Děd Sup. Americký Tutanchámon?

Kdepak americký Tutanchámon! Jedná se o něco mnohem významnějšího. Před
několika měsíci, v červnu letošního roku, objevili archeologové v Guatemale nevídanou
hrobku. Je to jistě největší událost americké archeologie, kdy došlo k odhalení jednoho
z největších tajemství předkolumbovské minulosti. Shodou okolností je to právě přesně
šedesát let po té, kdy v pyramidě Chrám Nápisů v mayském městě Palenque z klasického
období našel mexický archeolog Alberto Ruz Llhuilier první hrobku mayského vladaře.
Tehdy v roce 1952 to byla převratná událost, když se na světlo boží dostaly mohutný
sarkofág a jadeitová maska krále Pacala.
Tentokrát se však archeologové dostali o neuvěřitelných tisíc dvě stě let dál do mayské
minulosti. Až do doby předklasické, do samých počátků mayské kultury. Deset let pracovali
guatemalští vědci v Archeologickém národním parku Tak´alik Ab´aj v El Asintalu v
departamentu Retalhuleu 180 km jižně od hlavního města Guatemala. V tomto sídlišti
rozkvétala mayská kultura od dob předklasických 9. století před Kr. až do dob klasických 10.
století po Kr. Místo se přirozeně stalo i tehdejším významným obchodním střediskem celé
oblasti, kde se křížily obchodní cesty směřující na jih do dnešní Kostariky a na sever do
centra Mezoameriky, do Mexika.
Tato oblast guatemalského pacifického pobřeží však byla původně osídlena tvůrci
mnohem starší kultury, kultury olmécké v letech 1.500-100 př. Kr. Hlavní střediska této
kultury, správně nazývané laventská, byla v oblasti Mexického zálivu v okolí města La Venta.
Její síla a moc se však rozšířila po celé Mezoamerice. Výjimečnost lokality Tak´alik Ab´aj je
v současném osídlení Olméky v jejich poslední fázi vývoje a Mayi z předklasického období
800-300 př. Kr. zahajujících své první kroky.
Guatemalští archeologové vykopali tři metry pod zemí královskou hrobku sice bez
kosterních pozůstatků, ale s bohatou výzdobou. Našly se zde nádoby, šest keramických
ženských figur, o kterých lze spekulovat jako o manželkách krále, ale především množství
překvapivých miniatur, zelenavých a modravých jadeitových ozdob. Přítomnost jadeitu
dokazuje důležitost hrobky s pohřbem významné osobnosti.. Tyto polodrahokamy byly jako
náhrdelníky a náramky našity na bavlněném či koženém oděvu vladaře. Mezi nimi se našla i
figurka lidské hlavy v tvaru supa. Byl to přívěsek velkého náhrdelníku. Právě podle ní
archeologové nazvali vládce Děd Sup, protože pravé jméno v nápisech dosud nenašli. Tento
pták hrál v mayské symbolice velmi důležitou roli. Byl symbolem nejen trpělivosti,
inteligence, tolerance a loajality. Vzhledem k tomu, že sup je každodenně blízký smrti při
pojídání mrtvol, a protože smrt a život pro indiány i Maye jedno jest, je i symbolem smrti a
života, rozbřesku nového dne. Právě proto byl tento mayský symbol zvaný ajaw i raným
titulem vládců a jejich moci.
Král Děd Sup
Guatemalský archeolog zdejšího projektu Miguel Orrego Corzo čekal celé tři měsíce
po odhalení hrobky na ověření stáří, které měli původně stanovené jen podle stratifikace a
porovnávání stylů keramiky. Chtěl mít jistotu, a proto teprve 25. října 2012 oznámil, že podle
zkoušek rozpadu radioaktivního izotopu uhlíku byla hrobka vybudována v letech 700 - 400
př. Kr. Pocházela tedy z období mnoha staletí předtím, než mayská kultura dosáhla svých
vrcholů. „Hrobka vladaře Děd Sup je nejstarší hrobka vládce v Mezoamerice,“ prohlásila
vědecká koordinátorka Archeologického národního parku Tak´alik Ab´aj Christina
Schiebe. „ Něco podobného jsme v této oblasti jižní Guatemaly vůbec neočekávali,“ dodala
při tiskové konferenci v Paláci kultury v hlavní městě země. Domnívám se, že nemá sice tak
moc pravdu, protože některé olmécké hrobky jsou jistě ještě starší. Potvrdila to i antropoložka
Univerzity Florida v Gainnesville Susan Gillespie údaji o olméckých hrobkách
společenských elit z 900 př. Kr. v La Ventě v mexickém Tabasku či v Chiapa de Corzu
v mexickém Chiapasu. Nicméně ani tato skutečnost nesnižuje výjimečnost objevu hrobky
krále Děda Supa, protože jeho význam tkví zcela jinde.
Děd Sup, maysky Kut´z Chamán, měl v rukou vládu ekonomickou, politickou i
religiózní. Byl mayským teokratickým vladařem s absolutní mocí. Podle Jeffa Kowalskiho,
profesora umění a specialisty na mayské civilizace z univerzity Northern Illinois, je však
sídliště Tak´alik Ab´aj vůdčím centrem politicky napojeným na olméckou civilizaci
Mexického zálivu. Děd Sup byl však především tím nejen pomyslným, ale doslova skutečným
a dlouho hledaným mostem mezi pradávnými Olméky a Mayi v časovém horizontu 700 - 400
př. Kr. Nejvhodnější označení hrobky je tedy nejspíše jako olmécko-mayské. A sám vládce
Děd Sup je z tohoto pohledu olmécko-mayský vladař.
Olmécká kultura je považována za mateřskou kulturu Mezoameriky, ale s vlivy
pronikajícími až do Severní a Jižní Ameriky. Položila základy budoucích kultur, které na ní
navazovaly. Olmékové vynalezli kalendář, hieroglyfické písmo, posvátné míčové hry, čísla,
ale i lidské oběti. Jejich jaguáří božstvo se stalo náboženským kultem i v severoamerické
mississippské kultuře či ve vzdálené jihoamerické chavínské kultuře v dnešním Peru nebo
v náboženském středisku San Agustín v dnešní Kolumbii. Všude tam můžeme na jejich
památkách a archeologických artefaktech, na keramice či kamenných stélách, vidět typicky
vyceněné tesáky mocné a obávané kočičí šelmy. Jaguáří božstvo vládlo po mnoho staletí na
většině území amerického kontinentu. Také nejsložitější božstvo indiánské mytologie a
současně kulturní hrdina Quetzalcóatl, Opeřený had, pocházející z „dílny“ olmécké kultury,
se rozšířil po celé Mezoamerice. Stal se božstvem Toltéků, Totonaků, Mayů, Aztéků a mnoha
dalších menších etnik tohoto kulturního areálu.
Konec Olméků a začátek Mayů
Olmékové však v průběhu sedmého až čtvrtého století př. Kr. postupně mizeli a
Mayové postupně pokračovali v jejich tradicích. A právě Děd Sup byl tím vladařem, který žil
a vládl v jak končícím olméckém, tak i v počínajícím mayským světem V tom je ta
jedinečnost nálezu. Nejedná se o objevení žádného zlatého pokladu, jako třeba v případě
hrobky Tutanchámona či Priamova pokladu. Jedná se o nalezení historického přechodného
mostu mezi dvěma kulturami. Archeologové nalezli místo transformačního kulturního
procesu! Jednalo se o přirozený, postupný přechod. Sídliště Tak´alik Ab´aj , které bylo
obývané téměř po dvě tisíciletí, je jedinečné v tom, že zde na vlastní oči můžeme vidět
důkazy této postupné transformace jedné kultury v druhou. Je zde na tři sta padesát šest
kamenných monumentů, z nichž například na sto třiceti třech je vytesáno šest různých forem
písma, přechodných typů od olméckých po mayské!
Například 2,3 metrů vysoká stéla Nosič předka (Cargador del Ancestro) se skládá
z několika součástí, které ukazují na obě kulturní tradice. V její spodní části jde o mayskou
bohatě zdobenou postavu, ale s velmi ranými hieroglyfy. Pokrývka její hlavy je v tvaru
krokodýly či hybrida šelmy-krokodýla s tváří předka vycházející z jejího chřtánu. Střední
část je v tvaru netopýra vytvořená ve vysokém reliéfu s kulatýma očima, s vyceněnými zuby i
jazykem podle mayského způsobu. Na hlavě netopýra stojí další socha nízké postavy bez bot,
ale se sukénkou s opaskem se znakem U, která je typická pro olmécké postavy z pobřeží
Mexického zálivu. Podle stylu hieroglyfů se však jedná už o mayskou stélu z 3. století př. Kr.
Záměr sochaře bylo zpodobnit mayského vladaře z velmi raného období, který nesl na sobě
jak zásvětí v podobě netopýra-vampíra, tak své předky, kteří v jedné společné postavě stojí
na jeho zádech. Sochař stále, zřejmě podvědomě, užíval olmécké způsoby tesání soch, čímž
vznikla ojedinělá hybridní maysko-olmécká stéla.
Mayové nejenže pokračovali v olméckých tradicích, ale rozvinuli je do vývojově
dokonalejších forem. Zejména kalendářní systém, počítání v obrovských časových
jednotkách či astronomická pozorování nebeských těles včetně temných skvrn dosáhly
nebývalé dokonalosti. Právě díky znalosti velkých časových úseků byli Mayové schopni
vypočítat i mnohé časové cykly, nejen oběh Země či Venuše kolem Slunce, ale i oběh naší
sluneční soustavy kolem galaktického rovníku trvající 25.625 let. Navíc začali stavět stavby
pyramidálních struktur, jak pro hrobky svých králů, tak pro astronomická pozorování.
Samotná hrobka Dědy Supa byla objevena v ještě poměrně nedbale navršené třístupňové
terase, prapočátku pyramidy. Znamená to, že za dob vladaře Děda Supa byly zahájeny první
stavby mayských pyramid.
Tento objev navíc dokazuje, že región mayské kultury byl podstatně mnohem větší
než se dosud předpokládalo.Tradiční oblast Mayů v mexickém Yucatánu a Chiapasu, v Belize
a v guatemalském Peténu je tak rozšířena i na jižní oblast Guatemaly.
„Pro nás je tento objev obzvlášť výjimečný tento rok, kdy jakoby náhodně souvisí
s nástupem nové éry podle mayského kalendáře 21. prosince,“ řekl agentuře AFP
administrativní koordinátor Archeologického národního parku Miguel Arrego z Guatemaly.
Tato země s velkým počtem mayských obyvatel a vlivem jejich kultury jako jediná na světě
bude oficielně slavit konec mayského kalendáře 15 baktun, ale především počátek nové
mayské éry připadající na jeden společný den, 21. prosince 2012.