Mladá fronta Dnes, 22.10.2005

Kdo a kde má nárok na drogu

Proč se v lidské společnosti vyskytují drogy a narkotika - a jaké je jejich pravé místo v životě

Esej

Žít a užít, to je to, oč tu běží. Alespoň tak se to dnes jeví, podíváme-li se na převažující přístup v euroatlantické civilizaci. Jenže bližší pohled na užívání prostředků, které mají navodit stavy vytržení, obnaží pomýlenost tohoto přístupu.

Nekonečný dialog, zda drogy ano, nebo ne, zda ty měkčí uvolnit k veřejné konzumaci, se stal evergreenem médií. Nemám v úmyslu zapojit se do těchto diskusí. Nicméně nebylo by od věci objasnit si postavení drog a narkotik z hlediska historicko-antropologického. Drogy tu vždy byly, u dávných či jiných kultur spíše než u naší euroatlantické civilizace, která znala především alkohol. Mnozí se mohou ptát, proč tu drogy vlastně jsou, zda mají také své pozitivní místo.

Jen pro silné jedince

Drogy a narkotika byly vždy součástí řádu, ovšem řádu, v němž platila pravidla, hodnoty a zákazy vycházející z řádu přírody. To ona determinovala lidské kultury, ona si je „vypiplala“. Příroda ten řád předpřipravila i s právy a zákazy; už proto, aby kultury přežívaly na základě rovnováhy. Jenže euroatlantická civilizace tyto kulturní znaky přehodnotila a vtiskla jim jiné funkce.

Pouze silný jedinec s vrozenými predispozicemi je schopen požívat drogy a narkotika a ovládat uvolněné síly a vjemy, iluze, stavy extáze. Takoví byli šamani, kouzelníci, kněží. Oni byli vyvolení, od mládí byli vedeni a školeni zejména cestou strádání, fyzické bolesti a chápání tajemství přírodních zákonů, aby byli schopni rozpoznat v těchto stavech duchovní rozměr důležitý pro jejich lid. Původně byly drogy zcela pod kontrolou šamanů či kněží. Žádný z nich je nepoužíval -a dodnes v takových společenstvích nepoužívá - pro své potěšení. Naopak: je to jejich úděl a povinnost. A žádného člena společenství ani nenapadne vzít si drogu pro své uspokojení, přestože je to člověk požívající svobody a volnosti snad jako nikdo jiný na zemi. Jeho přirozená výchova ho vede k přirozené loajalitě a k vědomí, že určité hodnoty a znaky jsou pouze pro vyvolené a předurčené. Nemá zájem pronikat do „13. komnaty“ a vybírat hadí vejce; tuší, že by se to mohlo zle vymstít.

Bez víry to nejde

Většina z indiánských drog (například peyotl, teonanacátl, yajé, yopo, ňopo neboli pariká alias yupa, ololiuqui či ayahuasca) jsou halucinogenní drogy vyvolávající vidění, stav vytržení, sny. Jsou nástrojem poznání jako takového. Naše civilizace pojala stav vytržení jako cíl, což zcela změnilo původní funkce drog a narkotik: bereme drogy jako druh požitku a nechápeme jejich původní spirituální hodnoty. Degradovali jsme je na materializované dávky, které si může brát kdokoliv, jakkoliv a kdykoliv.

Jistý španělský kronikář v roce 1570 napsal: „Když domorodí kněží chtěli mluvit s bohy, snědli ololiuqui, pak upadli do deliria, měli tisíce snů a satanských přeludů...“ Biochemik, který v roce 1957 izoloval účinnou látku psilocybin z lysohlávek, popsal svůj zážitek: „... po snědení hub jsem měl vidiny, ponejvíce abstraktní obrazy, jejichž barvy a tvary se měnily tak rychle, až jsem se bál, že se ztratím a rozplynu...“

Uměle vyvolávané stavy vytržení například napomáhaly šamanům léčit, neboť pouze v tomto stavu mohli prohlédnout až k samotným viníkům chorob a zasáhnout je tak, aby je vyhnali z těla nemocných nebo je léčili standardními cestami zelené medicíny, biomagnetismu či jiných forem paraléčení. Tyto stavy šamani potřebovali i ke spojení mezi světem živých a světem mrtvých, umožňovali jim převtělování do zvířat, například v amazonských pralesích často do jaguára nebo do divokých prasat „huanganas“ a v takovém stavu se pohybovat v časoprostoru a navštěvovat osady mrtvých, komunikovat s nimi, případně jim předávat vzkazy od jejich živých příbuzných. Stavy vytržení umožňovaly šamanům poznávat nepřátele a zasazovat jim smrtelná zranění, omezovat či kontrolovat činnost zlých duchů a odvádět jejich pozornost od jejich osady. Indiáni všemu věřili, a proto vše fungovalo. Víra je nedílnou součástí duchovní kultury každé společnosti. Bez víry se duchovní kultura pomalu rozpadá.

Stoupání po schodišti

Drogy používali šamani při společných obřadech, podávali je mužským členům společenství. Protože se jednalo o posvátné věci, byly z nich vyloučeny ženy - mimochodem: je to snad jediná jejich diskriminace! Šamani byli v neustálém úzkém kontaktu se všemi účastníky obřadů a vysvětlovali jim jejich vize. Byl to způsob výchovy a poznávání světa. Šamani usměrňovali dávkování tak, aby tato mimosmyslová cesta poznávání šla postupně od jednoduchých forem k složitějším. Počáteční dávky dostávali mladší členové společnosti, a čím starší nebo čím silnější a schopnější jedinci, tím dostávali větší. Jedinec tak stoupal po schodišti tohoto poznávání duchovního zázemí světa, kterému indiáni nejen věřili, nýbrž dávali mu mnohem větší důležitost než světu zachycovanému a monitorovanému smysly v běžném denním životě. A podobně jako sny byly i tyto vize nedílnou součástí jejich duchovní kultury.

Dávky se zvyšovaly, muži zažívali „virtuální“ souboje s obrovskými anakondami, jaguáry či nestvůrami. A nakonec každý takový účastník byl šamanem doveden až k poznání své vlastní smrti, k přijetí jí za logickou součást života, které není třeba se bát či nějakým způsobem ji mytizovat. Šamani je prostě připravili i na jejich konec, který je začátkem něčeho jiného. To je jedno z dalších a hlavních poslání drog.

Pouhá bílá opice

Moderní euroatlantická společnost je charakteristická například tím, že se snaží získat pro své vlastní požitky cokoliv, nemluvě o tom, že nic jí není svaté. Naše užívání drog je nastavením zrcadla naší civilizaci, je to obraz rubu této společnosti. Je to často jen póza, móda, požitkářství jedinců. Individualistický požitek znehodnotil původní nadosobní poslání. V tomto omylu vězí naše nedorozumění. Davy turistů spěchají například do povodí horní Amazonky, na Ucayali v Peru a snaží se získat požitek z drogy ayahuasky. Setkávají se však povětšinou s pseudošamany, kteří již cítí obchodně jako my a jsou jim ochotni prodat cokoliv - i ayahuasku. Činí tak proto, že rozpadající se struktura indiánské společnosti ruší principy a zásady původní kultury. Správný šaman by tak nikdy nemohl jednat. Hájil by ayahuasku pro svoji osadu, pro svůj kmen, pro svůj národ, neboť tam droga patří.

Když jsem žil osm měsíců s indiány Eceeje v jejich osadě Palmareal na břehu peruánské řeky Madre de Dios, skryté v pralesích poblíž trojmezí Peru, Bolívie a Brazílie, a požádal šamana Yohahé, zda by mi ayahuasku také podal, odmítl to velmi rázně, i když jsem byl tímto etnikem přijat a patřil jsem k nim. Byl jsem prostě, ale pouze (!) jejich „ichahí oshi“, bílá opice, běloch, kultura, kam ayahuasca nepatří. A tak to má být! Samozřejmě, kdybych zde žil od dětství a prošel iniciační slavností dospělosti, měl bych také právo na ayahuasku, neboť tato iniciace dává právo být plnohodnotným členem.

Jsme kadeti na vykrádání jejich kultur. Nejdříve jsme jim vykradli jejich poklady materiální - zlato, diamanty, smaragdy, vzácná tropická dřeva, památky; nyní jim vykrádáme jejich duchovní hodnoty - drogy, léčiva, jedy. Nakonec jim vezmeme jejich půdu, jejich území a nadobro je zlikvidujeme. Tuto cesta jsme nastoupili už dávno. Již svatý Augustin mluvil o člověku jako o pyšné shnilotině. Současný člověk je občas těmi vidoucími nazýván jako parazitní druh živočicha Homo sapiens rapiens, člověk plundrující.

Malovat se má muž

Typickým případem posunu funkcí je fenomén kouření. Jeho původní funkci si málokdo z kuřáků uvědomuje. Mnozí jsou přesvědčeni, že tabák patří k naší kultuře odjakživa. Ti o něco lépe informovaní jsou přesvědčeni, že je obecným znakem indiánských kultur. Ve skutečnosti požívání nikotinu bylo také, a někde dosud je, pouze výsadou šamanů. Jen oni si mohli, či lépe řečeno museli, otravovat tělo nikotinem, aby si trénovali tělo a posléze v době nutnosti se dostali do stavu vytržení a vidění jako v případě jakékoliv jiné drogy.

I v současnosti je mezi indiány dosud nepříliš narušenými naší civilizací kouření věcí posvátnou. Pomáhá kouzelníkům léčit, vidět zlo, zabíjet nepřátele anebo formálně uzavírat přátelství nebo mír. Například ani náčelníka Aritanu z etnika Yawalapiti v centrální Brazílii, v jehož osadě jsem žil několik měsíců, nenapadne si zakouřit! Řekl mi jednoduše: „Kouří pouze šamani.“

Indiáni, jakož i členové ostatních kmenových společenství, se rádi zdobí a malují. Ale tuto činnost provádějí především muži. V době obřadů, mnohdy i každodenně se muži hodiny složitě malují po tváři i těle, zdobí si hlavu, ruce, nohy, hruď a velice se tím pyšní. Ženy tak činí mnohem méně a nikdy tak vyzývavě a barevně. My se tomu divíme a mnohdy posmíváme. Zdobit se přece mají ženy, nikoli muži! Ženy se musí líbit mužům, ne naopak! Kdo rozsoudí, jak to má být? Přece příroda! Ta dává základní normy života a existence - a v přírodě se přece samci zdobí a upozorňují na sebe, zatímco samice se schovávají v prachu, aby nebyly příliš vidět. Ony v sobě nesou budoucnost přežití rodu, ony se musí chránit před nebezpečím, a ne se pyšnit kupříkladu krásným barevným peřím.

Anebo úplný detail - spodní kalhotky pro ženy, takzvaná tanga. Tanga je rituální oděv dávných indiánů Tupí-Guraní z povodí dolní Amazonky pro iniciační slavnosti dívek. Tanga odpovídají svým tvarem tropickému podnebnímu pásmu, jakož i ostatní oděvy indiánů Amazonie. V našich zeměpisných šířkách mohou časem přivodit jen neblahé zdravotní následky.

Pomalu, pomalu

Příznivci užívání drog se u nás hájí svobodou jednotlivce a dovolávají se jeho práv. Ale domnívat se, že jedinec má svobodné právo na vše, je zavádějící. Jedinec má právo pouze na to, co stačí správně ovládat. Dobrá východiska - podobně jako dobrá řešení problémů - jsou náročná a bolí. A podobně bolí i cesta poznání duchovních hodnot společnosti neboli kulturních znaků spirituální kultury. To mohou pouze vyvolení jedinci, což neradi slyšíme, neboť máme v sobě zakódovanou rovnost všech ve všem.

Náš spěch a nedostatek času podporuje toto jednoduché vidění světa; na duchovní rozměry čehokoliv je nutné mít dostatek času, soustředit se, meditovat. Chcete-li například žít s indiány, musíte odložit hodinky jako symbol našeho spěchu a pokorně se sklonit. Už jen pouhou svou nervozitou z utíkajícího času vyrušujete jejich klid, jejich svět, v němž větší důležitost dávají lidským vztahům, styku s přírodou, obřadům, hrám, duchovním hodnotám.

Globalizace, bohužel, proces zjednodušování jen podporuje. Přináší spousty nových kulturních znaků, kterými rádi obohacujeme svůj život jakoby unavený starými hodnotami, které jsme zatratili (čestnost, prostota, pokora, vlastenectví, pozitivní vztah k stáří). Módní tvůrci a tvořitelé musí nás stále živit něčím novým, a tak nejvhodnější cestou je vykrádání cizích kulturních hodnot, folkloru a lidového umění z celého světa, aniž budoucí nositelé tuší, o co vlastně jde a zda to nemá skryté nebezpečí. Občas se podaří převzít věci s rozumem, například příjem brambor pomohl Evropě zahnat hladomor, i když i na samotné brambory si náš metabolismus a zažívací trakt také musel po staletí zvykat a přizpůsobovat se mu.

Komunisté říkali „žít lépe a radostněji“. Je to vlastně i slogan naší kapitalistické společnosti. Indiáni toto heslo neznají, oni chtějí žít tak, jak žili jejich otcové a dědové. Neboť tak to bylo správné, to jsou ty jistoty nalezeného místa v přírodě. Nelze se pak divit, když někteří z nás už hovoří nejen o nutnosti udržitelného rozvoje euroatlantické civilizace, nýbrž už dokonce o pomalu udržitelném regresu.


Mnislav Zelený-Atapana

Narodil se v roce 1943. Vystudoval Ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské a etnografii na Univerzitě Karlově. Od roku 1969 se věnuje terénnímu studiu a publikování o indiánských kulturách. Publikoval více než dvě stovky článků doma, v Peru a v USA, vydal pět knižních publikací, realizoval na třicet výstav fotografií a etnografických sbírek. Podnikl několik výzkumných cest po Latinské Americe, zejména do oblasti Amazonie k pralesním indiánům; uYawalapitiů v Brazílii byl adoptován do rodiny šamana a tancoval posvátný pohřební tanec kuarup, což považuje za největší uznání své práce. V poslední době se věnuje ochraně amazonských indiánů a deštných lesů Amazonie prostřednictvím společnosti Velká Amazonie, o.p.s.

Požívání nikotinu bylo také, a někde dosud stále je, pouze výsadou šamanů