chávez nepřítomen v zemi na základě ústavní autorizace, kterou dostal ke svému léčení, a proto jeho přísaha je pouze formálním aktem. Kupodivu Capriles, který v posledních prezidentských volbách získal 44 procent opozičních hlasů, s tímto posunutím přísahy souhlasí. Opozice však požaduje, aby nový mandát nesložením přísahy a nenastoupením v úřad získal Chávez pouze dočasně.

Politický analytik Luis Vicente

León ze společnosti pro výzkum veřejného mínění Datanálisis prohlásil, že „vláda svoji strategii založí na myšlence, že Chávez svoji prezidentskou funkci vlastně vykonává průběžně“. Maduro vyzval všechny občany, aby se 5. ledna, kdy se konala volba předsedy Národního shromáždění, zúčastnili demonstrace. Podobně vyzval k masové účasti i dosavadní předseda Národního shromáždění Diosdado Cabello – cílem bylo zabránit opozici využít Chávezovy nepřítomnosti k intrikám „proti lidu a proti revoluci“: „… v Národním shromáždění není prostor ke konspiraci a opozice bude zase poražena, i když má 40 procent křesel.“ Cabello, zastánce tvrdé, jestřábí linie a bývalý plukovník, 3. ledna prohlásil, že „s touto opozicí není možné žádné smíření ani dohoda“. Oba současní nejsilnější představitelé v zemi společně vytkli některým zahraničním silám a vnitřní opozici, že zneužívají situace a snaží se ji destabilizovat. Rozšiřování neblahých zpráv o Chávezově zdravotním stavu prý nahrává pravicovým silám a možnostem puče. Naopak on, Maduro, který se minulý čtvrtek vrátil z Kuby, informuje lid o stavu prezidenta samozřejmě zcela pravdivě.

Maduro i Cabello, kteří mají dočasně prostřednictvím svých funkcí zastupovat prezidenta do případných nových voleb, se také ostře postavili proti zprávám španělského deníku ABC. Podle nich mezi nimi začal boj o moc. Mezitím davy chávistů v rudých košilích vyslyšely výzvy politiků a v sobotu během voleb šéfa Národního shromáždění demonstrovaly svoji sílu před jeho sídlem. Křičely: „Vrátí se, vrátí se, comandante, vrátí se. Milujeme tě, Chávezi, a čekáme tě. Ať opozice vidí, že nespíme. K žádné změně nedojde, protože náš comandante se vrátí.“

Cabello byl podle očekávání předsedou Národního shromáždění opětovně zvolen. I dalšími dvěma místopředsedy parlamentu byli zvoleni členové vládní PSUV. Cabellova přísaha za přítomnosti Madura a dalších členů vlády hřímala možná i za Cháveze: „Nikdy se nezpronevěříme lidu a na kolenou na zemi budeme bránit revoluci a Chávezovy návrhy, tak přísahám.“ A šéf parlamentu pak dodal: „Heroický venezuelský lid je rozhodnut pokračovat v podpoře Cháveze.“