Mnislav Zelený - Atapana, 18. října 2007

Indiáni Ché Guevarovi nerozumí

Se jménem této moderní ikony levicového a revoltujícího světa, jsem se setkal v lednu roku 1969 v Rio de Janeiru. Šestnáct měsíců po jeho smrti, či spíše popravě, v bolívijské osadě La Higuera.

Nebyla to tedy pro setkání zrovna vhodná konstelace hvězd, neboť my jsme si právě zažili sovětskou okupaci a mládí Latinské Ameriky bylo nažhaveno ve prospěch komunismu. Debaty mezi mnou a studenty, kteří se sešli v zatuchlé studentské ubytovně v staré čtvrti Lapa byly neobyčejně bouřlivé. Vůbec mi nevěřili. Nevěřili naší tragické zkušenosti na vlastní kůži, raději věřili své hvězdě nesoucí komunistické ideály na hlavni pušek. Tehdy jsem prohrál.

Argentinský "kámo"
Velký Ché, argentinský "kámo", s lékařským titulem, vzešlý z dobré rodiny v Buenos Aires, svým odchodem a rozchodem s Fidélem Castrem zahájil cestu na revoluční výsluní. Pro mladé Latinos byl vším: ikonou revolučních změn přinášejících blaho všem. Mesiášem, mýtem, symbolem, legendou. Málokdo za posledních čtyřicet let z nových a nových mladých generací domýšlí pravou cestu komunismu, kterou Ernesto Guevara chtěl krvavě prosadit bez ohledu na názory místních obyvatel.

Chtěl přinést revoluci do Afriky v Zairu, neuspěl. Přesunul se do Bolívie, hnán myšlenkou, že chudá země doslova prahne po jeho myšlenkách, po jeho boji. Neuspěl. Ikona je však nedotknutelná a Kordův snímek je pro revoltující mládí téměř samo božstvo. Ne však pro indiány.

Bolívie je především indiánská země a indiáni, i když jsou chudí a zdecimovaní, mají jiné myšlení, než měl velký Ché se svou permanentní revolucí. Jedenáct měsíců jeho pobytu v zemi bylo velmi málo, aby indiány převychoval k zářným zítřkům. Indiáni na takové zítřky moc nejsou. Mají své myšlení o světě, duchovnu, přírodě, bohatství. Jejich svět je nevede k hromadění bohatství, jak je chápeme my, ale k soužití s přírodou, ke spojení s kosmem, nebeskými vrstvami i zásvětím. Především v tom vidí svůj cíl, ne v pozemských statcích, kterých vždy měli jen k přežití. Mezi našimi hodnotami a cíli je opravdu diametrální rozdíl.

Jistě, komunističtí dogmatici mohou vysvětlit neúspěch Ché Guevary tím, že země, kde se snažil roznítit rozbušky revoluce, dosud nedospěla, nedozrála k revolučnímu kvasu, aby jim Bolívie či Zair spadly do klína.

Koza a svoboda
Jenže starý indiánský pastevec, když přistoupil k zraněnému revolucionáři ve školní budově v La Higuera v jihovýchodní Bolívii, se jej jednoduše zeptal: "Co jsi chtěl?" Ché Guevara mu odpověděl: "Chtěl jsem vás osvobodit!" "Osvobodit?" podivil se indián. "Od čeho osvobodit? Od mé kozy? I tu jsi mi chtěl znárodnit?" A odešel nepotěšen odpovědí velkého a uctívaného ideologa světového komunismu.

Možná i tento indiánský pastevec a jeho krátký rozhovor je mýtem z druhé strany mince, který se traduje. Ale to zrnko pravdy na něm jistě je, neboť odpovídá mentalitě indiánů.

Autor je cestovatel a etnograf