Mnislav Zelený - Atapana
příspěvek k debatě Lidových novin o alkoholu, 12. září 2012

Alkohol

Čím to je, že je alkohol nejuniverzálnější drogou,kterou objevily a využily snad všechny kultury? 

Alkohol je nedílnou součástí lidské civilizace, ať již se jedná o alkohol fermentovaný nebo destilovaný . Je to kulturní fenomén jako třeba oheň, kyj, luk a šíp, kolo nebo lyže. Počátky fermentace a výroby fermentovaných, tedy kvašených alkoholických nápojů (různé druhy kvasů a piv) nás zavádějí do dávné minulosti sumerské, egyptské, čínské, ale i amerindiánské kultury. Tedy tisíce let zpět. Naopak vznik destilovaných alkoholických nápojů je mnohem mladší. Destilaci objevili nezávisle na sobě Číňané někdy v 4. století a alchymisté z Blízkého Východu, Peršané a Arabové v 8. století. Sám původní význam slova al kohol nás zavádí k jeho kulturnímu významu. Slovo pochází z arabštiny, možná ze slova al-gawl, což znamená duch, nálada. Ostatně i anglický výraz pro alkohol spirit (duch, nálada) jasně ukazuje na prapůvodní využívání. 

Alkohol se od počátků používal v lékařství a především při náboženských obřadech a rituálech. Byl to alkohol fermentovaný s nízkým stupněm obsahu ethanolu. Znamenalo to tedy, že jejich využívání bylo organizované, kontrolované a omezené na úzkou skupinu vyvolených osob. Byli to především šamani, kněží, mniši. V jejich osobách se totiž spojovalo léčení jak tělesných tak i duchovních neduhů a samozřejmě provádění náboženských obřadů. Lidé totiž velice rychle zjistili dar alkoholu, to, co věděli již dávno různá zvířata, která ráda konzumovala samovolně zkvašené plody a ovoce. Byla to euforie, stav zvláštní nálady, která šamanům a knězům napomáhala při jejich stycích s duchovním světem. 

Vzniklo spojenectví alkoholu a světa duchů, které však muselo být udržované pouze pro vyvolené, prošlé mnoha zkouškami a iniciací. Alkohol byl podobně jako jiné drogy, které člověka uvádějí do stavu euforie či dokonce extáze a transu, tedy vytržení z normálního stavu, posvátnou součástí náboženských ritů. Je tedy zcela přirozené, že jen ten, který byl několik let vychováván a připravován k své šamanské či kněžské praxi a praktikám, mohl zvládnout svody a kouzla alkoholu a drog. Obyčejný člověk by jim jen propadl. 

Nový svět indiánských kultur navždy zůstal u fermentovaného alkoholu. Naopak Starý svět byl obohacen o destilaci. Jenže i tvrdší destilovaný alkohol vstoupil zpočátku také jen do světa vyvolených. Do světa léčení a náboženství. Rozvojem společnosti docházelo k upadání těchto zavedených způsobů a pořádků, k jejich zlidovění. Došlo k vulgarizaci používání alkoholu. Každý chtěl mít právo na všechno. Lid se začal opíjet, aby zahnal denní život v reálu a chvíli žil v euforii. Lid si přivlastnil práva vyvolených, kteří pro něj spravovali duchovní svět a styk s ním. Proč by jen kněží měli mít právo na své mešní víno, že? Alkohol s drogami degradovali na pouhou cestu k osobnímu požitku. Duchovno se tak začalo rychle vytrácet a tím i pozice duchovních a vlastně i náboženství. 

Proč vlastně pijeme? 

Vzpomínám na indiánský obřad reaho u Yanomamů v jižní Venezuele, kdy alkohol u nich plní již mnou zmíněnou funkci zdravotní. Ostatně k tomu, aby se člověk mohl řádně vcítit i do duchovního světa, musí na to připravit své nehodné tělo. Proto je zapotřebí jej zcela vyčistit, vyrašplovat každý jeho kout. K tomu slouží reaho. Indiáni byli a jsou na výsost demokratičtí a tak tuto tělesnou očistu zavedli nejen u šamanů před závažnými rity, ale občas i u všech členů komunity. Reaho je obřad pití či lépe řečeno opíjení. Vzhledem k tomu, že indiáni pijí pouze fermentované nápoje, musí vypít velké množství, aby alkohol mohl účinkovat. Fermentovaný nápoj vyrábějí zpravidla z manioku nebo z plátanos, (druh banánů) rozžvýkáním a vyplivováním do velkých nádob či rovnou do dřevěných pirog . Většinou je to činnost žen. Takto naplněné nádoby a pirogy přikryjí banánovými listy a za pár dní je tu napěněný zkvašený nápoj. Samozřejmě se do něj dostane a napadá kvanta hmyzu, ale vše je čisté, přírodní. Pije se po litrech z kalebasových misek na ex. Indiáni začínají pomalu tancovat, poskakovat, pobroukávat si . Pijí o sto šest, až jejich přeplněný žaludek začne vyvrhovat. Začnou dávit a „zapichovat šavle“ v obrovských obloucích kolem dokola. Jakoby soutěžili kdo dál, kdo lépe. Nestačil jsem uhýbat. Zvraceli všichni, ale pořád se pilo dál. Celá náves osady byla plná louží zvratků. Reaho probíhalo celou noc. K ránu leželi na zemi znavení indiáni kolem dokola. Byli sice důkladně zašpinění, zato jejich metabolický systém byl důkladně vyčištěn. Když něco podobného viděli Španělé, zděsili se a mluvili o ďábelském spiknutí a snažili se takové obřady vymýtit. U všech se to nezdařilo. U Yanomamů reaho probíhá dodnes a zřejmě jim to slouží k duchu a k zdraví. Ostatně každý lékař by to musel jen potvrdit. Každopádně ani jeden indián za celou historii amerindiánských kultur nezemřel na otravu alkoholem, který si vyráběli.