Hospodářské noviny 24.7.2006

Mnislav Zelený - Atapana:
Podruhé z Amazonie: O rodině české a indiánské

Žijete-li nějaký měsíc mezi indiány amazonských pralesů, zdá se vám jejich rodinný život velmi zmatený až promiskuitní.
Muži i ženy se pohybují v různých rodinách, děti přebíhají z jedné chatrče do druhé, občas žijí tu, jindy onde. Někteří muži mají dvě manželky i více, jiní připravují únos ženy druhého, a když vážení muži stárnou, postupně si berou za manželky dívky mladší a mladší, takže na jinochy zbývají jen ty starší, někdy už dost sešlé babičky... Prostě pestrost sama.
Teprve delší pobyt vám otevře dveře k pochopení různých systémů, které nejsou vůbec špatné a hlavně všem vyhovují.

Žádný patriarchát

Na prvním místě je třeba zdůraznit, že monogamní rodina je základem společnosti. Tedy taková rodina, která splňuje čtyři základní funkce společné ve všech zemích na světě: ekonomickou, výchovnou, sexuální a rozmnožovací.
Všechny čtyři jsou na stejné úrovni důležitosti, ale povšimněme si, že my si tu třetí a čtvrtou funkci spojujeme či zaměňujeme. V každém případě indiáni vědí, že jsou tady, aby se rozmnožovali, jinak vyhynou. Plní tedy i slovo či vlastně příkaz Boží: "Milujte se a rozmnožujte se!"
Na druhém místě je třeba podtrhnout, že obě pohlaví mají stejná práva a povinnosti; až na výjimky neexistuje žádná diskriminace. Nejedná se totiž o společnost patriarchální, jak by se zdálo. Indiánská žena je stejně svobodná osoba jako muž, a kdykoliv uzná za vhodné, může přerušit svůj manželský svazek a žádný manžel nemá právo ji držet.
Prostě se sebere a vezme si své děti, které chce, a odejde za svým milencem a budoucím manželem nebo se vrátí ke svým rodičům.

Jen rituály jsou zakázané

I veškerou činnost mají poctivě rozdělenu mezi sebou. Existují práce mužské a práce ženské.
Muži například pracují s dřevem, vyrábějí lodě, zbraně, nářadí, šamanské sedačky, ženy pracují s hlínou a vyrábějí hrnčířské zboží. Košíkářství je u některých kmenů ženská práce, u jiných mužská. Pralesní políčko připravuje muž kácením stromů, vypalováním a sázením, žena sklízí a zpracovává maniok, kukuřici, rýži, arašídy. Muži stavějí domy, loví, rybaří, ženy sbírají ovoce a drobné živočichy.
Jedinou nerovnoprávností žen je zákaz účasti sakrálních obřadech a rituálech. Ženy tedy nemohou třeba poslouchat posvátné litanie, zpěv a hudbu, která má za účel spojení se světem duchů či světem mrtvých, nemohou tancovat rituální tance oslavující duchovní podstatu světa.

Čtyři sta mých příbuzných

Časem vám dojde, že zde žádná promiskuita neexistuje a jsou tu přísné příbuzenské zákonitosti. Každý přesně ví, kde je jeho místo ve společnosti, na kterém místě v složitém genealogickém stromě se nachází. Nic nezapisují, všechny příbuzenské vztahy si pamatují, a to v udivující míře.
My používáme zhruba desítku příbuzenským názvů, indián jich zná a používá na čtyři stovky! Několik generací nazpátek i dopředu a s širokým záběrem do obou stran. Jemu nestačí označneí "strýc", potřebuje vědět přesně, zda je z otcovy či z matčiny strany, zda je to prastrýc či praprastrýc, a to vše jedním názvem. Celý tento systém mají proto, aby nedošlo k degeneraci, zakázanému incestu či spojení paralelních bratranců a sestřenic. Vědí přesně, s kým mohou mít děti a s kým ne.

Čím víc dětí, tím lépe

Děti jsou vítány v jakémkoliv množství a nevadí, když vzniknou v mimomanželském svazku. Kdo je pak otcem a matkou? Kdokoliv z celé generace rodičů. Děti proto mohou volně žít u kohokoliv z nich, všude dostanou jíst a pít.
Matka se stará vždy o nejmenšího, o ty další se starají starší sourozenci. Často vypomáhají i babičky, které jsou schopny se tak vcítit do role matky, že znova dostanou mléko a mohou kojit. Cílem je prostě udržování rodu a čím více dětí, tím lépe. Nikdo nesmí zůstat svobodný, to společnost netoleruje a bez dětí se svazek ruší.
Děti své biologické rodiče samozřejmě nazývají jiným příbuzenským termínem než ostatní "rodiče". Mají absolutní svobodu, ale nezneužívají ji k nějakému řádění. Od malička totiž napodobují chování svých rodičů, kteří jsou přirozeně loajální vůči své společnosti.

A každá chce pod čepec

Monogamie je sice většinový systém, ale u většiny etnik je povoleno mnohoženství. Náčelník i tímto způsobem ukazuje své schopnosti: mít dvě ženy je dvojnásobná starost. Častým znakem bývá tzv. sororát: zemře-li někomu manželka, nahradí ji sestra.
Žen je víc než mužů a každá chce "pod čepec". Takže proč ne? Je přece nutné využít jejich schopnosti darovat život, vždyť dětská úmrtnost, která je zde součástí přirozeného výběru, je v Amazonii velká.


Mnislav Zelený - Atapana
pohledem indiána

Autor je cestovatel a etnograf. Uskutečnil sérii výprav mezi jihoamerické indiány, kmen Jawalapitiů jej přijal za svého člena. M. Zelený byl také velvyslancem v Kolumbii. Jeho první text o Česku a Amazonii vyšel v HN 14. června.