Je na řadě genocida bělochů v Evropě?

Jsem už pořádně rozzlobený na naše evropské politiky a vůdce.  Nejsou schopni se o nás postarat ani tak jako se stará býk o své stádo.  Udělali z nás vlastně takové stádo, sice s mnoha vládnoucími  býky, kteří však ztratili své rohy a svoji bojovnost.  Neustále nám mažou med kolem huby a nejsou schopni přiznat pravé důvody vzrůstajícího vnitřního nebezpečí pro nás všechny. Po každém teroristické útoku nastávají vždy stejné rituály: pravidelné vyhlášení tří dní státního smutku, prodloužení mimořádného stavu, který jak vidíme, nic neřeší, stáhnutí vlajek do půl žerdě a v případě Francie ještě prohlášení, že nepřestanou s bombardováním Islámského státu. I když všichni už dávno vědí, že toto jejich bombardování nemá moc výsledků. Tím má být obyvatelstvo uklidněno, tím političtí vůdci splnili svoji pravidelnou dávku uspokojování. Zapalují se svíčky a posílají kondolence, ať se jedná o Londýn, Madrid, Paříž, Brusel nebo Nice. Je to sice zvyk slušnosti dokumentující jistou solidárnost, ale je to zvyk povrchní, který opět nic neřeší.  Jde jen o emoce, které pominou. Vše je post festum. A politici zase dál vládnou, jakoby se nic nestalo. Lidé zapomínají, na špatné věci zejména, což je v lidském naturelu,  a politici to moc dobře vědí.  A občas lidem, nám, něco předhodí: chléb a hry.

            Nikde nikdy nikdo z politiků neotevře karty, neřekne pravdu a nevezme na sebe díl odpovědnosti. Evropská unie není prostě schopna se o své lidi postarat, zajistit jejich bezpečnost. Samé řečičky a hlavně korektnost, která vše zaretušuje. Je to především odpovědnost politiků, kteří vše začali a dál vedou. Jsou to totiž oni, na jejichž hlavy padá hlavní vina. Oni v dávné minulosti zahájili kolonialistické rozdělení světa a nyní po 2. světové válce začali sklízet shnilé ovoce otevřením  hranic obyvatelům bývalých kolonií. My jsme se však nepodíleli na bohatnutí z kolonií, a proto my nemáme žádnou morální povinnost přijímat utečence z těchto území bývalých kolonií, abychom napravili chyby dávných politiků. Současní politici EU nás přesto do toho chtějí zatáhnout s upozorňováním na evropskou solidaritu. Ale proč bychom měli být solidární, když oni nikdy nebyli solidární s námi? Anebo rychle zapomněli na Mnichov a Jaltu a nakonec i na rok 1989, kdy jsme se jim naivně až příliš otevřeli, aby nás ekonomicky rozložili a zneužili? Jen těžko se z toho dostáváme, a přesto nás mají pod palcem. A nějaké evropské podpory, jak se nám snaží politici prezentovat? Pochybuji, že by evropští ekonomičtí dravci na nás prodělávali.

Tak začala éra multikulturalismu, éra sociálního inženýrství podporovaná desítkami aktivistických organizací. Vše vypadlo ideálně růžově a nádherně lidsky, otevřené náruče všem dokola a láska bez ohledu na původní obyvatele Evropy. To, že podporováním míchání kultur, náboženství, způsobů života nutně dojde k zmatení všeho, jak na Babylonské věži, nikoho nezajímalo, hlavně proto, že politici vidí jen na pár let dopředu po dobu svého mandátu. Je to jako míchání jablek s hruškami, kdy žádný politik nechce řešit závažné problémy, které se jen odsouvají, až dojde k výbuchu.  Každý kulturní antropolog či etnograf mající pár let studia za sebou musí být z toho zděšen. Uznávám všechny národy, rasy, náboženství a kultury. Vše má svůj původ a vše má i své místo na Zemi, kam patří a kde má i svou funkci. Proto existuje taková etnická a světonázorová pestrost včetně třeba gastronomie i samotného vzhledu lidských ras, které byly po tisíciletí formovány, determinovány životní prostředím. Tím je přeci jasné, že jsme každý jiný a nejsme stejní, jak se nám stále snaží vnutit evropský politický management.

            Jistě, k míchání lidských ras, k čemuž nyní v Evropě prakticky na rozkaz dochází, docházelo ve světě neustále, ale mělo to přirozený vývoj a proces. Avšak například davová a násilná imigrace černošských otroků do Ameriky, která vytvořila nejrůznější varianty rasového křížení, nese si dodnes svá traumata, i když leckde, jako v Brazílii,  se proces poněkud „usadil“. Usazoval se však po staletí, ale naši evropští vůdci chtějí tento proces nesmyslně zvládnout  raz dva, pokud možno během svého období vlády. Pak se ovšem netřeba divit násilnostem a terorismu. Politici jsou za ně odpovědni. Nejenže nás nejsou schopni ochránit. Oni nás přímo nabízejí jako cíl teroru kohokoliv z imigrantů, ať už to jsou příslušníci arabských či černošských etnik, právě příchozí běženci či druhé, třetí generace zde žijící. Přišli vždy v davech, které se neasimilovali, ale vytvořili gheta udržující si svou nenávist z druhořadosti. Jen přišedší jednotlivci se přirozeně včlenili mezi nás. Proč ne, že? Takoví naši kulturu nezničí, ale naopak ji posílí, obzvláštní.

            Politici, i když zjistili, že jimi řízený  „multikulti“ je mrtev, pokračují ve snaze míchání národů i nadále. Nyní ve snaze Evropské unie pomoci lidem z oblastí  vojenských střetů (což je správné), podvodníci  a pašeráci rychle zjistili, že Evropa přijme vlastně kohokoliv odkudkoliv. Ale je nabíledni, že  i toto je zřejmě chytře plánované a podporované. Vždyť při takové sofistikovanosti a vyspělosti  našich branných sil a tajné služby by tento proces mohl být hravě zlikvidován u samého kořene problémů.  Paní Merkelová  a ji podobní vlastně rozjíždějí umělé křížení ras, kdy bělošská rasa jako taková bude postupně likvidována a my Evropané budeme hnědí nebo černí. Je to genocida bělochů. Je třeba věci konečně nazvat pravými jmény a ne používat korektnost, kterou si vymysleli politici pro své lži a klamání nás všech. Bohužel mnozí aktivisté nejsou tyto sociální reálie schopni pochopit a korektnost berou jako součást lidskosti. Jiní aktivisté, bůhví odkud placeni, naopak ještě Merkelovou a další evropské vůdce tlačí v korektnosti a vstřícnosti k novodobému stěhování národů. A že v něm přijdou doslova davy teroristů, to si jsou všichni sice jisti, ale to je prý riziko podnikání.

            Teroristi se mají likvidovat a ne s nimi vyjednávat, jak zase tlačí různí aktivisté na celém světě. V této souvislosti vzpomínám na kolumbijskou guerillu, kterou jsem měl léta možnost i zblízka sledovat. Mnozí s ní chtěli hledat mír a vyjednávat. Generál Mora tehdy neustále opakoval: „Jsou to bandité a ty je třeba likvidovat, než oni zlikvidují nás.“ Jakékoliv jednání skončilo nezdarem a prohrou. Nyní kolumbijský prezident Juan Manuel Santos podepsal před pár dny mír s organizací FARC, která je na seznamech teroristických organizací. Vrací se do Bogoty s papírem a jako Chamberlain volá: „Přináším vám mír.“  Ano mír na papíru. Nikdy jsem nevěřil, že výsledek po několika letech jednání bude zcela pozitivní. A nyní je už vidět, že se FARC tříští a skupiny se oddělují nevázaní podpisem z Havany. Jejich boj pokračuje, protože jsou banditi a na tento způsob života si zvykli. Je jejich přirozeností a je nutno je zničit, tak jak chtěl a činil prezident Álvaro Uribe Vélez. Tak jako nakonec činili  i Spojenci proti Němcům. Mnichovanství teroristům a válkychtivým mocnářům jen dláždí jejich cesty. Naši evropští vůdci by měli skončit s líbivými proklamacemi, vyhlašováním státních smutků, posíláním jedné letadlové lodi Charles de Gaulle proti Islámskému státu a po pár měsících zase jejím odvoláním a rázně a nekompromisně zakročit proti teroru především ve všech jeho podhoubí v Evropě.

            Všichni jsme kritizovali Stalina, jeho sociální inženýrství a stěhování etnik po celém Sovětském svazu. Jenže když třeba krymští Tataři byli přesunuti na jiné území, byli stále Tataři, měli stále svoji řeč a kulturu, protože žili ve své vlastní pospolitosti, i když třeba tisíce kilometrů jinde. A dodnes jsou stále musulmani. Když Stalin přemístil Židy na Dálný východ, vytvořil jim autonomní oblast, kde zase měli svoji vlastní pospolitost s vlastní kulturou a vyznáním, kam se nyní Židi dokonce vracejí z Izraele. A dodnes jsou stále Židi. Jistě, mnoho jich kruté přesuny nepřežilo, podobně jako nyní mnozí nepřežijí přesuny běženců přes Středozemní moře. Bože dej, abych tady obhajoval  masového vraha „báťušku“ Visarionoviče, ale Merkelová je možná v mnohém horší než Stalin. Zjevně nás ve svých myšlenkách plánovitě mísí kulturně, abychom se časem i fyzicky rozptýlili v již usazeném davu přistěhovalců většinou se silnými musulmanskými kořeny, kterým se nebudeme schopni sami bránit.

Co je cílem těchto vůdců, kteří nejednají v prospěch  Evropanů? Možná je to jiná Evropa po rozpadu původních evropských etnik, která jim umožní lépe vládnout díky vděčným přistěhovalcům? Bohužel netuší, že jejich příští generace je rozdrtí a budou si vládnout v té jiné Evropě, zřejmě musulmanské, sami. Anebo, aby se zachránili, rychle konvertují, převléknou politické kabáty, což dobře umí, tak jako Srbové v době osmanské okupace, kdy se z některých stali musulmanští Bosňáci, aby neplatili tak vysoké daně jako křesťané a mohli se podílet na místní vládě?

            Co nám zbude? Vyhnat tyto politiky, než oni vymění své obyvatele. Anebo emigruji mezi své Yawalapitie v nitru amazonské džungle, kam se těmto  zpohodlnělým politikům naštěstí moc nechce.