Hospodářské noviny 14.6.2006

Mnislav Zelený-Atapana: Škoda, že Češi nevolí tak jako amazonští Indiáni

I ten nejzapadlejší kmen v amazonské džungli samozřejmě velmi dobře zná volby. Volí náčelníka, mají řekněme prezidentský systém vlády.
Vítězové i poražení jsou všichni konzervativci. Chce-li indián přežít jako indián a chce-li si udržet svoji kulturu, musí být konzervativec. Jakákoliv výrazná změna, jakýkoliv náznak liberalismu je nástupem cesty do pekel, k ztrátě identity a rozplynutí v mase západní civilizace. Indián nechce žít jako my lépe a radostněji ani to od budoucích náčelníků nepožaduje.

Bez přepychu špatné volby

V indiánských volbách všichni všechny velmi dobře znají. I nová mladá generace chce žít tak, jak žili její otcové a dědové. Z toho vyplývá i mezigenerační soulad.
Děti si rozumějí s rodiči i prarodiči, ani ony nepovažují pokrok za posvátnou krávu. Všichni chtějí totéž: aby se nic neměnilo a život pokračoval stejně jako dřív. Vždyť i příroda, která je obklopuje a živí, je konzervativní. A ten drobný pokrok, který v ní probíhá, není prostým okem člověka znatelný.
Indián vždy volí toho nejschopnějšího; ne toho, kdo moc mluví, slibuje a sebe vychvaluje. To jen my si můžeme dovolit sami sebe šálit - protože na to ekonomicky máme. Když se nepovede jedna vláda, neumřeme hlady. Indián si však tento "přepych špatné volby" nemůže dovolit. Potřebuje toho nejschopnějšího a nejmoudřejšího, aby kmen přežil.
Náčelník musí vědět, kdy a kde je nejlepší lov, kde se má postavit nová osada, kde založit pralesní políčko, kdy bude dozrávat palmové ovoce, které listí je nejvhodnější pro stavbu střechy, aby vydržela dvacet let a nerozpadla se po prvním dešťovém období. Takový náčelník musí také dobře umět lidi pobavit, musí znát jejich mýty, musí umět tancovat obřadní tance, musí být nejlepším zápasníkem. A musí mít třeba i nejméně dvě ženy, aby i tímto způsobem dokázal, že je schopný a vitální.
Takto zvolený náčelník je pro kmen jistotou.

Zde jsou skalpy

Například u Jawalapitiů na Alto Xingú v centrální Brazílii je náčelníkem už více než dvacet let Aritana. Protože je úspěšný, bude řídit svůj kmen i nadále. Volební období nejsou pravidelná, řídí se spokojeností členů komunity. Aritana za tu dobu postavil novou osadu a počet obyvatel se za jeho náčelnictví skoro zdvojnásobil. A je to i jeho zásluhou: protože zajistil kmeni takové životní podmínky, které podpořily zvýšenou porodnost.
Náčelník má také své poradce. Jsou to stařešinové, vážení občané, zpravidla bývalí náčelníci, kteří byli kvůli věku nahrazeni mladšími. Indiáni nenechají své vůdce dělat mnoho chyb: zvolí si po několika "zaškobrtnutích" jednoduše nového, mladšího, zdatnějšího.
Odstupující náčelník má dvě možnosti. Buď chce kandidovat znova a pak musí činem dokázat, že je stále schopný. Anebo prostě odejde; ne do propadliště dějin, ale do instituce stařešinů. Jeho rady mladšímu nástupci jsou vždy brány velmi vážně, protože zkušenosti se zde hodnotí vysoko.
Jeden příklad, i když z dávné historie prérijních indiánů: Šošonský náčelník Washaki byl již starý a mladá opozice si řekla, že už není zárukou přežití. I vyhlásily se nové volby. Washaki neřekl ani slovo. Zmizel na nějakou dobu a těsně před volbami se vrátil. Mlčky hodil na zem před diskutující členy kmene několik skalpů. Dokázal, že je stále schopný, a byl znovu zvolen.

Vy bílí příliš mluvíte

Kandidující osoby nikdy moc nemluví, ale činí. Nedávno mi jeden z nich, náčelník Edacumadi, sdělil svou zkušenost z jednání s bělošskými politiky (je jedno, z kterého státu Jižní Ameriky pocházejí): Rádi a dlouho mluví, ale sliby neplní, a kde mohou, něco zpronevěří. - Jak jasnozřivé od člověka, který naši civilizaci moc nezná!
U nich náčelník nevládne slovem, sliby, silou, příkazy či tresty, nenutí je žít podle svých představ. Řídí společnost svou přirozenou autoritou, která vychází právě z jeho schopností a moudrosti, pro kterou si ho zvolili. Takto zvolenému vůdci jsou přirozeně loajální a nemají potřebu porušovat nepsané zákony ani činy náčelníka, protože podvědomě cítí, že jim zabezpečuje přežití v drsné přírodě.
Náčelník nikdy nemůže svému lidu něco přikazovat. Chce-li, aby šli na společný lov, aby postavili novou osadu, aby šli do války, začne svým příkladem. Bez jakýchkoli řečí - prostě když uváží, že nadešel čas - si začne chystat lovecké zbraně, začne stavět novou osadu, začne se malovat válečnými barvami - a ostatní jej následují. Právě to, že jde jako první do války či na lov, je jeho privilegium. Jiná nemá.
A proč to tedy dělá, když z toho nic nemá? Pro pocit, že dobře řídí svoji osadu či kmen.


Mnislav Zelený-Atapana

Autor je cestovatel a etnograf. Uskutečnil sérii výprav mezi jihoamerické Indiány, kmen Jawalapitiů jej přijal za svého člena. M. Zelený byl také velvyslancem v Kolumbii.