Proč v Latinské Americe, Africe a Asii je takový počet převratů, revolucí, partyzánských bojůvek, občanských válek? Země na těchto kontinentech původně měly svoji kulturu, svoje hodnoty duchovní i materiální. Názory těchto obyvatel na životní cíle a jejich potřeby jsou mnohdy diametrálně odlišné od našich, od takzvané euroatlantické civilizace.

Například indiáni amazonských deštných pralesů se za ničím nehoní, neuvažují o čase, nemrmlají, nepožadují bohatství, v zásadě je nějak. pokrok nezajímá. Kdežto my jsme si z pokroku udělali lék proti všem nemocem všech společenství na Zemi. Rádi hovoříme o civilizaci a máme tím na mysli tu naši, stále více a více budovanou na materiálních pilířích. Právě bělošská přezíravost a nadřazenost stála při prvních conquistách a koloniálních taženích. Chceme jim pomoct, hlásali mnozí, ačkoliv oni žádnou pomoc nepotřebovali a ani dnes ji nepotřebují. O naše technologické výdobytky mají zájem spíš jako děti o hračky.

Pohani stále v nás

Ne že by v oněch exotických krajích bylo před příchodem nepokorných bělochů vše mírumilovné, to určitě ne. Ale vše bylo na svém místě včetně systému vládnoucích elit a dělení obyvatel do různých skupin a vše fungovalo podle jejich představ, názorů a hodnot. My jsme nejdříve využili různých vládnoucích klik pro naše cíle rozdělení jejich území v Americe, Asii a v Africe a pak jsme jim do toho namíchali demokracii. Logicky z toho vznikl chaos.

Jistě, vždy existovalo vzájemné ovlivňování rozdílných kultur či expanze některých na úkor jiných. To ovlivňování se dělo třeba cestou difuze; už samo to slovo ukazuje na velice pozvolné přenášení kulturních znaků z jednoho kulturního regionu do druhého, zatímco slovo expanze naznačuje násilnou cestu rozpínavosti jedné skupiny na úkor druhé, která se neobešla bez krvavých výsledků. K nim můžeme například počítat známé Vandaly z období stěhování národů či takového Attilu, jakož i jiné barbarské vstupy- do takzvaných kulturních zemí v dávné minulosti. Trvalo potom staletí, než došlo k vyrovnání obou skupin a jejich kultur, ke splynutí. Jen pohlédněme na sebe: od přijetí křesťanství uplynulo více než tisíc let, ale dodnes v nás hlodá pohanství, aniž o tom často vůbec víme.

Budou žádat svoje

Splývání cizokrajných prvků se zdá na jednu stranu zajímavé, ba oslnivé. Naše mladé generace je přijímají s nadšením jako něco nového, něco co může být přijato jako protest proti zvyklostem společnosti starších generací, i když to mohou být nenápadná hadí vejce, z nichž se po letech vyklubou háďata problémů. Multikulturalismus byl a stále je tak trochu módní, což souvisí i s lidskými právy. Ta si vymyslela naše civilizace. Jiná civilizace má zase jiná práva. I když naše lidská práva vyhlížejí moc pěkně a každý se jich tu rád dožaduje, neznamená to, že tato práva by měla být další posvátnou krávou pro celou planetu.

Žiji-li jako běloch mezi indiány v pralese, tak už jen svou přítomností zanáším mezi ně naši civilizaci, což ostatně již na počátku minulého století konstatoval nositel Nobelovy ceny za mír Brazilec Candido Mariano da Silva Rondón, zakladatel Služby na ochrany indiánů. Abych však jimi byl přijat, musím se bezvýhradně podřídit jejich zvykům a způsobům života. Například pouhé odmítnutí jejich jídelníčku, což se může zdát jako něco malicherného, je příčinou vykázání z jejich území. Člověk se má chovat mezi nimi podle jejich zákonů. Dobře, jedna osoba se může mezi nimi ztratit, když se zcela přizpůsobí, ale řekněme deset osob u kmene se stovkou lidí, to je deset procent o a po čase už může hrozit likvidace původních kulturních hodnot. Jde právě o tu míru!

Něco podobného nyní musí řešit ve Francii, potažmo v jiných evropských zemích. Museli tam otevřít hranice obyvatelům svých bývalých kolonií, aby jaksi vykoupili chyby předků. Pykají však za ně dál, neboť pro emigranty z cizokrajných zemí bude Evropa, i když mnohem bohatší než jejich původní země, stále cizím prvkem. Nadále si totiž v sobě nesou kulturní zvyklosti a návyky svých předků. A to jsou ona hadí vejce! Budou razantně požadovat prostor pro své zvyklosti a návyky, ať již budou jezdit v cadillaku nebo brát sociální dávky. Kulturní dědictví se v jejich duších nedá jen tak vymýtit.

Mnislav Zelený, Atapana, Lidové noviny

Autor se věnuje ochraně amazonských indiánů a deštných lesů Amazonie prostřednictvím společnosti Velká Amazonie, o. p. s.