Mnislav Zelený - Atapana, 3.prosince 2007

Venezuelský socialismus: maso není, ale fackování povoleno

Venezuelský prezident Hugo Chávez se rozhodl prosadit další krok na své velké cestě ke komunismu: zavést socialistickou ústavu, totální reformu směřující k totální společnosti, k totální vládě své osoby, myšlenek a příznivců. Lidé na ulici i v hospodách kroutí hlavami, bojí se o poslední zbytky svobody, ale i o soukromý majetek jako takový. Tyto dotazy se dokonce dostaly až do oficiální chavistické televize. Tam poslanec s modrou knížkou v ruce a s plamenným hlasem zdůrazňuje, že tato knížka, nová ústava, je zárukou všech svobod, a že dokonce soukromé vlastnictví ještě vylepší. Něco podobného jsme již slyšeli od našeho Klémy. „My komunisté nesmíme připustit, aby živnostnictvo, jako početná složka národa, sedlo na lep těm nepoctivým politickým kejklířům, kteří se snaží pomluvami o našem plánu zestátňování drobných živnostníků očernit naši stranu v očích živnostníků,“ řekl v únoru 1946 tehdejší předseda KSČ Klement Gottwald na sjezdu živnostníků.

Chávez v posledních deseti letech všechno vyhrával. V posledních měsících se však náhle objevila nová opoziční síla. Vysokoškolští studenti jako by se probudili z hlubokého snu. Desetitisíce vyšly do ulic Caracasu s transparenty: Chceme svobodu. Nechceme totalitu. Bojovali jsme za demokracii v roce 1958 a také nyní v roce 2007. Není máslo, není maso, není cukr, není mléko.

Chybí skoro vše, ceny se zvyšují, černý trh kvete - a to zase provokuje policii k hledání tajných skladů keťasů. Chávez studenty nazval agresivním fašistickým hnutím, podobně jako označil bývalého španělského premiéra Aznara.

Přes svou již praktickou absolutní moc se nechávají někteří chavisté vytočit, jako se to právě nyní před referendem o socialistické ústavě podařilo poslankyni Iris Varelové v ranním televizním pořadu Káva s cukrem. Nevydržela dotazy moderátora Gustava Azocara a zfackovala ho. Ne jedna facka, jaká padla u nás na sále v české politické kotlině, ale pořádně dlouhé zfackování včetně likvidace brýlí. I to se občas může stát, ale vysvětlení jiného chavistického poslance, který ospravedlnil její chování, je už docela vážná věc. Měla prý na to právo, on je přece boháč a kapitalista, tak o co jde? Přidal se sám ministr spravedlnosti a současně i vnitra (jak signifikantní): Moderátor je kapitalista a vlastní i několik domů, poslankyně proto měla na své počínání právo! Zajímavé je i to, že soudružka poslankyně přišla na rozhovor se svou ochrankou s neprůstřelnými vestami. Že by se začali bát hněvu lidu? 

Právě sleduji bujarý pochod školní mládeže v červených košilích a s rudými vlajkami vykřikující revoluční hesla. Vyšli na příkaz ukázat, že oni mladí jsou pro revoluci, a tak paralyzovat vysokoškolské demonstrace. „Chceme revoluci, říkají, nechceme bohaté kapitalisty, nechceme Američany, chceme reformu.“ „A víš, k čemu taková reforma bude?“ „Budeme se mít všichni líp,“ odpovídají naučené fráze. A jejich plamenný zrak nevidí rozkopané chodníky, plné popelnice a válející se papíry po celé Sabana Grande, nevidí fronty lidí čekající na mléko, máslo, cukr, nevadí jim obrovské zdražování za poslední rok. Pro jaký lid tedy bojují, když ne pro ten stojící ve frontách? Nebudouli patřit k vyvolenému okruhu vládce, časem i oni prohlédnou.

Autor je cestovatel a etnograf