Ctností, chrabrostí, ale i láskou k ženám se proslavili nejedni čestní a odvážní rytíři-gentlemeni, mezi kterými vynikal Richard Lví srdce hájící křesťanství před islámem. Někteří symbolicky z nás kráčejí v jeho stopách, aniž o tom ví, aniž nosí drátěnou košili, brnění, aniž jezdí na koni v rukou třímaje kopí a štít. Jsou to ti, kteří neodpočívají a táhnou dál svoji káru, dokud nepadnou. Tak jako kráčel král Richard.

 

Jsou to osobnosti mající totiž stále co říci, ať již v kultuře na prknech, která znamenají svět, nebo na poli za pluhem či v kutilské dílně. Je to člověk, který je v neustálém tahu a tím si iKratochvíl Fr kresbazásadně prodlužuje kvalitu svého seniorství. V těch pozdních letech je mužskej sice spíš jen na tah a ne na chov, což se však nevylučuje s možnostmí neustálých oslav ženské krásy.
A právě v této kategorii se pohybuje čerstvý osmdesátník František Kratochvíl. Muž, který zanechal svoji stopu v českém divadelnictví jako spoluzakladatel Černého divadla a jako tvůrce svého divadla, kde tajuplné čáry máry udivovaly celý svět navdory nepřízni minulého režimu. S Františkem Kratochvílem jsem se sešel zcela náhodou v Bogotě po revoluci. On na své pravidelné pouti světem se svým černým divadlem, já na mé ojedinělé diplomatické misi, kam mne dostal jen nedostatek „lidských zdrojů" po odchodu bolševiků ze svých postů. Mezinárodní divadelní festival v Bogotě patří k těm nejproslavenějším v Americe, kde se sjíždí opravdu světová „klasa", zvlášť těch experimentálních souborů.

 

Jeho představení mělo obrovský úspěch. I já stál s ostatními v hledišti a vstoje aplaudoval. Měl jsem nádherný hřejivý pocit v duši o slávě českého umělce, nad kterým slunce nezapadá. Nelze se mi proto divit, že jsem na druhý den narval do mého mercedesu celou jeho „bandu" sedmi osmi děvčat a jel jim ukázat El Dorado. Ano. František Kratochvíl byl neustále obklopován dívkami a ženami. A protože je vynikající malíř a grafik, tak jej to přivedlo k oslavě žen jako takových. A nebyl by to on, aby to nezvládl jednoduchou linkou. Tak jako v jeho černém divadle linky a čáry „hrály", i zde linka obrysu ženského těla je zcela postačující. Kratochvíl ve stovkách svých děl ideální ženský obrys nemění, není třeba. Je notoricky známý. Muž jej pozná i potmě a nesplete se. A tak do tohoto ústředního motivu včlenil stovky a stovky scének ze života „lidského hmyzu" vyjadřujících něhu, rozkoš, legraci, ale hlavně humor. Jsou to hotové divadelní etudy, jednoaktovky.

 

Žádná z kreseb se však nesnížila k hrubosti, netaktnosti či nedejbože k vulgárnosti. Mají v sobě jemnost, nadhled, jiskru a jen nechápu, kde a kdy na to všechno František Kratochvíl přišel. Že by to byla jeho osobní výpověď? Jeho memoáry? Piers Paul Read ve své knize Templáři cituje soudobé dějepisce z dob krále Richarda Lví srdce, „ že si posílal pro ženy dokonce, i když se ocitl na smrtelném loži, navzdory radám svého lékaře."

 

Nevím, jakého má František Kratochvíl lékaře, ale určitě vím, že by se zachoval stejně jako anglický král.

 

Jeho výstava pár stovek obrazů ve Waldesově výstavní síni ve Vršovicích na Čechově náměstí trvající do 29. 11. vám jistě rozšíří obzor o ženské duši. Přiznal to na slavnostní vernisáži 11.11.2014 i sám Jiří Suchý, který kulturní zážitek otevřel. František Kratochvíl je prostě fenomén naší kultury bojující dál jako lev bez ohledu na svůj věk.