Hospodářské noviny, 22. 8. 2007 00:51

Co dělí diktátory od osvícenců

Občas lituji, že jsem nezažil na vlastní kůži dobu osvícenců, po nichž jsme zdědili, třeba jen namátkou, způsoby a systém úřednický, školský, archivální, kontrolní a sociální či katastrální evidence, což nám natrvalo zarostlo do krve, že ani netušíme o jeho dávném původu.

Latinské Americe zjevně historický výpadek osvícenecké doby chybí. Možná i proto se zde často inklinuje k vládě jedince či junty s nadějí o nápravu věcí veřejných. Bohužel Marie Terezie ani Josef II. se zde už nenarodí, a tak většina krásných slov o nápravě, pořádku a pokroku sejde na úbytě.

Byl by tu i dobrý vzor 
Avšak i zde je pár výjimek této osvícenecké snahy, kdy diktátor jedná jako naši dávní panovníci z 18. století. Příkladem je především kolumbijský generál a prezident Rojas Pinilla z padesátých let minulého století. Jeho převrat se obešel bez jediné kapky krve. Kongres nerozpustil a za jeho podpory vznikla aliance dělnické třídy a středních vrstev, uskutečnil sociální reformy ve prospěch chudých. Byl to on, kdo začal v Bogotě vizionářsky stavět první mosty i letiště El Dorado dodnes sloužící v původním rozsahu. Založil televizi již v roce 1954, desítky škol a univerzit, státní banky, astronomickou observatoř, uznal politická práva žen. Byl to obdobný styl, jako prováděl Juan Domingo Perón v Argentině či Getulio Vargas v Brazílii. Jejich reformám však byl dopřán krátký čas.

Hvězda, která vydrží 
To se asi nestane novému spasiteli na latinskoamerickém politickém nebi. Venezuelský prezident Hugo Chávez totiž politické strany zlikvidoval, takže jeho cesta za doživotním vládnutím skončila úspěšně. Jeho spasitelské vize navíc překračují samotné hranice vlastní země.

Chávez na rozdíl od jiných jemu podobných má na své straně nejen své charizma usměvavé tváře, plamenné, burcující a veřejnost manipulující projevy, řešící jakýkoliv problém během okamžiku, hlavně však nekonečný kredit petrodolarů. Také umí hrát na city mas, i když ne na lidi jako jednotlivce, ví, kde pohladit dětskou kudrnatou hlavičku a obejmout se se stařenkou. To sice také dělal Josef II., jenže to neviděl celý svět.

Velký Hugo, považující se za dědice bolívarovských myšlenek, ba přímo samotného Simona Bolívara, není držgrešle, miliony létají tu i onde, jen jde o to se pro ně sehnout.

Zbavte se svých nepřátel 
Chávez nemá žádného protivníka, neboť jak pravil svého času v 19. století kolumbijský generál a prezident Mosquera na smrtelném loži kaplanovi: Nepřátele žádné nemám, všechny jsem už zlikvidoval. Mosquera je tehdy pozabíjel, Chávez je zlikvidoval diktátorskými praktikami.

Máme tedy na světě nového neomezeného vládce, který nám sděluje, že zde bude ještě velmi, opravdu velmi dlouho a že se s tím musíme smířit, ať se nám to líbí, nebo ne. Zapíše se Hugo Chávez mezi latinskoamerické osvícence? Je nepatrný rozdíl mezi osvícenským panovníkem a diktátorem. Asi jako mezi géniem a bláznem.

Autor je cestovatel a etnograf. Uskutečnil sérii výprav mezi jihoamerické indiány, kmen Jawalapitiů jej přijal za svého člena. M. Zelený byl také velvyslancem v Kolumbii


Mnislav Zelený - Atapana