LAVA-JATO,   Brazilský bermudský trojúhelník

                                           aneb Pád socialismu v Brazílii

Je  skoro polovina března 2016, po roce zase letím do Brazílie. Sedím na letišti v Lisabonu a čekám na spoj do Ria. Seznámil jsem se přitom s okouzlující Brazilkou, těch je totiž mraky: „Jedu do São Paula rozloučit se s rodinou,“ říká, „ a vracím se zpět do Evropy. Doma nemám žádnou budoucnost, žádnou naději. Španělsko s vysokou nezaměstnaností je pro mne vstřícnější.“ Nemohl jsem neposlouchat i její rozlícený telefonát s přítelem v São Paulu plným slov o kriminalitě, narkomafii, korupci. A taky ji tekly slzy. Mám rád Brazílii. Už skoro 50 let. Velice mne celá současná situace mrzí.

Opět po roce obdivuji Rio de Janeiro, pestrost a členitost terénu s ostrovy, zálivy, plážemi, skalnatými homolemi, rozevřené paže betonového Ježíše Krista i místní Cariočany neustále sportující podél  pláží Ipanemy a Copacabany, běhající, jezdící na kolech, hrající plážový volejbal nebo nohejbal. Všichni se usmívají, popíjejí tropické džusy či národní nápoj caipirinhu, prostě klid a pohoda. Jenže to jsou Brazilci. Všechno se kolem nich hroutí, vláda po šestnácti letech moci socialistů, ekonomika, jejich platy a důchody, ale oni se nehroutí.  Nikdy neztrácejí svůj úsměv a radost ze života! Můj přítel Marcelo Noguera z Ria, průvodce a historik, mne uvádí do současné tíživé situace.

Luiz Inácio Lula da Silva byl nejoblíbenějším brazilským presidentem, zavedl se svojí  Stranou pracujících (PT, Partido dos Trabalhadores) široký sociální program pro nejchudší vrstvy a Dilma Rousseff v jeho prezidentském díle pokračovala, říkal mi Marcelo,  zatímco jsme se procházeli po Ipanemě a Copacabaně. Fotbal se na plážích už nehraje, a proto to také tak vypadá s brazilským fotbalem. Do módy zde před časem totiž přišel plážový tenis, plážový nohejbal a plážový volejbal, a proto jsou zase Brazilci v tom nejlepší na světě. Jednoduše řečeno, pokračoval Marcelo, sociální programy nebyly podpořeny dalšími kroky. Bylo to vlastně mimo jiné rozdávání kreditu miliónům chudáků, kteří začali utrácet. Vysoká spotřeba a kupní síla lidí roztočila kola ekonomiky a z Brazílie se rychle stal další eko-tygr. Byl to jakýsi zázrak, který upoutal celý svět. Nikdo zde však nemyslel, jak dál. Byla to líbivá politika socialistů.

Utrácelo se a expresident Lula i současná presidentka Dilma se usmívali, protože Brazílie vzkvétala. Jenže ti chudáci nevěděli, jak splácet kredity, protože chyběl ten další krok, výchova. Výchova, jak se dostat ze spárů chudoby nahoru. To například levicový ekvádorský prezident Rafael Correa byl mnohem odpovědnější a investoval do vzdělání mas, což se mu také vyplatilo. Peníze v Brazílii zmizely a logicky musel přijít tvrdý pád. A do toho všeho prolínala obrovská korupce. Když se točí miliardy, tak si i korupce ukousne svůj velký díl. A ta obrovská korupce přišla právě s Lulou, jak je skálopevně přesvědčen Marcelo. A s ním už i převážná část obyvatel. Skandály narostly do obřích rozměrů i s příchodem investic pro mistrovství světa ve fotbale 2014 a olympiádu 2016. Neomezená šestnáctiletá vláda socialistů totiž i neomezeně roztočila kola rozkrádání a korupci vládních úředníků na všech úrovní, kteří byli přesvědčeni, že jsou nedotknutelní.

 

                                                            „Tukani“

Už před rokem opoziční „tukani“, sociální demokraté (PSDB, Partido da Social Democracia Brasileira), začali hovořit o odvolání, impeachmentu, podle nich nezodpovědné prezidentky, která rozkrádání jen přikrývala a řešení odkládala. I její samotné zvolení bylo údajně nepříliš čisté. Brazilci už před lety zavedli elektronické hlasování a schopný IT prý je schopen všeho a tak údajně socialisté bezproblémově vyhrávali.  Marcelo, a nejen on, je přesvědčen, že Lula a Dilma, hlavně své druhé volby, vyhráli jen díky manipulaci.   Ty poslední Dilma vyhrála jen o „fous“, o 1,6%. A pak všichni kryli všechny, říkal mi rozzlobený Marcelo. Ten nemá jedno dobré slovo pro socialisty, kteří rozkradli jeho zemi. Devět set zavřených úředníků za korupci hovoří samo o sobě. „Socialisté rádi rozdávají peníze, aby byli stále voleni masou chudých obyvatel, která drží většinu volebních hlasů, aby byli „milováni“. Jejich ekopolitika je však příliš jednoduchá, bez následných kroků k povznesení chudiny.“ Obecná podezření mezi lidmi z volebních podvodů podpořil i nový předseda Nejvyššího Volebního Tribunálu ministr Gilmar  Mendés, který bude slavnostně uveden do úřadu 12 května 2016.

Pravice s „tukany“ byla odříznutá, a minulost Dilmy s přesvědčením militantní marxistky z konce šedesátých let ji jen napomáhala, protože byla mimo jiné během vojenské vlády i vězněna. Prosakování korupčních skandálů dennodenně přinášelo nové a nové zatýkání úředníků, poslanců, podnikatelů, jako výsledek práce federální policie a soudní mašinérie. Už od loňska padají hlavy i vysokých politiků, kterým zatáhla smyčku kolem krku velká „myčka peněz“ zvaná Lava- Jato,  zejména kolem největší polostátní naftařské firmy Petrobras, pokračoval Marcelo, zatímco jsme procházeli největší brazilskou favelou Rocinha se skoro 300.000 obyvateli. A právě zde je možné pocítit i jinou zapadající slávu, zašlou slávu brazilské kopané. Na jedné otřískané zdi úzké uličky mezi domky stavěnými nad sebou jako včelí úl někdo z místních nadšenců napsal všechna jména fotbalistů ze čtyř mistrovství světa, kde kanárci zářili. 1958, 1962, 1970, 1994. Velká nostalgie!

„Dilma se dopustila porušení zákona fiskální odpovědnosti ve výši 40 miliard riálů,“ prohlásil mluvčí Federálního Finančního Tribunálu Augusto Nardes již v říjnu 2015 a tehdy následovala první žádost o impeachment do rukou presidenta Poslanecké sněmovny Eduarda Cunha. To se nezdařilo, většina byla stále na straně vládní koalice. Dilma neustále rozšiřovala populistické informace, že příznivci jejího odvolání nesouhlasí s jejími sociálními projekty ve prospěch chudých, a proto v loni většina Brazilců stála při ní.

 

                                           Impeachment a Lula

            Letos opozice však opětovně dopravila do parlamentu žádost o impeachment Dilmy. První  se vládní garnituře podařilo 8.12.2015 rozprášit, ale nyní už je pro odvolání 70% obyvatel.  Tehdy parlamentní šedesátipětičlenná komise k tomu složená a vedená předsedou poslanecké sněmovny  Eduardem Cunhou na zákrok Nejvyššího Federálního tribunálu jej neschválila. Charismatický exprezident Lula ani jeho pokračovatelka Dilma se nyní už tak neusmívají. Chapadla skandálů se jich začínají již přímo dotýkat.

Nedotknutelný a mocný, ale i obdivovaný a oblíbený Lula, velká hvězda dvou brazilských vlád je náhle odsuzován a spojován s velkými korupčními skandály. Lula je otec zakladatel Strany pracujících PT a tvůrce ekosociálního brazilského zázraku minulých let. Vždyť Barack  Obama jej v roce 2009, podobně jako Le Monde, prohlásil jako nejpopulárnějšího politika planety. A hle!  Nyní je náhle korupčník, bývalý kluk ulice a milovaný vůdce národa, který si ze sociálních projektů pro chudé bral plnými hrstmi. „Lula není neviňátko,“ křičel exministr a bývalý kandidát na prezidenta za stranu PDT (Partido Democrático Trabalhista) Ciro Gomes, když 17.3.2016 ztratil trpělivost,“ je to  h….!“ V brazilském tisku TV Folha slovo není vytečkované („O Lula é um merda.“), což je příznačné, že to už jde na ostří nože. Gomes je možný prezidentský kandidát ve volbách v roce 2018. Každým dnem prý vidí vládu Dilmy víc a víc kriticky a její ekonomickou politiku hodnotí jako katastrofální dědictví z dob Luly. Dalším důvodem k samotnému vyšetřování Luly, se staly jeho odposlechy telefonních rozhovorů, což Lula označil za zbabělé slovy: „Ať Bůh vloží ruce na hlavu Mora…a chci mít stejné zacházení jako ostatní Brazilci…Mé soukromé rozhovory se neměly zveřejnit, je to zákeřné a cílem je mne zničit“ prohlásil Lula.

Jenže tzv.Lava Jato, korupce v Petrobrasu, stále více zasahuje do vládní Strany  pracujících PT v státě São Paulo, kde se Lula formoval jako odborář a politický vůdce. Španělský deník El País 2. dubna 2016 oznámil, že brazilská federální policie zatkla ex sekretáře strany PT  Silvia  Pereiru. Údajně jeho prostřednictvím šlo z Petrobrasu skoro dva milióny dolarů do rukou podnikatele Ronana Maria Pinta. Mělo zastavit jeho vydírání  vysokých představitelů strany včetně Luly. Jednalo se o výdaje z oddělení Petrobrasu, speciální pokladny B, kam chodily úplatky od stavebních firem a používaly se hlavně  k financování politických stran, především Strany pracujících PT Luly a Dilmy. Pinto byl zapleten do politických her PT a finance fingovaně přijal jako od dobytkáře José Carlose Bumlaie, přítele Luly. Ten peníze údajně získal půjčkou od banky Schahin, když žádal o dvanáct miliónů dolarů, aby zametl stopy. Policie a prokuratura je však přesvědčena, že peníze pocházejí z Petrobrasu. Polovina  šla do stranické pokladny PT v městě Santo André a za druhou polovinu si Pinto koupil deník O Diario Grande do ABC, aby byl zticha.

Dilma je však velká bojovnice s tajným trumfem urychleného jmenování Luly ministrem jejího kabinetu. V březnu proto zaútočila:“…impeachment je konstituční nástroj k odstranění prezidenta jen v případě zločinu z nezodpovědnosti jasně dokázaném. V případě nedostatečného dokázání tohoto zločinu je takové odvolání zločinem proti demokracii. A já jsem žádný zločin proti ústavě neučinila….Já nikdy neodstoupím! Jedná se o puč!“ Tvrdě napadla i federálního soudci Sergio Moru: „Brazilská justice a ústava je narušena, když jsou natáčeny soukromé telefonní hovory prezidentky bez řádné autorizace Nejvyššího Federálního Tribunálu, a navíc veřejně rozšiřovány. To je jednoznačné porušení národní bezpečnosti.“ Na vysvětlenou se jednalo o její rozhovory mimo jiné právě i s ex prezidentem Lulou. Podle ní to přineslo jen další přilévání oleje do ohně současné krize. Vláda po uveřejnění rozhovorů napadla soudce Moru, že porušil soukromá práva prezidentky. Právníci kolem Dilmy, kteří se sešli v presidentském paláci Planalto, dokonce vyhlásili, že se jedná o jakousi „soudnickou diktaturu“.

            Jenže ty soukromé hovory jsou opravdu skandalózní. Dilma suverénně telefonovala 16. 3. 2016 Lulovi dokonce z nechráněného mobilu s přesvědčením, že může udělat cokoliv, že je nepostižitelná. Těch šestnáct let vlády socialistů jim všem vlezlo do palice. Lula a Dilma byla jako nová brazilská božstva myslící pouze na chudé, čímž však opentlili celý národ neprůhlednou sítí, zatímco si nestydatě hrabali do kapes. Chudáci, měli to zapotřebí? „Posílám ti akta jmenování, abys je použil v případě potřeby,“ říkala Dilma Lulovi. Neboli to znamenalo, aby jmenovací dokument ministra použil při chystaném preventivním zatčením, které měl soudce Mora již připravené. Ministra totiž nemůže uvěznit soudce 1. instance. To je v kompetenci jen Nejvyššího Federálního Tribunálu, což může trvat samozřejmě dlouho. A mezitím Lula, stále ověnčený popularitou a velkým charismatem s velkomocenskými styky, je schopen zastavit pád Dilmy a vše zamést pod koberec. Služba za službu. Vždyť nebýt Luly, nebyla by ani Dilma  prezidentkou. Vlastně ji sám dosadil.  A v roce 2018 se Lula už chystal na znovuzvolení.

            Lula v telefonátu zuřil a dštil síru na všechny:“ …Nejvyšší soud je ustrašený, president poslanecké sněmovny je posraný, president Senátu je posraný….jsem opravdu zděšen z Republiky Curitiba (pozn.autora:tam, kde sídlí nepodplatitelný soudce Moro), protože s tím soudcem 1. instance se může stát cokoliv…“ Byl v tom cítit strach z jeho úhlavního nepřítele a jeho vizionářské věty se opravdu staly skutečností.

                                                 

 

                                                                    Vládní puč

Předseda strany „tukanů“,  sociálních demokratů Brazílie (PSDB) Aécio Neves na to reagoval, že se jedná o jejich aroganci. Také lídr lidově socialisté strany PPS (Partido Popular Socialista) Rubens Bueno prezidentce naznačil, že impeachment není žádný puč, ale ústavní akt. Navíc koaliční vládní Strana brazilského demokratického hnutí  (PMDB, Partido do Movimento Democrático do Brasil),  již od ledna hrozí vystoupením z vlády, což by byla pro Dilmu velká rána. Na zvýšení své podpory proto Dilma urychleně jmenovala Lulu  ministrem pro Státní záležitosti svého prezidentského kabinetu (Casa Civil), což vyvolalo opoziční bouře. Novinářka Carolina Bahia na to reagovala: „Presidentka Dilma prakticky vyhlásila válku, když hodlá uvést exprezidenta Lulu na post ministra jejího kabinetu.“

Dilma přesto uvedla Lulu do jeho nového postu v paláci Planalto  17. 3. za mohutných protestních demonstrací obou táborů: „Výkřiky pučistů mne neodklidí z cesty,“ zvolala Dilma.  Po uveřejnění odposlechů však vyšly do ulic milióny Brazilců a žádali jejich okamžitou rezignaci. Po čtyřiceti minutách Luly na místě ministra jeho jmenování zrušil  20. 4. 2016 Nejvyšší Soudní Tribunál slovy federálního soudce Itagiby Catta Preta Neta jako neregulérní. Policie mezitím  nachází další a další spojení Luly, třeba jeho nemovitosti či vinné sklepy v Atibaia,  s jmény v korupčním skandálu Lava-Jato, zejména s podnikatelem Odebrechtem. Novinář časopisu Veja Augusto Nunes nazval exprezidenta Lulu chameleónem impeachmentu, když přijal nový úřad ministra za výměnu hlasu pro Dilmu.  Dlouhá Avenida Paulista v São Paulu se přesto 18. 3. zahalila do ruda příznivci PT  a Lula jako správný táborový řečník před tisícovým davem s rudými vlajkami hřímal jako za mlada: „ Nebude puč a Dilma bude dál vládnout!“ V lisabonském deníku Diário de  Noticias David Dinis 19. 3. 2016 napsal: „Rozdíl mezi Brazílii a Českou republikou je v tom, že Česká republika má vládu v Praze (portugalsky Praga=pohroma), zatímco Brazílie má praga= pohromu ve vládě.

            Jenže policie našla jeho další superluxusní byt postavený z peněz Petrobrasu a tajně koupený na třetí osobu. Jak nízké pro zastánce chudých! Na jeho Institut Lula chodily milióny dolarů, hlavně od stavebních megafirem Odebrecht a OAS, údajně za přednášky. Lula se naivně hájí, „…stal jsem se  s Billem Clintonem nejdražším  přednášejícím na planetě….“.  Lula těmto firmám dohazoval lukrativní miliardové kšefty, například  firmě Odebrecht stavby na Kubě v roce 2014.

Dilma se však stále tvrdě brání. Dne 23. března vyšla do ulic Brasílie a udělala tiskovou konferenci s lidmi přímo „v terénu“, ovšem s pečlivě připraveným televizním přenosem. To ji samozřejmě získává body mezi lidmi, zvlášť když klidným a příjemným hlasem v bílém slušivém sáčku prohlašuje, že všichni jsme si před zákonem rovni. Není z ní cítit žádná zloba, protože se umí dokonale ovládat a je přesvědčena, že brazilská demokracie  úspěšně překoná i tuto politickou krizi. Myslí to tak, že ona úspěšně propluje jejími divokými peřejemi. Má k tomu všechny předpoklady a páky.

Nejvyšší Federální Tribunál (STF, Supremo Tribunal Federal) rozhodl 31. března osmi hlasy proti dvou, aby jejich ministr Teori Zavascki přikázal soudci Sergio Morovi z 13. soudního federálního dvora v Curitibě ukončit vyšetřování a jeho spis i s telefonickými nahrávkami předat Nejvyššímu Federálnímu Tribunálu, protože se jedná o státní tajemství a ohrožení práva na soukromí. Ministr Zavascki následně rozhodne, zda vyšetřování těchto nahrávek bude patřit pod kompetenci jeho Nejvyššího  Federálního  Tribunálu anebo se vrátí zpět na 1. instanci k soudci Morovi. Ministr Marco Aurélio Mello z Nejvyššího Federálního Tribunálu, i když neodsouhlasil odebrání kompetence vyšetřovat Lulu soudcem Morou, nicméně prohlásil, že impeachment Dilmy  nevyřeší kritickou hospodářskou a politickou situaci v zemi.

Bolivariánští spojenci lulopetismu (vládní směr exprezidenta Luly, vůdce strany pracujících PT) Evo Morales, president Bolívie, Rafael Correa, president Ekvádoru a Nicolás Maduro, president Venezuely vyjádřili podporu Dilmě a snahu o její odvolání považují za vládní puč. Podobně se připojila Asociace brazilských nevládních organizací slučujících 250 entit.

                                                Miliardové úplatky

Zpráva ze 7.4.2016:  Mocný developer Andrade Gutierrez udal, že při stavbě vodní elektrárny Belo Monte šlo přes 40 miliónů dolarů, tedy 1% z ceny, do kapes politiků vládních stran PT a PMDB.  Současně udal, že jeho firma OAS zaplatila úplatky ve výši čtvrt miliardy dolarů úředníkům polostátních firem Petrobras a Eletrobras v rámci stavebních aktivit, k získání staveb čtyř stadiónů  pro mistrovství světa v kopané roku 2014 či atomové elektrárny  Angra 3.  Z původních 700 miliónů dolarů vyšplhala jejich cena až na jednu miliardu dolarů. Gutierrez před časem také prohlásil, že do volebních kampaní v roce 2010 a 2014 šly nečisté peníze ze státní firmy Petrobras z umělých  superfakturací, což Edinho Silva, pokladník těchto kampaní  odmítl jako nepravdivé.  Sama firma OAS však navíc přiznala, že uhradila ztrátu kampaně Dilmy firmě Proper Communication ve výši 1,2 miliónů dolarů. Navíc deník O Globo z 23. 3. náhle uveřejnil utajované dokumenty firmy Odebrecht o miliónových platbách v prospěch João Santany, který vedl presidentskou kampaň za znovuzvolení Dilmy. Sekretářka firmy Maria Lucía Tavares, mající plnou důvěru firmy, totiž začala náhle spolupracovat s vyšetřovateli a prozradila, že to byl přímo Marcelo Odebrecht, který poslal dva milióny riálů Santanovy v loňském listopadu.  Nová fáze vyšetřování nazvaná Xepa byla na světě.  Historik Marco Antonio Villa k současné situaci jednoznačně říká, že kdo je proti odvolání, jedná v prospěch kriminálních projektů moci.

Za šestnáct let došlo k složitému propojení tisíce politiků a úředníků nejrůznějších stupňů místní, regionální, státní a federální úrovně s neprůhlednou sítí podnikatelské sféry, která je velmi nepřehledná, protože se jedná o stovky a stovky osob a stovky podniků hledající výhody a kontrakty. Řada z nich, včetně i několika ministrů, byla během těchto let sice obětována v rámci takzvané očisty. Jenže to bylo jen „na oko“. Nyní je nově ve vězení 47 politiků, kongresistů, vyšetřováni z korupce jsou i sami prezidenti Sněmovny a Senátu, kteří jsou na straně impeachmentu

Vyšetřování největší developerské firmy Odebrecht například odhalilo počátkem roku 2016 v jejich firemní struktuře dokonce existenci speciálního a tajného oddělení ředitelství úplatků k získávání vládních projektů. Ex president Marcelo Odebrecht je za mřížemi již od loňska, ale v další už 26. fázi vyšetřování Lava-Jato bylo nově uvězněno třináct vysokých představitelů této mamutí firmy. Do preventivního vězení se dostali čtyři vysocí, především finanční představitelé firmy Odebrecht včetně mladšího bratra Marcela Odebrechta Olívia  Rodríguese a devět do takzvaného dočasného vězení. Firma má 168.000 zaměstnanců a její projekty se realizují v 27 zemích světa s čistým ziskem 150 miliónů dolarů. Například stavba linky metra č. 4  v Riu má rozpočet 2,5 miliard dolarů, stavba přístavu Porto Maravilha v Riu 1,2 miliardy dolarů či stadión Arena Corinthias, kde byl zahájeno mistrovství světa v kopané, 250 milionů dolarů. Politika a sport prolíná i do byznysu. Jde o státní reprezentaci a tak třeba  famózní stadion Maracaná byl podle Marcela Noguera  rekonstruován  za tolik peněz, že by se z nich daly postavit dva stadiony Maracaná.  Deník O Globo z 23. 3. 2016 celý článek o této firmě signifikantně nazval  Lava-Jato No Planalto (Korupční skandál Lava-Jato v prezidentském paláci Planalto). Na své úvodní stránce ze stejného data byl uveřejněn článek s názvem Skandály v sérii, což hovoří samo za sebe.

 

                                              Vládní koalice se rozpadá              

Vzhledem k nejasné budoucnosti se již koncem března sešel  vůdce  opozičních „tukanů“ Aécio  Neves, senátor a neúspěšný presidentský kandidát z posledních loňských voleb a současný vicepresident a koaliční společník prezidentky Dilmy Michel Temer, šéf největší brazilské strany PMDB, aby jednali o budoucnosti Brazílie v případě odvolání Dilmy. Jeho straničtí stoupenci v něm už vidí budoucího presidenta na přechodné období do nových voleb. Prohlásili, že mluvili o konstrukci přechodné vlády a nouzové agendě k rekuperaci ekonomiky a politiky v zemi. Naší starostí je budoucnost Brazílie, řekli oba. A. Neves, podle O Globo z 23. 3. 2016 doslova dodal, že chtějí: „…vyrvat zemi z chaotické sociální a ekonomické situace.“  Mezitím deník Politica  z 31. 3. 2016 oznámil další žaloby Nejvyššího Federálního Tribunálu proti sedmi politikům namočených v korupčním skandálu Lava-Jato, jako exposlance Joao Pizzolatti z Pokrokové strany PP či poslance Mário Negromonte Júnior.

Do parlamentu doputovala koncem března poslední žádost o impeachment. Předal ji Claudio Lamachia, president Advokátní komory OAB (Ordem do Abogados do Brasil). Její hlavní body jsou mimo jiné obstrukce Dilmy při vyšetřování skandálu Lava-Jato, ztráta odpovědnosti vládnout a především používání státních fondů k porušování fiskálních zákonů s cílem manipulace výsledků hospodaření Brazílie. Vláda prý uměle manipulovala tok peněz státních bank Banco do Brasil a BNDES k manipulaci veřejných kont, k lepení „děr“ federálního rozpočtu, čímž podle žádosti byla snaha uměle prezentovat fiskální výsledek země jako jasně zdravý. Šlo tím pádem o velkou manipulaci hospodaření země před volbami v roce 2014. Dilma  a její stoupenci však rádi mluví o vládním puči opozice a o tom, že federální soudce  Sérgio Moro z Curitiby, který vede vyšetřování  korupčního skandálu Lava-Jato i zatýkání „namočených“ politiků, nemá k tomu dostatečné kompetence.

K schválení odvolání je zapotřebí 342 poslaneckých hlasů. Rána pro Dilmu však nečekaně přišla od koaličního spojence, když největší brazilská strana PMDB s vicepresidentem Michelem Temerem se rozhodla právě v tomto dramatickém okamžiku vystoupit z vlády. Centristická strana opustila ministerská křesla a dalších 600 politických pozic na všech úrovní země. V Kongresu mají dokonce většinu s 65 poslanci a 18 senátory. Pro Dilmu to není dobrý příklad i pro další menší strany v koalici, jako PP, PSD a PR a PRB.  Přesně to se stalo, když 31. 3. 2016 další koaliční Pokroková strana (PP, Partido Progresista) šalamounsky prohlásila, že se rozhodne o případné další spoluprácí se současnou garniturou až po vyjádření Komise o odvolání prezidentky v polovině dubna.

Titulky novin hlásí, že Dilma presidentský palác Planalto změnila „ v tlačenku“. Tudy se dá protlačit všechno. Dilma totiž často rozhodovala bez parlamentu a to je podle opozice další kriminální čin, který je součástí jejich poslední žádosti o impeachment. „Její dekrety rozjely korupci a musí za to trpět odvoláním,“ křičí „tukani“ v čele s jejím presidentem Aéciem.

 

                                                 Bermudský trojúhelník

 

Při několikadenní procházce po Riu jsem s Marcelem došel až do historického centra, do Lapy, kde mi ukázal místní úkaz, symbol úděsné korupce: „Máme tady brazilský Bermudský trojúhelník. Neztrácejí se zde letadla ani lodě. Jedním vrcholem trojúhelníku je  mohutná budova Petrobrasu, druhým vrcholem je  Banka pro sociálně ekonomický rozvoj (BNDES, Banco Nacional de Desenvolvimento Económico Social) a třetím vrcholem je další banka tentokrát na podporu výstavby bytů (BNH, Banco Nacional da Habitação). Sem přicházejí milióny a všechny se záhadně ztrácejí.“

Marcelo se rozvášňuje: „Ano vždy byla korupce, ale s příchodem socialistů dosáhla vyšších kvalit. Korupce přišla s charismatickým úsměvem, je mnohem sofistikovanější.“ Vždyť i sama vláda je nazývána jako „lulopetismo“, spojenectví jména ex presidenta a zkratky strany pracujících PT. Lula a Dilma podle mnoha Brazilců vyšla z generace vůdců pouličních demonstrací a guerrily, která vždy chtěla socialismus. Tato generace vlastně odpovídá i podobné generaci studentů v Evropě, kdy v roce 1968 bojovali proti kapitalismu, zatímco my jsme bojovali proti socialismu. A nyní tato generace prorůstá jak v západní Evropě, tak zřejmě i v Brazílii do establishmentu.

Stojíme v uličce Rua Carioca plné zavřených obchodů a malých firem a Marcelo na to konto pokračuje: „Dilma byla Lulovou loutkou a toto je také jejich výsledek.“  Padají však i velké firmy a recese je na postupu. Jen loni uzavřelo své brány na 277 průmyslových firem a dokonce multinacionální společnosti omezují své aktivity.

            Vracím se z procházek po Riu a jsem velmi smuten. „Moje“ Brazílie prožívá přetěžké okamžiky. Jen doufám, že „moji“ indiáni na Alto Xingú nebudou politickými šarvátkami a korupčními skandály nějak ohroženi. Doufám, že je prales Brazilské vysočiny ochrání před naší civilizací ještě mnoho let. Při letu z Lisabonu do Prahy sedím vedle Brazilky Claudie T. Jede na tradiční tour po hlavních městech Rakouska-Uherska. Usmívá se, ale říká, že v poslední době jsou Brazilci plni vzteku a zloby vůči úředníkům, kteří si z její země udělali záhumenek.

            Bůh nechť je milostiv Brazílii! Deus seja misericordioso com o Brasil!

 

Post skriptum: Jedná se již o druhý impeachment v brazilské historii, když v roce 1992 byl odvolán president Fernando Collor de Mello, jako první latinskoamerický mandatář. Důvodem byla tehdy korupce sahající až do jeho rodiny a ekonomická krize s úděsnou inflací až 1700% ročně.

Těsně před hlasováním v neděli 16. 4. 2016 z koalice vystoupila i strana PP, jak ostatně avizovala před pár dny, že se rozhodne až po hlasování. Zřejmě viděla, že loď se nenávratně a rychle potápí a tak si zachraňovala politickou kůži ještě před hlasováním. Politici jsou všude na světě stejní.  Michel Temer téměř po šesti letech vlády s Dilmou odešel z její koalice už 29.3. Předvídal a vyhrál a už se vidí, jak mu oblékají presidentskou šerpu. Hlasování poslanců trvalo nekonečných šest hodin, a přesto byl výsledek dost jednoznačný: 367 hlasů pro odvolání a jen 137 proti. K pádu došlo především díky koaličním partnerům, což je až příliš signifikantní. Rychle převlékli kabáty a již jednají o budoucí vládě s opozicí. Podobně se choval například i Generální prokurátor Brazílie José Eduardo Cardozo, který změnil svůj „pevný“ názor jako spojenec Dilmy doslova na poslední chvíli těsně před hlasováním.

Přesto měla Dilma ještě možnost se proti výsledku hlasování odvolat k Nejvyššímu Federálnímu Tribunálu. Ale marně. Dalším krokem odvolání bylo hlasování v Senátu v polovině května, kterému však předcházela celá řada jednání a hlasování v zvláštní komisi  21 senátorů.  I tato komise ještě mohla celou záležitost archivovat. Ale marně.  Následné všeobecné hlasování  Senátu po celonoční debatě 12. května 2016 odvolalo Dilmu více než dvoutřetinovou většinou  55 hlasů proti 22 a tímto způsobem byl s ní zahájen 180 denní proces. M. Temer se stal dočasným mandatářem.  Avšak i  Temerovi hrozí impeachment za fiskální zločiny, za což ho již Nejvyšší Federální Tribunál obvinil 5. dubna 2016.

Bůh nechť je milostiv Brazílii! Deus seja misericordioso com o Brasil!